Mladý černoch vystoupí před policejní služebnou ve městě Colorado Springs, upraví si afro, hrdě nakráčí dovnitř a stane se prvním afroamerickým strážníkem v tomto koutu Spojených států. V kartotéce však dlouho nevydrží a po chvilce práce v utajení dostane geniálně bláznivý nápad: infiltruje se do Ku-klux-klanu.
Jeden z průkopníků amerického nezávislého filmu Spike Lee vylovil z hlubin minulosti tento neuvěřitelný skutečný příběh a ve snímku BlacKkKlansman jej převedl do podoby svého nejaktuálnějšího, nejtřaskavějšího a také nejdiváčtějšího díla minimálně za poslední dekádu. V těchto dnech je k vidění na festivalu v Karlových Varech, 16. srpna jej začnou promítat kina po celé republice.
BlacKkKlansman začíná výjevem z filmu Jih proti Severu, ale hned vzápětí před kameru nastoupí Alec Baldwin v roli fiktivního rasistického vůdce a burácivým proslovem dá jasně najevo, že Leeho novinka, byť se odehrává v 70. letech, bude až bolestivě mluvit také o současné Americe.
V podstatě je BlacKkKlansman parťáckou krimikomedií, ovšem s jednou zvláštností: pro žánr typické duo trochu nesourodých policejních kolegů tu ztvárňuje jedinou osobu. Aby se detektiv Ron Stallworth mohl vloudit do přízně rasistů z Ku-klux-klanu, kteří ho chtějí naverbovat na základě velmi přesvědčivého telefonátu, potřebuje bílého kolegu. A tak má jeho židovský parťák Flip v podání Adama Drivera spoustu příležitostí poznat svět bílých kápí, hořících křížů a nenávisti k "černým hubám". Zatímco Ron s nimi telefonuje, Flip jeho jménem chodí na tajné schůzky.
Spike Lee natočil natolik diváckou komedii se společenským přesahem, až se člověk může v zákrutech gagů a detektivních zvratů ztrácet, v čem je tak skvělá a proč letos na festivalu v Cannes získala cenu za režii.
Jenže BlacKkKlansman je nejen zábavný, ale také velmi chytrý koncept. Připomene vlnu černošských filmů ze 70. let, kterým se říkalo blaxploitation a v nichž účinkovali černošští hrdinové či hrdinky, kteří byli esencí slova "cool".
Spike Lee jednu takovou fantazii o neuvěřitelném černém frajerovi, co to všem natře, zrežíroval nyní. S jediným háčkem: tahle fantazie se skutečně stala.
A tenhle černý hrdina nakonec není tak nadlidsky dokonalý tvrďák, jako tomu bývalo ve snímcích Detektiv Shaft či Superfly. Naopak řeší vnitřní dilema, zda lze bigotní systém rozvrátit zevnitř, když bude vzorným policistou. Nebo zda je něco pravdy na radikálních hnutích typu Černých panterů, pro něž je každý "fízl" jen nepřítel.
Dilemata, jak se postavit ke svým židovským kořenům, které už nesymbolizuje nic víc než Davidova hvězda na krku, řeší také Ronův parťák Flip. Zkrátka ideální dvojka na to, aby sestavila jednoho správného bílého Američana.
Lee v mnoha místech nevybíravě, bez zbytečných nuancí, vmete divákům do tváře všechny ty stereotypy a klišé, s nimiž se Afroameričané museli potýkat a které dodnes nevymizely. Činí tak v hávu skvěle vypointovaných gagů.
Už okamžik, kdy Ron poprvé hovoří se zástupcem Ku-klux-klanu a rozjede po telefonu monolog zapáleného "nácka", zapůsobí jako šrapnel. Bílí kolegové v kanceláři se postupně otáčí, neboť takto koncentrovaná záplava rasismu "od srdce" se hned tak neslyší. Navíc od kolegy jiné barvy pleti.
Leeho novinka je drtivou obžalobou nenávisti i v těch nejchytlavějších a nejzábavnějších pasážích. Navíc není jednostranná, konfrontuje radikalismus na obou stranách. V jedné dynamicky sestříhané sekvenci bílí skandují "bílá síla" a černoši zase "černá síla" - tehdy režisér čistě emočně vystihuje, proč nejde o dvě strany téže mince.
Na jedné straně stojí emancipační hnutí vzniklé na základě staletí represe, na druhé jen parta frustrovaných chudáků.
Lee je jako vždy až neurvalý režisér, který mění tón vyprávění, střídá nálady, dotýká se hlubokých lidských i etnických otázek, o chvilku později je karikaturně potměšilý. Vše mu však tentokrát zapadá do až tradičně vystavěného vyprávění. To ústí do grandiózního závěru, v němž do Colorado Springs přijíždí samotný David Duke, tehdejší vůdce Ku-klux-klanu a v dnešní trumpovské Americe opět postava, jejíž hlas je slyšet.
Absurdity se vrší. Ron je Dukeovi přidělen jako ostraha, neboť policisté musí chránit každého, je-li v ohrožení života, a svou roli v místnosti plné rasistů si nebývale užívá. Už za způsob, jakým Lee vyobrazil Dukea coby malého úředníčka, který ve filmu každému sedne na lep, si snímek zaslouží pochvalu. Smích se tu, tak jako v každém silném díle, ukazuje jako ten nejlepší prostředek boje proti rasistům.
Když se v závěru objeví scény z dva roky starých protestů v městečku Charlottesville, které neblaze prosluly tragickou smrtí mladé ženy, jíž kdosi ze "slušných" Američanů přejel vozem, nejde o násilně nastřižené memento upozorňující, jak je film stále aktuální. Spike Lee tu dotahuje konfontaci fantazie s realitou.
Najednou se objeví skutečný David Duke, prezident Donald Trump hovoří o "decentních" lidech i na té rasistické straně protestantů a divák, který tyto výjevy zná ze zpravodajství, má nyní jednu výhodu. Pulzuje v něm silná víra, že někde v pozadí existují neskutečně "cool" hrdinové, kteří se postaví za správnou věc.
BlacKkKlansman
Režie: Spike Lee
CinemArt, česká distribuční premiéra 16. srpna.
Spike Lee dokázal tak přesvědčivě smíchat skutečnost s pohádkou, že jeho film není naivní. Naopak úderně vybízí k angažovanosti, optimismu i hurónskému smíchu, který má moc osvobozovat.
