Výstava nazvaná Společenství nově příchozích, která v pražské galerii Hunt Kastner potrvá do 18. května, je Pitínovou první sólovou přehlídkou v Česku po třech letech. Mezitím se představil v Drážďanech, New Yorku, Berlíně a Vídni. Jeden z nejúspěšnějších zdejších umělců nyní Pražanům ukazuje pouze devět letošních a loňských obrazů. Ve všech případech komplikovaných maleb s prvky koláže. Kombinují olejové a akrylové barvy, přimíchávají i popel.
Vrstevnaté obrazy jsou přeplněné věcmi, fragmenty nábytku či městské architektury, přerušované hrubou, kolážovitou texturou. Přemíra věcí, jejichž smysl není vždy zřejmý, nepůsobí chaoticky. Šestačtyřicetiletý malíř dodržuje perspektivu a do středu plátna staví lidské postavy. Jakési "nově příchozí", potomky z nepříliš daleké budoucnosti.
"Představoval jsem si nějakou společnost lidí, která přijde a bude mít naše kulturní odkazy, naši paměť, ale nebude jí rozumět," říká Daniel Pitín na videu k výstavě. "Představoval jsem si, že se tam děje něco, čemu z dnešní perspektivy nerozumím, co nemohu pochopit. Ta představa mě začala osvobozovat. Budoucnost hodně ovlivňuje to, co se děje teď a tady," dokončuje myšlenku autor, který představu budoucnosti naplnil jistou důvěrností. Třeba za to mohou teplé barevné tóny, připomínající atmosféru kolorovaných filmů a jejich scén. Budoucnost nemusí být temná, skládá se z povědomých částí, z útržků současnosti a minulosti.
Tajuplnou a snad i závažnou atmosféru výstavy zvýrazňuje promyšlená instalace. Žádný obraz nevisí ve směru prvního pohledu návštěvníka. Sytě modrá barva stěny na konci galerie členěné do malých místností vzbuzuje pocit ničím nerušeného nekonečna. Teprve po pár krocích se v každém sále vynořují malby.
Postavy na velkých a komplikovaných obrazech mají zakryté obličeje, nebo rovnou celou jejich hlavu nahrazuje koule či jiný geometrický tvar. Chybí tak důležitá část k rozpoznání nálady.
Je dívka, stojící ve vypuštěném bazénu kdesi na pobřeží, vyděšená? Je muž, který se s ženou po boku majetnicky opírá o cosi, co by mohlo být novým vozem, nadutý frajer? Nudí se tančící pár v elegantním zlatém sále? A co vlastně dělá žena v obýváku sklánějící se nad cosi, co by mohlo být tělem dalšího mutanta s koulí místo hlavy? Výraz tváře nenapoví.
Tím víc promlouvají detaily a pozadí: knihy pečlivě vyskládané na polici či kytky v květináči jsou symbolem domova a péče, zčernalý rám okna panelákové pracovny je možná ohořelý, ale nový obyvatel se tu stejně zabydlel.
Ruce dívky v bazénu zůstaly mírně rozpažené v gestu přijímání a teplé slunce vykresluje měkkost dlaní. Svět na Pitínových malbách je nepochopitelný, ale zdá se v pořádku.
"Nechci vytvářet žádnou vědeckou prognózu budoucnosti z perspektivy ekologie nebo ekonomiky," říká autor o svých nejnovějších obrazech. "To, co ji bude utvářet, je patrně už nějak zakotveno v naší přítomnosti i minulosti. Proto mé obrazy obsahují vrstvy, struktury tvořené útržky starých novin, časopisů nebo dopisů. Tyto papírové fragmenty utvářejí novou matérii obrazu, stopy, které jsou zároveň symbolickým vzkazem budoucím generacím."
Svůj pracovní postup popisuje jako hledání. "Když začínám pracovat na obraze, tak vím, co nechci. V průběhu se objevují věci, které mi něco připomínají, a já se toho připomínání snažím zbavovat," líčí. Při tvorbě prý zakouší jedinečný pocit koncentrace. "Ze zkušenosti vím, že určitý mentální stav, který při malbě zažívám, je nějakou záhadnou cestou přenositelný i na diváka," dodává.
Daniel Pitín patří k oblíbeným a také drahým českým umělcům. Díla z jeho předloňské výstavy v Berlíně byla do posledního obrazu prodána ještě před vernisáží.
"Sběratelé tlačí na mé galerie, aby jim posílaly fotky děl dopředu. Ti, kteří znají mou práci, už obraz nemusí vidět fyzicky, a tak si ho rezervují ještě před začátkem výstavy," vysvětil magazínu Forbes. Také prozradil částky, jaké sběratelé za jeho práce utrácejí. "Moje největší plátna stojí okolo dvaceti tisíc eur, menší se pohybují mezi sedmi až deseti tisíci."
Zájmem se prý nenechává ovlivnit, pracuje ve svém tempu. Každou výstavou se snaží přinést něco nového. Naléhání sběratelů mu prý filtrují galerie, které jej zastupují.
Vedle sólové výstavy v žižkovské galerii Hunt Kastner jsou některé jeho starší obrazy momentálně k vidění v Museu Kampa na mezinárodní skupinové přehlídce nazvané Preparing for Darkness.
Daniel Pitín absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění, kde prošel ateliérem klasických malířských technik Zdeňka Berana a ateliérem konceptuální tvorby Miloše Šejna. Jeho dosud největší českou výstavu nazvanou Papírová věž v roce 2019 připravila Galerie Rudolfinum.
Výstava
Výstava
Daniel Pitín: Společenství nově příchozích
Hunt Kastner Gallery, Praha, výstava potrvá do 18. května.
