Recenze - Pohled na nový film Stevena Spielberga musí odstartovat hodnocení jeho pozice v nadcházejícím oscarovém klání. V českých kinech má Válečný kůň premiéru nyní, v USA si ji odbyl už 25. prosince - a nestal se diváckým hitem. S rozpočtem 66 milionů dolarů a celosvětovými tržbami 133 milionů svému režisérovi a producentovi v jedné osobě ale na chleba vydělal.
Pětašedesátiletý Spielberg, který patří k nejúspěšnějším filmařům poválečné historie, je ovšem dávno za vodou. A může si dovolit natáčet i takové „malé" filmy svého srdce, jakým je právě příběh anglického ryzáka, který testuje lidské kvality všech, se kterými se setkává na cestě bojišti první světové války.
První světová Hollywood nezajímá
Válečný kůň sice nastřádal dobré kritické ohlasy; šest oscarových nominací ho ovšem nepředurčuje k tomu, aby během nedělní ceremonie triumfoval. Kromě kategorie nejlepší film aspiruje jen na ocenění v technických kategoriích (a naprázdno vyšel už na Zlatých glóbech).
Spielberg navíc nepatří k velkým oblíbencům akademiků. Ti sice rádi oceňují hezké, vnitřně vyrovnané a ušlechtilé snímky, avšak prvního režisérského Oscara dostal autor E.T. - Mimozemšťana (1982) až jako sedmačtyřicetiletý - za drama o holocaustu Schindlerův seznam (1993). Druhého přidal o pět let později díky válečnému dramatu Zachraňte vojína Ryana (1998).
V obou případech šlo o příběhy z druhé světové, ovšem Válečného koně v oscarovém dostihu válečné kulisy spíš handicapují. Hollywood se první světovou válkou zabývá málokdy, pro americké diváky je to ryze evropská záležitost. Spielberg, který je velkým ctitelem klasické britské kinematografie, navíc pojal Válečného koně jako „evropský" projekt a natočil ho v Británii s převážně britskými herci. (Podobně pracoval už v roce 1987 v Říši slunce líčící osudy britského chlapce v Šanghaji.)
Válečný kůň se vyhnul násilné amerikanizaci, jaké podlehlo třeba Statečné srdce, kde skotští horalové vyráželi do bitvy pomalovaní jako Komančové. Spojení s westernem se v příběhu, jehož protagonistou je kůň, přímo nabízelo. Oba kulturní prostory ovšem ve filmu propojuje jen „westernový" detail - houkání sovy, kterým si milovaného koně Joeyho (prý po vzoru indiánů) zvykl přivolávat zpět jeho první majitel, chlapec Albert Narracott. K westernu nicméně odkazuje i finále, hrou se „symbolickými" siluetami snímanými proti zapadajícímu slunci evokující až atmosféru černobílého filmu (podobně jako „kovbojský" závěr třetího Indiany Jonese).
Spielberg každopádně nevypráví ani tak o první světové válce, spíš komentuje válku jako takovou. Používá k tomu obrovskou zkušenost s válečným žánrem, kterou získal díky producentským aktivitám (Vlajky našich otců a Dopisy z Iwo Jimy, seriály Bratrstvo neohrožených a The Pacific). Kůň procházející v letech 1914-1918 válečnou Evropou se tak stává divákovi průvodcem po historii vedení války.
Polokrevník Joey, který mohl život strávit na zapadlém statku v Devonu, je nejprve ceněným jezdeckým zvířetem v anglické kavalerii, pak má pomáhat vozit raněné Němce z bojiště a nakonec tahá děla v německém „pracovním lágru", odkud týrané koně obvykle vysvobozuje smrt vyčerpáním. Od „gentlemanského" boje vedeného šavlemi se zvířecí hrdina dostává až k moderním zbraním: z bojového „válečného oře" se mění v trpnou oběť a stejně jako voják kterékoli z válčících stran poznává kulomety, děla, plyn i tanky.
Kůň mezi nebem a zemí
Ve Válečném koni se vrací problém, který Spielbergovi dlouho bránil, aby se zavděčil americkým akademikům. Ambice podat „vážný" příběh se v očích kritiků sváří s jeho vypravěčským slovníkem, který byl často označovaný jako infantilní a přehnaně melodramatický. Třeba ceněný Schindlerův seznam je ovšem touto nevyrovnaností zatížený mnohem výrazněji než Válečný kůň, který je dílem tvůrce na vrcholu zralých sil. Režiséra, který dokáže s vlastními možnostmi rozmyslně pracovat: vede diváka tam, kam chce, a to s cílevědomostí srovnatelnou s mistry klasického Hollywoodu.
Možná největší problém nového Spielbergova díla tak je v literární předloze: ceněná knížka britského spisovatele Michaela Morpurga, která nedávno vyšla i u nás a dočkala se úspěšného divadelního zpracování v londýnském Národním divadle, je totiž určena dětem.
Spielberg jako adaptátor ovšem nerezignuje na komplexní „dospělá" témata, která ho zajímají. Naštěstí se opírá o zkušené scenáristy, kterými byli Britové Lee Hall (Billy Elliot) a Richard Curtis (Čtyři svatby a jeden pohřeb, Notting Hill, Deník Bridget Jonesové a jeho pokračování, Láska nebeská).
Filmový Válečný kůň se tak moudře vzdal zvířecího hrdiny jako vypravěče, kterého dnes najdeme spíš v animácích pro děti. Joey ve filmu ani necekne, přesto se Válečný kůň pořád pohybuje na ošidném „území nikoho", kde se nakonec necítí bezpečně ani dospělí, ani dětští diváci. Tradiční příběh se z venkovské idylky prosvětlené humornou drobnokresbou přesouvá do prostoru válečného dramatu ve stylu Ryana (přestože krvavým a násilným scénám jsou s ohledem na přístupnost usekány hroty).
Válečný kůň ovšem postrádá i lidského hrdinu - což ve filmu znamená absenci postavy, která by diváka provedla vyprávěním a se kterou by se mohl ztotožnit. Talentovaného debutanta Jeremyho Irvinea v roli Alberta postupně střídají výrazné osobnosti a každý nový Joyeho majitel má ve „svém" samostatném minipříběhu navenek dominantního společníka, s nímž vede spor právě o vztah ke koni. Albert a jeho otec v podání Petera Mullana tak kupříkladu „pokračují" v postavě důstojníka Nichollse a jeho nadřízeného, kterého hraje Benedict Cumberbatch (Sherlock Holmes z BBC).
Větší emoce než zvířecí hrdina i jeho lidští společníci nakonec vzbuzuje sám brilantní způsob, jakým je film vyprávěný. Není divu, že mu obdiv vyjádřil i cinefil Quentin Tarantino. Podobně jako Bressonovo slavné drama o týraném oslíkovi A co dále, Baltazare (1966) Spielbergův divák získává od vyprávění citový odstup a stává se spíš pozorovatelem než aktérem.
Melodrama, ne kýč
Mnozí kritici filmu přesto vyčítají emocionální přemrštěnost, dokonce zálibu v kýči. Válečný kůň však pouze pracuje se „starosvětskými" prvky melodramatu, citovému vydírání diváka v hollywoodském mainstreamovém stylu se vyhýbá. Rozhodně publikum nemanipuluje, aby se dlouze dojímalo nad utrpením krásného koně nebo aby litovali smrti některých jeho pánů (ani těch dětských). V tomto směru se vyprávění obejde s úsečnými náznaky.
Spielberg ovšem vytváří vlastní síť motivů, kterou rozmyslně zatěžkává různými významy a posiluje jejich citový rozměr. Společně jim pak dává zaznít v ryze symbolickém finále (pracuje např. s detaily typu staré vojenské zástavy, která mění majitele spolu s koněm a symbolizuje odvahu v boji, na kterou však nikdo není hrdý).
V příběhu budovaném z jednotlivostí a zkoumajícím různé druhy statečnosti zůstává základním obrazem vztah mezi nebem a zemí. Kameramanský mistr Janusz Kaminski, který se Spielbergem pracuje od roku 1993, sleduje zvířecího hrdinu jakoby v průběhu jednoho roku - od začátku jara do konce zimy.
V přírodním prostředí převládá pozadí nebe, přesunem do „nepřirozených" válečných kulis Joeymu začíná nesmyslná a ničivá práce na bitevním poli. Dynamickým vrcholem filmu je zběsilý úprk smrtelně vyděšeného zvířete válečným peklem. Důležitou roli hraje i zmínka o létání, které ve spielbergovském světě zosobňuje pocit svobody: toho se Joeymu ovšem trvale nedostává.
V „zemi nikoho" mezi bojovými liniemi, znehybněný ostnatým drátem a zablácený k nepoznání, posléze ztrácí identitu - a stává se pro vojáky z obou stran symbolem jejich vlastního společného postavení. V souladu s tím ve filmu nenajdete „zlé" Němce a „hodné" Brity a Francouze: vidíte jen vojáky a civilisty, pro které válka představuje vykořenění a ztrátu přirozené půdy pod nohama.
Otázku kolektivního utrpení vedoucího k odlidštění a odosobnění jedince Spielberg nezpracovává poprvé: přestože má kořeny v jeho židovství a nejviditelněji se odrazila v Schindlerově seznamu, zazněla v souvislosti s problémem otroctví a rasové diskriminace už v Purpurové barvě (1985) a Amistadu (1997). A bude nepochybně hrát klíčovou roli v připravovaném projektu - životopisném dramatu Lincoln.
Ve Válečném koni však režisér toto osobní téma zpracovává tak vyváženě jako nikdy předtím. Příběh Joeyho není Spielbergovým nejlepším dílem - ale potvrzuje jeho postavení jednoho z nejzajímavějších režisérů filmové současnosti.
| Válečný kůň | |
| War Horse | |
| Žánr: | Drama, Historický, Válečný |
| Režie: | Steven Spielberg |
| Obsazení: | Jeremy Irvine, David Thewlis, Emily Watson, Tom Hiddleston, David Kross, Benedict Cumberbatch, Peter Mullan, Niels Arestrup, Patrick Kennedy, Nicolas Bro, Rainer Bock, Robert Emms, David Dencik, Toby Kebbell, Eddie Marsan, Geoff Bell, Liam Cunningham, Gary Lydon, Hinnerk Schönemann, Sebastian Hülk, Gerard McSorley, Philippe Nahon a další |
| Délka: | 146 minut |
| Premiéra ČR: | 23.02.2012 |
