John McClane složil popkulturní maturitu

Jan Pomuk Štěpánek
2. 7. 2007 9:00
Smrtonosná past 4 je především holdem sobě samé

Recenze - Když šel do kin první díl, bylo Lenu Wisemanovi šestnáct. Dá se tedy říct, že režisér čtvrtého dílu je jedním z těch, kdo na kultu Smrtonosné pasti vyrůstali a koho formovaly všechny akční filmy, které se styl série Smrtonosných pastí snažily napodobit.

Nicméně vlna snímků o osamělém a zranitelném hrdinovi bojujícím proti přesile krutých teroristů pomalu odeznívá; o to je návrat Smrtonosné pasti pikantnější. Vrací se tak do hry styl vyprávění, který Smrtonosné pasti na přelomu 80. a 90. let definovaly a který zažil doby největší slávy zhruba před deseti lety. Čtvrtá Past tak symbolicky komentuje jednu ze zásadních kapitol dějin (nejen) akčního filmu.

John McClane zestárl, zplešatěl, definitivně se rozvedl  a jeho beztak unavený pohled je ještě autentičtější. Vyrostla i McClaneova dcera, ve starších dílech jen zmíněná. Teď je z Lucy velká slečna, která otce přivádí k šílenství.

Nejenže nemá pochopení, že jí s policejní pečlivostí sleduje život, ale dostane se přímo do spárů zloduchů. Pak už nejde jen tak o nějaké přežití Ameriky, odstranění jistého Thomase Gabriela  se stane "osobní záležitostí". 

Zhrzený bezpečnostní expert po 11. září neprosadí svou koncepci obrany počítačových sítí a jako pomstu se rozhodne realizovat tzv. velký výprodej. Aby dokázal, jak špatně Amerika chrání svá data, spustí skrze sérii hackerských útoků třífázový proces ochromení počítačových systémů; od těch, které řídí dopravu, až po elektrárny a přístupy k bankovním kontům.

A chudák McClane do toho zase omylem spadne. Má zatknout a předvést federálům Matta Farrella, mladého hackera a jednoho z těch, kteří nevědomky Gabrielovi pomáhali prolomit kódy.

Z převozu se samozřejmě stane velkolepá akce, když se hlavní padouch snaží "hackeříka" zabít a odstranit tak důkazy. Ukáže se navíc, že právě Farrell je jediným člověkem, který dokáže Gabriela zastavit.

Smrtonosná past 4.0
Smrtonosná past 4.0 | Foto: Bontonfilm

Ačkoliv je protivník ve čtvrtém díle asi nejďábelštější a jeho zločinné záměry ohrožují de facto stabilitu celé civilizace, je poslední díl nejuvolněnější a nejvtipnější. 

Mezi takové momenty patří scéna, kdy hlavní hrdinové přicházejí pro pomoc k tajemnému hackeru Warlockovi, ze kterého se vyklube zábavná kreatura přežívající díky matčině péči ve sklepě - pardon Warlocku, ve velínu.

Mnohem uvolněnější styl je nasnadě: Bruce Willis už není mladík a jeho policista působí v současném reálném i filmovém světě trochu neohrabaně. I proto bylo spásným tahem vybavit McClanea o dvě generace mladším Farrellem. Jiskří to hned kvůli hudbě v autě jako mezi otcem a synem; tvůrci navíc spravedlivě rozdělují humor, takže si utahují z obou.

Justin Long roli Matta zvládl, jeho postava není jen udivený nadhazovač na McClaneovy hlášky. A fakt, že se ke konci pochopitelně zakouká do Willisovy dcery, podněcuje už fanoušky k úvahám, jestli by nestálo za to vytvořit jemu a drsné Lucy vlastní film, cosi jako spin-off sérii.

Čtvrtá past od začátku šlape ve slušném tempu, možná až příliš rychlém, takže o nějakém hlubším prokreslení vedlejších postav nemůže být řeč. To je ovšem v intencích žánru; větší škoda je, že pro zkratkovitost a rychlost Wiseman opouští často zbytečně rychle skvělé motivy.

Smrtonosná past 4.0
Smrtonosná past 4.0 | Foto: Bontonfilm

Třeba když teroristé svedou dopravu v tunelu proti sobě. Schyluje se k masakru, který Wiseman ještě umocní tmou. Když ale dojde k  řinčení šrotu, tvůrci jakoby se zalekli a působivou, ale jemně načrtnutou scénu opouštějí.

Omluvou jim budiž, že proto, aby se dostali k jednomu z prvních vrcholů filmu, kdy McClane rozjetým policejním autem sejme helikoptéru. Došly mi náboje, utrousí s klasickým, podmanivě unaveným cynismem.

Stejně tak je ve své nadsázce ad absurdum dovedený i závěrečný souboj Johna v tiráku se stíhačkou. A jen to dokresluje výsledný pocit, že ve čtvrtém díle sledujeme především rozjívený hold jedné filmové ikoně. Což vede k otázce: jak by film obstál bez mcclaneovské legendy v zádech,  kdyby ho nejistila přidaná hodnota popkulturního fenoménu?

Těžko najít odpověď. Už proto, že první dvě Smrtonosné pasti ukázaly směr, jakým se žánr vypravil. Kdyby nevznikly, lidstvo by mělo na akční filmy jiné nároky. Ale otázka je to stejně teoretická jako u bondovek, kterým se také nejnovější Past podobá.

V tom, jak vyvažuje reálnost a stylizaci; jak balancuje mezi udržováním kultu a jeho nutnou inovací, a přitom dokáže zachytit i "ducha doby".  A tím je nejen útěk od technologií jako v posledním Bondovi, ale přímo spor mezi "starým dobrým" a "krásným novým" světem.

Smrtonosná past 4.0
Smrtonosná past 4.0 | Foto: Bontonfilm

Odehrává se ve vtipných přestřelkách mezi mladým hackerem a unaveným poldou, ale i ve vizuální stránce filmu: počítačové scény mají módní modrý filtr, zásadní fyzické obrazy jsou vybarvené do měkce žluté.

I ty obrazy výbuchů a zkázy způsobené kolapsem počítačů jsou nakonec vlastně jen podružné. Ty dneska umí vytvořit každý, ale já je nepotřebuju, vzkazuje skrze autory Bruce Willis na obranu ruční práce.

Jako zkušený fotbalový trenér nechává před koncem velkého finále vystřídat nejzasloužilejší hvězdu, aby si vychutnala oslavné chorály, vysílá režisér Wiseman Johna McClanea do důchodu se všemi poctami. Ale zároveň dokazuje, že recyklace a poučené návraty jsou nejsoučasnějším trendem a zároveň zrcadlem, jakým o filmech přemýšlíme.

Smrtonosná past 4.0 (Live Free Or Die Hard), USA 2007. Režie Len Wiseman, hraAle je to jí Bruce Willis, Timothy Olyphant, Justin Long, Maggie Q, Cliff Curtis a další. Distribuce Bontonfilm, 129 minut.

 

Právě se děje

Další zprávy