Praha - Amálii Hilgertové je 17 let a pochází z kajakářské rodiny. Její strýc je někdejší reprezentant a trenér Luboš Hilgert, její teta několikanásobná mistryně světa a olympijská vítězka Štěpánka Hilgertová.
Amálie je juniorskou mistryní světa ve slalomu na divoké vodě, dvojnásobnou mistryní světa z hlídek. Slalom na kajaku jezdí od 12 let, vede ji trenér Jiří Prskavec, otec úspěšného reprezentanta Jiřího Prskavce.
Kromě sportovních úspěchů se může pochlubit nadprůměrnou inteligencí. Studuje Gymnázium Mensa pro děti s IQ nad 130. Po střední škole chce jít na vysokou. Zatím ještě neví, jakou si vybere. Jasno má však v tom, na jakou jít nechce: "Nechtěla bych studovat FTVS. To má skoro každý sportovec. Říkám si, že sport dělám celý den, tak proč ho ještě studovat. Chci zkusit něco jiného."
Aktuálně.cz: Slavní kajakáři Štěpánka Hilgertová a Luboš Hilgert jsou vaši příbuzní, teta a strejda. Zafungovaly u vás tedy geny?
Amálie Hilgertová: Asi jo. Moje rodiče taky jezdili divokou vodu, děda také. Ale jsem ze třech dětí a jezdím jenom já. Bratr to zkoušel, ale přitopil se, takže pak už radši nejezdil. A sestra to ani nezkoušela.
A.cz: Kdy vás vzali poprvé do lodě?
Tak to už si ani nepamatuju, asi nás tam dávali jako úplně malinké. Základy nás učili na lodi od malička, stejně jako se třeba učí malé děti bruslit. Závodně jsem začala jezdit ve dvanácti letech.
A.cz: Jaké máte největší dosavadní úspěchy?
České naděje
V seriálu online deníku Aktuálně.cz "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.
V roce 2013 jsem se stala juniorskou mistryní světa v K1, loni jsem byla na světovém šampionátu zlatá v hlídkách a získala jsem bronz na olympiádě mládeže v Číně. Letos jsem na mistrovství světa v Brazílii zopakovala zlato v hlídkách.
A.cz: Jak to vidíte se seniorskou reprezentací?
Letos jsem ještě juniorka, pak máme kategorii do 23 let, tu jsem si vyjela už loni, ale pokračuji v juniorech. Měla bych šanci si vyjet i seniory, ale to je ještě brzy, tam je na mě konkurence zatím příliš veliká.
A.cz: Jak to zvládáte se školou?
Občas je to těžké, protože když člověk do školy dlouho nechodí, tak hrozně zleniví a musí se do toho nutit. Ale na škole mi vycházejí vstříc, mám tu domluvený individuální plán. Než odjedu, tak se domluvím, co všechno musím udělat a za co budu klasifikovaná, a na cestách po cizině se to všechno naučím, napíšu, a když se vrátím, vše odevzdám. Doplňuji si testy a písemky, většinou po mně chtějí jen ty velké.
A.cz: Jak se dá učit na závodech či na soustředěních?
Tak na závodech se učit nedá vůbec, ale na soustředěních v pohodě. Máme dvoufázový trénink a mezitím je spousta času.
A.cz: Nyní půjdete do septimy. Další rok vás pak čeká maturita. Dovedete si představit, jak se na ni budete v tréninkovém a závodním tempu připravovat?
No, bude to těžší. Pozorovala jsem některé juniory, co se na maturitu připravovali, když jsme byli na MS v Austrálii. Jedna juniorka s námi ani nechodila na výlety a stále se učila, což mi přijde přehnané. Základ je vybrat si předměty, které člověku lezou samy do hlavy a pak to snad půjde.
A.cz: A to jsou ve vašem případě jaké?
Určitě bych chtěla maturovat ze zeměpisu. Nedávno jsem si jako seminář vybrala právo, tak uvidím, jak mi půjde.
A.cz: Už máte nějaké plány, zda byste chtěla studovat vysokou školu a případně jakou?
Vysokou školu chci určitě vystudovat. Ještě přesně nevím co, protože vše mě baví tak nějak okrajově, nejde o hluboký zájem. Ale stále doufám, že to ještě přijde.
A.cz: Velká část vrcholových sportovců, kteří mají vysokou školu, vystudovala FTVS. To vás neláká?
Tuhle školu se mi studovat moc nechce, protože, jak říkáte, mají ho všichni sportovci. Jenže já si říkám, že sportem se zabývám celý den, tak bych ráda zase zkusila něco jiného. Také chci, abych měla co dělat, až s vrcholovým sportem skončím.
A.cz: Jak to vidíte se svou sportovní dráhou?
Chtěla bych závodit během studia na střední a posléze vysoké škole. A pak uvidím, jak mi to půjde. Jsou lidi, kteří dřou do úmoru a na světovou úroveň se nedostanou, pak jsou lidé, kterým to jde samo. Tak doufám, že budu v té druhé skupině.
A.cz: Výsledky máte zatím slibné…
Jenže plno lidí, kteří nevynikli v juniorské kategorii, se pak vyšvihne v té seniorské, takže uvidíme. Nechtěla bych dřít zbytečně, to raději skončím.
A.cz: Jak často trénujete?
Zatím trénuju šestkrát týdně jen jednou denně.
A.cz: Tomu říkáte jenom?
Až budu na vysoké škole, tak budu trénovat tak jako ostatní šestkrát týdně dvoufázově. S výškou se dá ten dvoufázový trénink lépe poskládat než se střední školou.
A.cz: Máte vzezření modelky, v Mense naměřenou nadprůměrnou inteligenci a k tomu ještě asi i pořádnou sílu. Když vidím, jak kajakářky zápasí s divokou vodou a s protivodnými brankami…
Tam jde hlavně o to vodu cítit a vědět, co se má kdy udělat. Čím víc toho člověk najezdí, tím lépe pak pozná, jak se voda chová. Ale samozřejmě některé kombinace branek jsou i silově náročné. Stejně si ale myslím, že nejtěžší na tom sportu je zimní příprava, všechny ty posilovny a bazény (smích).
