Gejša má potenciál zaujmout romantičtěji založené diváky a hlavně divačky, zásadnější zážitek ale nenabízí; spíš připomíná kýčovitě romantickou Popelku v kulisách z exotického, pro západního diváka "tajuplného" světa.
Dívka Sayuri z chudé rodiny, kterou rodiče prodají, aby se vyučila gejšou, se přes mnohé strasti vypracuje díky své kráse až na vrchol - což znamená, že najde svého prince, a kdyby neměla střevíčky s deseticentimetrovou platformou, možná by i na to království došlo.
Dlouhý život jedné gejši
Zdlouhavě - nebo že by snad pokus o přiblížení někdejšího japonského života a filozofie? - tu jsou popisovány všechny peripetie jejího života.
Od chvíle, kdy přišla jako malé děvčátko do čtvrti gejš, ústrků, které tu zažila od soupeřky, přes přechod pod ochrannou náruč učitelky Mamehy, dlouhé učení se gejším trikům, zasvěcování do gejšího světa a boje o její panenství až po setkávání s vysněným Starostou i peripetie druhé světové války…
K tomu všemu zní romantická hudba Johna Williamse, všechno do sebe zapadá, ze záběrů kape líbeznost, z nepřátel zloba, nenávist a pomstychtivost, z kladných hrdinů dobrota, nezkaženost a pokora.
Když tak Sayuri konečně dospěje k závěrečné scéně uprostřed rozkvetlé japonské zahrady a setká se tu mezi rozkvetlými sakurami s mužem svého srdce, divák si může oddechnout. Nejen proto, že všechno podle očekávání dobře dopadlo, ale i proto, že po dvou a půl hodinách je promítání konečně u konce.
Slova z filmu "vytváříme tajemný svět, kde je všechno krásné" charakterizují i snímek samotný. Ten se jako každý kýč tváří ušlechtile a velkolepě, ale přes všechnu okázalost (výprava je vskutku velkolepá) spíše nudí.
Pohádky a tanečky
V téhle souvislosti se vybaví například film Indočína: podobně exotické prostředí, poklidné tempo, ženská hrdinka a osudový příběh lásky. Přitom ale neskonale silnější vyznění. Gejša je spíš instantním produktem. Je vypočítaná na efekt a nic v ní nemůže překvapit; krásně se na ni dívá, ale ničím nezasáhne. Filmaři obrousili každou hranu, jinakost podle ohlasů už tak dost barvotiskové knižní předlohy.
Kromě "popelkovského" motivu tu najdeme i variaci na příběh Kráska a zvíře - v setkání Sayuri se zjizveným Nobu (který nápadně připomíná Jaroslava Satoranského). Úhlavní Sayurina nepřítelkyně Hatsumomo zase evokuje svou impozantní, chladnou krásou Ledovou královnu.
Z oné barvotiskové stylizace se vymyká jen Sayurina taneční scéna, která má přimět mocné muže zaplatit co nejvíc za její panenství. Jedině tady se koncentruje veškerá skrývaná vášeň osudové lásky k nedostupnému muži a projevuje se tu i choreografická zkušenost režiséra Roba Marshalla (Chicago). Jedna vynikající, dechberoucí scéna je ale trochu málo i na výpravný hollywoodský spektákl, který si hraje na film o gejšách a o Japonsku.
O čínském zákazu filmu Gejša si přečtěte ZDE.
Gejša (Memoirs of a Geisha), USA 2005. Režie Rob Marshall, scénář Robin Swicord, kamera Dion Beebe, hudba John Williams, hrají Ziyi Zhang, Ken Watanabe, Michelle Yeoh, Koji Yakusho, Kaori Momoi, Youki Kudoh, Li Gong s další. 145 minut, distribuce Falcon. Webové stránky filmu najdete ZDE.
