Zajímá vás osud pradědečka? Vojenské archivy skrývají unikátní svědectví, lidé o tom ale neví

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
7. 10. 2015 8:00
Nová řada televizního cyklu Tajemství rodu opět probouzí v mnoha Češích touhu pátrat po svých předcích. Noří se do matrik a hledají kusé informace o jejich jménech, datech narození či úmrtí. Možná netuší, že vojenské archivy skrývají podstatně bohatší poklady. O životě dědečků, pradědečků či prapradědečků lze získat zcela detailní informace, pakliže dotyčný prošel vojnou a nejlépe pak první či druhou světovou válkou. "Jste schopni vysledovat, kdy a kde se ten člověk pohyboval, je to opravdu na dny. Na předka, který prošel ve 20. století armádou, můžete najít zcela unikátní materiál," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz vojenský historik Eduard Stehlík.
Zmizel váš předek beze stopy na bojišti 1. světové války? Možná ho vypátráte.
Zmizel váš předek beze stopy na bojišti 1. světové války? Možná ho vypátráte. | Foto: VÚA – VHA

A.cz: Co všechno může člověk zjistit v archivech Vojenského historického ústavu, dejme tomu, o svém dědečkovi či pradědečkovi, který prošel vojnou?

Základní dokument obsahuje informace o datu narození, vzdělání, rodičích. Dozvědět se lze i kompletní průběh vojenské služby, jaké funkce zastával, jakým výcvikem váš předek prošel, jakých dosáhl hodností a tak dále.

A.cz: Jak rozsáhlých materiálů se může člověk dopátrat?

Plk. PhDr. Eduard Stehlík MBA
Autor fotografie: ČTK

Plk. PhDr. Eduard Stehlík MBA

Eduard Stehlík je český historik, jenž se zaměřuje zejména na 1. polovinu 20. století.  Tento voják z povolání působil jako historik Vojenského historického ústavu v Praze a později jako předseda vědecké rady a 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. V současné době ho veřejnost zná především díky jeho spolupráci s Českou televizí na cyklu Tajemství rodu, kde známé osobnosti pátrají po svých předcích.

Mohou to být několikastránkové materiály. Ale jakmile by váš předek byl voják z povolání, může jít o padesát, sto, dvě stě, klidně i čtyři sta stránek. Najdete zde posudky, hodnocení, velice podrobné charakteristiky dotyčné osoby, fotografie, detailní informace o něm. Váš předek je pak zdokumentován opravdu dokonale.

A.cz: Když by hledaný dědeček či pradědeček prošel první či druhou světovou válkou, co se o něm všechno dozvíme?

Dají se identifikovat bitvy, kterými prošel, případná zranění a kdy k nim došlo, povyšování a tak dále.

A.cz: Jak podrobně to je zaznamenáno? Jde o nějaké souhrnné zprávy, nebo naopak průběžné?

Máte to prakticky po dnech. Jste schopni vysledovat, kdy a kde se ten člověk pohyboval, je to opravdu na dny. Na předka, který prošel ve 20. století armádou, můžete najít zcela unikátní materiál.

A.cz: Kam až sahají takto podrobná data?

Můžete se dostat až do poloviny 19. století. Ale po roce 1918, tedy po rozpadu Rakouska-Uherska, sem část osobních materiálů byla předána, část zůstala v Rakousku. Stejně tak po roce 1993, když došlo k archivní rozluce mezi Českou republikou a Slovenskem, velice podstatná část osobních materiálů zůstala na Slovensku v archivu v Trnavě, i když se týkají občanů České republiky.

A.cz: Takže v pátrání po osudech českých dědečků či pradědečků se člověk může snadno dostat na Slovensko či do Rakouska?

Ano, i když byste pátrala po předkovi, který nikdy neopustil území Čech, může se stát, že část bádání bude sahat do archivů v Trnavě nebo v Rakousku.

A.cz: Nedovedu si představit, jak někdo v chaosu a vřavě první či druhé světové války systematicky zaznamenává den po dni, kdo, kdy a kde bojuje…

Vždycky je tam nějaký pověřený voják, dnes bychom řekli personalista, který veškeré tyto věci vede a odvádí informace. Protože od účasti v bitvách, od zranění, povyšování či udělení vyznamenání se pak odvíjí kariérní postup nebo důchodové zabezpečení. Vše proto musí být detailně zaznamenáno.

A.cz: Takže když se v rodině traduje, že "pradědeček beze stopy zmizel na bojišti první světové války", ve skutečnosti může existovat těch stop hodně. Dá se dopátrat osud takto "zmizelého" jedince?

Dá se dohledat. Některé údaje jsou i na internetu. Za první světové války vydávala rakouská armáda seznam ztrát, kde jsou zaznamenáni všichni zranění a padlí vojáci. Vojenský historický ústav se podílel na digitalizaci těchto materiálů a jsou pověšeny na stránkách Národní knihovny. Jedná se o jmenné seznamy, nejde v nich hledat fulltextově, ale podle jména. Jde pak dohledat datum narození, odkud dotyčný byl, jeho hodnost, kde a kdy byl raněn či kde a kdy padl.

A.cz: Můžeme se tedy i u zdánlivě zmizelého příbuzného dopátrat místa, kde je pochován?

Ano, někdy se dá dokonce zjistit, kde má dotyčný hrob. Mnozí lidé se domnívají, že když předek padl na řece Soči ve Slovinsku či na Piavě v Itálii, že ti lidé beze stopy zmizeli. Ale když přijdou na místo, zjistí, že jejich dědeček či pradědeček tu má svůj hrob, nebo že je tu náhrobek se jmény, kde je i to jeho.

A.cz: Možná až s vysíláním pořadu Tajemství rodu mnoho lidí zjistilo, že část vojenských archivů není tajná a naopak se stále více snaží otevírat veřejnosti…

Ano, jsou už úplně normálně přístupné. Vojenský archiv se navíc letos přestěhoval do krásných nových prostor v Ruzyni. Dají se tu sehnat úžasné věci, které opravdu stojí za to.

Čtete rádi zpravodajský on-line deník Aktuálně.cz? Podpořte nás v anketě českého internetu Křišťálová lupa. Hlas nám můžete dát zde. Děkujeme!

 

Právě se děje

Další zprávy