Tomáš Kačo (31) pochází z chudé romské rodiny v Novém Jičíně, má jedenáct sourozenců. Od malička zkoušel brnkat na rozladěné rozbité pianino, které měli doma. Tatínek chtěl, aby mu na ně hrál jeho oblíbené písničky. On však neznal žádné noty a nevěděl, jak hrát na klavír. Měl však mimořádný hudební sluch a cit. A tak se malé dítě stalo samo sobě učitelem a dělalo velké pokroky. Hrálo nejen známé písně, ale i vlastní improvizace.
"Vůbec nic jsme neměli a žili jsme ze dne na den. Tyhle skromné začátky mi daly spoustu pokory, a tím mně vlastně pomohly," říká Tomáš Kačo. "Navíc vše, co umělec prožije, se odráží v jeho hudbě. Dneska už umí být technicky dokonalý kdekdo. Jenže to je jen forma. Ale důležité jsou také obsah a emoce," dodává.
Oproti tomu klavírista, který od tří let sedí za prvotřídním pianem, může mít v tomto ohledu problém. Rodiče mu poskytují "full service" a vozí ho po soutěžích, on zná jen cvičení a soutěžení, ale ne běžný život v jeho rozmanitých podobách. "Jak může vědět, co je smutek, naštvání, zklamání, touha? A o tom všem přece hudba je. Když tyto emoce ale neprožije na vlastní kůži, tak je jen předstírá, nebo se je snaží napodobit," říká Tomáš. Právě jedinečný prožitek skladby je jeho velkou devízou.
Ukázněný rebel
Otec ho přihlásil do novojičínské základní umělecké školy a začal tak trochu boj. Musel se učit noty a stupnice, ačkoliv se před tím bez nich obešel. Musel hrát povinné etudy, přestože ho vůbec nebavily. Nakonec ale touha po hudebním vzdělání převážila nad rebelstvím a geniální klavírista se rozhodl pokračovat ostravskou konzervatoří.
"Jenže na hudebce mi nevěřili, že bych to zvládl, a tak mě na přijímačky nijak nepřipravili, neměl jsem žádný nastudovaný program. Improvizačně jsem na tom už byl výborně, ale klasický repertoár jsem měl téměř nulový."
Napoprvé to tedy nevyšlo, ale další rok věnoval cílené přípravě na přijímací zkoušky a napodruhé si již s nimi hravě poradil. Během studia zjistil, že improvizace je pěkná věc, až když má člověk pevné základy, které pak může rozvolňovat, porušovat a variovat. A mířil dál.
České naděje
V seriálu online deníku Aktuálně.cz "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.
Jazzová revoluce na HAMU
Na HAMU ho přijali hned napoprvé. Jak říká, byl už tehdy mentálně vyspělý a přímou cestou kráčel za svým cílem. V magisterském studiu tu způsobil menší revoluci. Když museli hrát klasiku v komorním uskupení, přesvědčil vedení, že bude hrát klidně Mozarta či Beethovena, ale ve své vlastní jazzové úpravě a pro jazzové trio, ještě s vibrafonem a basistou.
"Tehdy tu ještě nebylo jazzové oddělení, takže to znamenalo problém. Profesoři si nicméně nechali naše pojetí zahrát, líbilo se jim a schválili nám ho. Nakonec z toho byla hitovka a všichni už se těšili, co vymyslíme za rok," usmívá se Tomáš.
A najednou se objevila zprvu velmi bláznivá myšlenka - zkusit zřejmě nejprestižnější školu jazzové a populární hudby na světě - Berklee College of Music v Bostonu. Jen pro zajímavost, absolventi této školy získali již 283 cen Grammy, jež se považuje za nejprestižnější ocenění v kategorii populární hudby. Jen za rok 2016 se mohla škola pochlubit třinácti Grammy od svých úspěšných studentů. A tak je to skoro každý rok.
"Jak reálné bylo tu studovat? Bylo to, jako by vám někdo řekl: 'Co kdyby vám zítra přistálo na účet dvacet milionů dolarů?' Řeknete si, ha, ha, super, ale to se opravdu nestane!"
V posledním ročníku na HAMU tápal, co dál. Nechtěl skončit jako učitel na ZUŠce, ale také nevěděl, co dělat. Berklee zatím byl jen šílený nápad.
Ty musíš do Ameriky
Pak ale v Praze vyhrál skladatelskou soutěž pro mladé talenty, s níž se pojila odměna 30 tisíc korun. Tím výrazně znásobil své hubené konto a začal si s Berklee ještě více pohrávat.
"Říkal jsem si, že to buď utratím za nějaký drahý telefon, nebo cokoliv jiného a nebo to risknu a vsadím na jednu kartu - na letenku do Paříže, kde probíhaly přijímací zkoušky na Berklee. A nakonec jsem to risknul. Něco mi totiž říkalo: 'Ty prostě musíš do Ameriky!' Bylo to jako nějaký hlas shora."
Nějaké peníze také stálo pečlivé sepsání a přeložení životopisu a přihlášky. A vyšlo to. Nejenže ho přijali, ale navíc mu na základě přijímaček udělili stipendium, což se nestává moc často. Jenže zdaleka neměl vyhráno. Ani velkorysá peněžitá podpora školy zdaleka nepokryla veškeré studijní náklady.
"Naštěstí se do toho na HAMU vložila paní profesorka Noemi Zárubová, povzbuzovala mě, ať to nevzdávám, a propojila mě s různými nadacemi a sponzory. Byla to dlouhá cesta a prožil jsem si strašné nervy, ale nakonec mi vyšlo několik sponzorů a stipendií, včetně Bakala Foundation v rámci jejich programu Scholarship," vypráví klavírista.
Program je určen pro talentované a cílevědomé české studenty, kteří chtějí studovat bakalářský či magisterský program na zahraničních univerzitách a je jim méně než 33 let. Studenty, kteří mají vynikající studijní výsledky a nejsou schopní si své studium financovat vlastními silami, nadace podporuje po celou dobu jejich působení na univerzitě.
A to se stalo i v případě Tomáše Kača, kterého nadace vlastně podporuje dodnes. Finančně se nyní podílí na jeho dokončovaném prvním CD My home.
Program Scholarship
- Bakala Foundation už devátým rokem nabízí prostřednictvím programu Scholarship talentovaným a cílevědomým českým studentům finanční podporu, kterou potřebují ke splnění svých studijních snů.
- Program je určen studentům z České republiky, kteří chtějí studovat bakalářský či magisterský program na zahraničních univerzitách a je jim méně než 33 let. Stipendia nejsou oborově omezena.
- Studenty, kteří nejsou schopní si své studium financovat vlastními silami, nadace podporuje po celou dobu jejich studia.
- Letos bylo vybráno 18 nových stipendistů. Pět studentů pochází z Prahy, zbylých třináct pak z osmi dalších krajů České republiky.
- Nadace dosud podpořia 129 studentů částkou přesahující 115 milionů korun.
Zdroj: Bakala Foundation
V Americe je být gypsy "cool"
Ale nepředbíhejme. Píše se rok 2015 a klukovi z nuzného bytu v novojičínském činžáku se otevírají dveře do světa, kde vyrůstají ty největší hudební talenty soudobé hudby.
"Na té škole se toho děje hrozně moc, jak hudebně, tak mezilidsky. Hudebně to bylo nesmírně naplňující, ale ta škola mi nesmírně pomohla vyrůst i lidsky."
Studoval zde hudební produkci a skladatelství soudobé hudby od klasických skladeb po reklamní spoty. Samozřejmostí byly i hodiny klavíru. Místo běžných čtyř let zvládl dostudovat za dva.
Na Mezinárodní den Romů na škole zprodukoval koncert romské hudby a udělal veškeré aranže první půle. "Druhou půlku jsme pak hráli skladby slavného romského absolventa Berklee, jenž je z Rumunska a školu dokončil před nějakými dvaceti let."
Pozoruhodné je vnímání Romů Američany. Podle Kačových zkušeností berou jinakost jako něco zajímavého, a být "gypsy" jim dokonce připadalo "cool". "No já jsem to nekomentoval, ale v duchu jsem si říkal, že by si to museli zažít na vlastní kůži, jak moc cool je to tady v Česku," poznamenává.
Hrál jsem za všechny, kdo po Carnegie touží
Jenže i po úspěšném absolvování Berkelee snil Tomáš dál o dalších cílech. A opět úspěšně. K největším tužbám klasických hudebníků patří vyprodat asi nejslavnější koncertní síň světa, Carnegie Hall na Sedmé avenue v New Yorku. I to se mu letos v únoru splnilo.
"Byl to úžasný zážitek. Ale také to pro mě znamenalo obrovskou zodpovědnost a velké břemeno na ramenech. Nejenže to bylo vyprodané, ale také proto, že jsem cítil hlasy milionů mladých hudebníků, kteří by si zde chtěli zahrát a je to jejich touha. Bral jsem to, že hraju i za ně, a cítil jsem nesmírnou vděčnost, že to mohu být právě já."
Na stránkách Carnegie Hall ho popisovali jako hudebníka, jenž hraje ojedinělý mix klasické, jazzové a romské hudby. "To je moje jednoznačná výhoda. Nedám se zaškatulkovat, a tenhle mix je navíc dost ojedinělý," pochvaluje si Tomáš Kačo.
Jsem inspirací pro Romy i pro gádže
Další pozoruhodná zpráva přišla od romského pianisty o prázdninách: "Natáčím v proslulých hollywoodských studiích." Na Facebooku připojil i pár videí. Další meta byla dobyta. Pozoruhodně prostá je jeho odpověď, jak se mu podařilo natáčet své první CD právě v Hollywoodu: "Ta studia jsou dobrá, lety prověřená, no a hlavně je mám blízko, protože bydlím v L.A."
Když pořádná hudební škola, tak rovnou Berklee. Když pořádný koncert, tak v Carnegie Hall. A když natáčet debutové album, tak proč ne třeba v Hollywoodu? "Čím větší cíle, tím lepší. Asi to záleží na typu člověka, ale já se nerad spokojím s něčím průměrným," vysvětluje.
Motto tohoto výjimečného klavíristy a improvizátora zní: "Chci používat hudbu jako zbraň proti rasismu." Zdá se, že se mu to daří - bílá většina ho uznává a chová k němu velký respekt, romská minorita ho obdivuje a pro mnohé romské děti se stal velkým vzorem.
"Jsem inspirací pro řadu lidí, jak romských, tak neromských. Pro Romy jsem se stal motivací, aby šli studovat. Protože vidí, že jediný způsob, jak si získat respekt 'gádžů', je mít stejné nebo vyšší vzdělání jako oni. A pro Čechy jsem motivací, aby si uvědomili, že nejde házet všechny do jednoho pytle."
Ach, synku, synku i Široký, hluboký
Jeho debutové album se jmenuje My home, dokončit ho proto přijel z Ameriky do Česka. "Chci mít něco svého kvalitního v ruce, mít se čím prezentovat," vysvětluje vznik alba.
A jelikož vychází právě na sté výročí od založení Československa, nechybí na něm ani Masarykova oblíbená píseň Ach, synku, synku, kterou Tomáš Kačo v půlce září natáčel s Kühnovým dětským sborem.
Najdeme tu i variaci na lidovou písničku Široký, hluboký ty vltavský tůně. Proč zrovna tato píseň? "Protože to je jedna z mých nejoblíbenějších lidových písniček. Když mi bylo šest let, učili jsme se ji ve škole na hudební výchově. Od té doby se mi vryla do srdce," prozrazuje.
Dalším snem je pak velké světové turné s projektem sólového klavíru po Evropě, Asii i Americe. "Chci šířit po světě svoji hudbu," přeje si. První zastávka s repertoárem z nového CD však bude v Praze. Teprve nedávno se objevily plakáty zvoucí na 12. listopadu 2018, kdy vystoupí v Anežském klášteře v rámci klavírních recitálů Hybatelé rezonance. Jenže koncert byl vzápětí beznadějně vyprodán a organizátoři museli přidat další. Ten se uskuteční hned následující den.
Před pár dny hrál také na slavnostním koncertu Bakala Foundation u příležitosti udělení letošních stipendií dalším osmnácti mimořádným českým studentům. Tento bývalý stipendista se tu dočkal bouřlivých ovací. I pro tyto středoškoláky znamená velký vzor a vidí, kam až to na svém putování hudebním vesmírem dotáhl.
Co by těmto mladým talentovaným lidem, kteří jsou teprve "na startovací rampě", vzkázal? "Investuj veškerý čas na škole plně svému studiu. Nenech se čímkoliv odreagovat, protože studium nepotrvá věčně a ty máš teď jedinečnou možnost, tak ji nepromarni."
Video: Improvizoval jsem i v Carnegie Hall, říká Tomáš Kačo v DVTV
Poznámka: Zdeněk Bakala je majitelem společnosti Economia, která vydává i on-line deník Aktuálně.cz.
