RECENZE Béčkový film chce žít non-stop

Antonín Tesař
2. 3. 2014 18:18
Tak bezelstné a přímočaré staromilství jako ve filmu Non-stop nenajdeme snad ani v největším béčkovém fenoménu současnosti, totiž v návratech Sylvestera Stallona a Arnolda Schwarzeneggera.
Liam Neeson a jeho mobil. Dva hrdinové filmu Non-stop.
Liam Neeson a jeho mobil. Dva hrdinové filmu Non-stop. | Foto: Bontonfilm

Recenze - Dá se vyjmenovat mnoho věcí, které by mohly divákům Non-stopu, nové spolupráce Liama Neesona a Jaume-Collet Serry (společně natočili už thriller Neznámý), vadit.

Generické postavy i zápletka, vršení žánrových i jiných klišé, nepravděpodobný děj, za vlasy přitažená motivace padouchů a nakonec i komorní výprava, která skoro celý děj zamyká do prostoru jednoho osobního letadla.

Jenže tohle všechno patří ke světu, ve kterém se Non-stop pohybuje. Je to rozlehlý a nechvalně proslulý svět filmových „béček“.

Recyklace tématu i hvězd

Béčka nejsou jen filmy natočené levněji než áčkové vysokorozpočtové snímky. Je to také samostatné odvětví průmyslu, které je do velké míry založené na parazitování na áčkové produkci.

Podívejte se na ukázku z filmu Non-stop.
Podívejte se na ukázku z filmu Non-stop.

Ostatně už v padesátých letech se filmy kategorie B promítaly v kinech jako dvojprojekce společně s áčkovými tituly. Ve zlatém věku B-filmů, tedy v osmdesátých a devadesátých letech, zase mnohé nízkorozpočtové snímky kopírovaly děje, zápletky a názvy úspěšných filmů jako Vetřelec, Smrtonosná past nebo Rambo.

A tradiční součástí béčkových strategií bylo samozřejmě angažování napůl vyhaslých hereckých hvězd – což u Liama Neesona v případě Non-stopu docela sedí.

Nejde o to, že by Non-stop přímo kopíroval nějaký konkrétní áčkový film. Spíš jen utvrzuje v tom, že základním znakem béčkových filmů je recyklace.

Příběh o leteckém šerifovi, kterého během letu SMSkou kontaktuje terorista a vyhrožuje mu, že pokud nedostane zaplaceno, bude postupně zabíjet lidi v letadle, musí znít pamětníkovi filmů jako Přepadení ve vzduchu nebo Boeing 747 v ohrožení povědomě.

Non-stop.
Non-stop. | Foto: Bontonfilm

Stejně tak příznačné je ale i to, že až na výjimky jako Hadi v letadle jsme v posledních letech naráželi na podobné scénáře o invazích v letadlech spíš zřídka. Klasické filmové béčko je totiž v době internetu na ústupu. Je to dáno určitě tím, že mu chybí silný distribuční kanál – béčkové filmy si vždycky vytvářely vlastní cestu k divákům, od zmíněných dvojfilmů v padesátých letech, přes fenomén autokin v sedmdesátých po éru videopůjčoven osmdesátých a devadesátých let.

V dnešní situaci, kdy má divák přes DVD a internet přístup k tisícům nejrůznějších filmových archiválií, nezávislých a amatérských snímků, ale i žhavých novinek, se sledování desátého nálevu z Terminátora nezdá jako nejlepší alternativa, s jakým filmem trávit volný čas.

Z devadesátek skokem do teroristické paranoie

Tím se dostáváme k tomu, co je na tomhle jinak tuctovém, naivním a v lepším případě konvenčním filmu s několika dobrými nápady (tím nejlepším, i když rozhodně ne původním, je určitě zobrazování SMSkové konverzace přímo v záběrech s jednajícími postavami), podle mě nejzajímavější.

Non-stop.
Non-stop. | Foto: Bontonfilm

Non-stop jako by se napůl zapomněl v první polovině devadesátých let u thrillerů s Tommy Lee Jonesem a Wesley Snipesem, a odtud chtěl skočit rovnou do současné doby mobilních telefonů a reálné teroristické paranoie. Výsledkem je hodně zvláštní vyprávění, které každou chvíli neohrabaně klopýtne o nějakou nepatřičnost.

Nejvíc je to vidět na hlavní postavě šerifa Billa. Jde o staromódní a typicky béčkový prototyp málomluvného muže, který na první pohled vypadá jako opilý životní ztroskotanec, ale nakonec dostane příležitost všem ukázat, že se umí vzchopit a zachránit sebe i celé letadlo před promyšleným vražedným plánem teroristů.

Non-stop.
Non-stop. | Foto: Bontonfilm

Člověk skoro vidí nějakého pantátu, jak sedí u videa a léčí si vlastní komplexy identifikováním se s podobnými hrdiny s drsnou slupkou. Tento typ hlavní postavy byl nemoderní vlastně už v devadesátých letech, kdy do akčního filmu začali pronikat upovídaní a jízliví hrdinové ve filmech s Bruce Willisem nebo Willem Smithem.

Béčkovému filmu ale nemluvné postavy sedí víc, protože dalším charakteristickým znakem tohohle průmyslu vedle recyklace je úspornost – pro mlčenlivé hrdiny není potřeba psát tolik nápaditých dialogů jako pro frenetické tlučhuby. Kromě toho béčka jsou obvykle silně konzervativní a dávají přednost jednoduchosti před sofistikovaností.

Bezelstné a přímočaré staromilství

Tvůrci Non-stopu ale jako by si zároveň uvědomovali, jak moc „z jiného světa“ Bill přichází a měli potřebu z něj udělat nejen hrdinu, ale rovnou mučedníka. Billova autorita je postupně zpochybňovaná nejen anonymním teroristou, ale postupně také posádkou i personálem letadla, jeho nadřízené, ale hlavně celou veřejnost, která se díky kameře v mobilu jednoho z cestujících dozvídá o dění během letu.

Non-stop (50%)
Autor fotografie: Bontonfilm

Non-stop (50%)

Dá se vyjmenovat mnoho věcí, které by mohly divákům Non-stopu, nové spolupráce Liama Neesona a Jaume-Collet Serry (společně natočili už thriller Neznámý), vadit. Generické postavy i zápletka, vršení žánrových i jiných klišé, nepravděpodobný děj, za vlasy přitažená motivace padouchů a nakonec i komorní výprava, která skoro celý děj zamyká do prostoru jednoho osobního letadla. Jenže tohle všechno patří ke světu, ve kterém se Non-stop pohybuje. Je to rozlehlý a nechvalně proslulý svět filmových „béček“.

Takhle bezelstné a přímočaré staromilství nenajdeme snad ani v největším béčkovém fenoménu současnosti, totiž ve filmových návratech Sylvestera Stallona a Arnolda Schwarzeneggera. Tam se totiž obvykle buduje jakási nostalgická virtuální realita, kde vymoženosti současného světa nemají moc co dělat.

V Non-stopu se naopak naplno ukazuje podezřívavost vůči technologickým nástrojům moderního světa. V teroristově plánu hraje ústřední roli mobilní telefon a ze stejného zařízení nahrává jeden z cestujících záznamy z letadla.

Ty se pak dostávají do televizních zpráv, které jsou vysílány na obrazovkách přímo na palubě, kde působí paniku mezi cestujícími. Dokonce ani teroristova bomba nemá žádný drát, který by se dal přestřihnout a deaktivovat celé zařízení – ještě že na ní jde vyzrát jinak, i když taky postaru a drsně.

Přestože to z prvních scén vypadá, že půjde o film o strachu z létání, nakonec se ukáže, že největší hrozbou není ani omylná letecká technika a už vůbec ne arabský cestující na palubě, ale přístroj, který naplňuje starší generaci mnohem závažnějšími nejistotami – mobilní telefon.

 

Právě se děje

Další zprávy