Francie od tohoto pondělí začíná uvolňovat bezprecedentní omezení společenského života. Znovu se otevírají obchody, někteří žáci se vrací do základních škol. Dveře do kin, divadel či hudebních klubů však zůstávají zavřené.
Pro devětačtyřicetiletého Nicolase Maloufiho, který vystupoval v sálech jako Philharmonie de Paris nebo divadle L'Étoile du Nord, to znamená, že stojí příprava inscenací. A stejně tak je těžké domluvit nové.
"Čekám na odpovědi od zhruba dvaceti agentů, kteří jsou ale nedostupní. Netroufám si je uhánět, vzhledem k tomu, kolik toho teď musí řešit, by to bylo skoro neslušné," říká Maloufi.
Patří k umělcům, kterým se ve Francii říká intermittents. Označení se vztahuje na všechny na volné noze, od tanečníků a pěvců přes komiky až po technické obory, kdo nevykazují pravidelnou činnost, jdou od zakázky k zakázce, a pokud ročně odpracují alespoň 507 hodin, stát jim přispívá na překlenutí mezičasí, kdy zrovna nemají práci.
Poté, co pandemie nového typu koronaviru zastavila zábavní průmysl, prezident Emmanuel Macron slíbil, že umělci na volné noze o státní příspěvek nepřijdou. Stejně tak slíbil záchranu filmařům, kteří kvůli viru museli přerušit natáčení.
Maloufiho teď nad vodou drží právě příspěvky od státu. "Pracujeme v nejistém odvětví," zdůrazňuje tanečník.
Jean-Marc Dumontet v Paříži vlastní několik sálů včetně kabaretního, divadelního a hudebního klubu Bobino v Rue de la Gaité, ulici ve čtvrti Montparnasse, známé vysokou koncentrací divadel.
V průběhu dekád zde vystupovali slavní pěvci včetně Édith Piaf, Jacquese Brela nebo Amy Winehouseové. Teď divadelní sál i zkušebna zejí prázdnotou.
Prezident Macron apeloval na umělce, aby v době koronaviru zkusili najít nový, komornější způsob vystupování na veřejnosti. Dumontet si ale neumí představit, jak by něco takového vypadalo v Bobinu, které má kapacitu 900 míst.
"Když jste za kormidlem tak velké lodi jako my, je těžké vymýšlet komornější formáty. Jednoduše proto, že by nebyly výdělečné," vysvětluje Jean-Marc Dumontet. Přesto prezidentova slova neodsuzuje. "Teď jde o to, abychom tuhle výzvu ustáli," dodává.
Jiní jsou pesimističtější. Například Jean-Michel Ribes, který je od roku 2002 uznávaným šéfem divadla Théâtre du Rond-Point, sídlícího nedaleko bulváru Champs-Élysées. Prezidentův apel, aby kultura zvážila komornější způsob vystupování, jej mrzí.
Na příští sezonu, která začne v září, má Ribes naplánovaných 41 vystoupení, která domlouval s předstihem půldruhého roku. Odkládat teď jedno představení za druhým považuje za noční můru.
"Mám pocit, jako bychom se snažili odčerpat vodu z Titaniku," uzavírá Jean-Michel Ribes.
