Říčany u Prahy - Michaelu Flegrovou (17) učila pět let doma maminka. Pak se dostala na prestižní gymnázium Open Gate, kde má teď během dvou let složit náročnou mezinárodní maturitu ze šesti předmětů a navíc v angličtině.
Již v kvintě se účastnila britské soutěže v matematice, určené primárně pro septimány a oktavány. Většinou je považováno za velký úspěch, když oktaván dosáhne na stříbrný certifikát. Michaela již v kvintě získala zlatý.
Zaměřuje se na matematiku a fyziku, dle svých slov "z lenosti". Není se třeba nic učit, stačí jen chápat. V budoucnu se chce věnovat jaderné fyzice. Na námitku, jestli to není neobvyklý obor pro slečnu, rezolutně odpovídá: "Ano, fyziku opravdu studuje málo holek, ale z velké části je to dané právě tím, že od nich společnost očekává, že si vyberou jiný směr. Často nenapadne, že by se mohly proti očekávání okolí postavit."
Aktuálně.cz: Prvních pět let základní školy jste se učila s bratrem v domácí škole. Jak to probíhalo?
Michaela Flegrová: Máma s námi byla doma, nechodila do práce, takže nás učila ona. Výuka většinou trvala jen pár hodin denně. Učení nám šlo rychle, nebyl proto důvod trávit dlouhé hodiny "ve škole". Máma nám vytvářela různé pracovní listy, které jsme vyplňovali, četli jsme si z učebnice, hráli hry nebo si jenom tak povídali o dané látce. Učení bylo hlavně zábavou.
A.cz: Jak vás pak ve škole hodnotili? Nějak si vás ze všeho prozkoušeli?
Jednou za půl roku jsme pak museli do normální školy na přezkoušení. Ostatní děti se pak často podivovaly, že píšeme testy za celý půlrok a ze všech předmětů v jeden den. Tenkrát jsem nechápala, čemu se diví. Připadalo mi normální, že když už to jednou vím, tak to přeci zvládnu napsat i všechno najednou.
A.cz: Přičítáte těm prvním pěti letům v domácí škole, že jste dnes svými schopnostmi a vědomostmi podstatně dál než vaši vrstevníci?
Určitě to mohlo mít nějaký efekt, přece jen v domácí škole je výuka intenzivnější, protože je tam málo žáků na jednoho "učitele“. Každopádně bych řekla, že vlohy k matematice a fyzice jsem hlavně zdědila; táta byl učitelem fyziky a máma studovala matematické gymnázium. Domácí škola pak asi přispěla k rozvinutí těchto vloh víc než škola normální.
A.cz: Zaměřujete se na fyziku a matematiku. Co vás na těchto oborech fascinuje?
Na matematice se mi líbí, že je svým způsobem velmi jednoduchá. Stačí vám znát základní pravidla a nemusíte se nic učit nazpaměť – většinu věcí lze odvodit. Ve fyzice je to podobné; nejde tolik o fakta, ale spíše o počty. Takže má náklonnost vůči těmto dvěma je z části dána i leností (smích).
Opravdu fascinující ovšem je, když si dokážete matematicky dokázat některé věci, například vzorečky, které znáte už mnoho let, ale vždy bylo tajemstvím, proč zrovna ten či onen vztah platí. V matematice je pořád co objevovat.
A.cz: Jaké úspěchy už jste s těmito obory slavila?
Na nižším gymnáziu jsem se pravidelně úspěšně účastnila logicko-matematické soutěže Pythagoriáda, která ovšem nenabízí vyšší než okresní úroveň. V kvintě jsem se pak začala účastnit matematických soutěží pro anglicky mluvící studenty pořádané organizací United Kingdom Mathematics Trust. V Senior Math Challenge, určené obecně pro studenty septimy až oktávy, jsem už v kvintě získala zlatý certifikát. Většina matematicky nadaných studentů nezíská vyšší než stříbrný certifikát ani v oktávě. V Intermediate Challenge, určené pro kvintu až sextu, jsem letos podruhé získala také zlatý certifikát.
A.cz: Účastníte se i domácích soutěží, třeba matematické olympiády?
Českých matematických soutěží jsem se účastnila naposledy v kvartě, kdy jsem postoupila do krajského kola matematické olympiády. Od té doby již tradičně každý rok zapomínám odevzdat první, domácí část soutěže.
A.cz: Vaším snem je jaderná fyzika. Proč jste si ji zvolila?
Neřekla bych, že jsem si ji zvolila; ono to spíš přišlo samo. K matematice a fyzice tíhnu více méně odjakživa; obojí mě baví, obojí mi jde, obojí mám ráda. Ale určitě to nebyla jednoduchá volba, podobně jsem na tom i ve spoustě dalších předmětů, včetně některých humanit a jazyků.
A.cz: Není to pro dívku neobvyklá vědecká dráha?
Nemyslím si, že by to pro dívku nutně byla neobvyklá dráha. Ano, fyziku opravdu studuje málo holek, ale z velké části je to dané právě tím, že od nich společnost očekává, že si vyberou jiný směr; spousta z nich na fyziku schopnosti a nadání má, jenom je často nenapadne, že by se mohly proti očekávání okolí postavit. Já jsem takový tlak moc nezažila. U nás na škole chce fyziku studovat více holek, takže to není úplná výstřednost.
A.cz: Takže jste se rozhodla správně...
No a taky ráda říkám, že největší výhodou je, že na technických školách určitě nejsou fronty na dívčích záchodech! (smích)
A.cz: V čem je výjimečné elitní gymnázium Open Gate, kde studujete?
České naděje
V seriálu online deníku Aktuálně.cz "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.
Kromě intenzivního zaměření na angličtinu je Open Gate (OG) odlišné hlavně v tom, že zatímco na spoustě normálních gymnázií do vás nabuší spoustu faktů a tím jsou s výukou hotoví, na OG nás učí vědomosti nejen mít, ale hlavně s nimi umět naložit. Učí nás kritickému myšlení, ukazují nám informace v souvislostech, chtějí po nás, abychom nad látkou přemýšleli a rozuměli jí. To je důležitější než čísla a jména. Nekladou například důraz na to, kdy přesně se odehrála ta či ona bitva, ale chtějí, abychom uměli vysvětlit, co to pro tehdejší mezinárodní politiku znamenalo a jak se z toho můžeme poučit.
A.cz: Jak těžké je na ní mít samé jedničky, což se vám daří?
Pro mě osobně je jednodušší mít dobré výsledky v Open Gate než jinde, jelikož mi tento styl výuky vyhovuje; nemusí to tak ale být pro každého. Známky tu totiž závisí více na tom, jak jste schopní a ochotní přemýšlet, než jak umíte memorovat fakta.
A.cz: V září jste začala dvouletý program mezinárodní maturity. V čem všem to spočívá?
Mezinárodní maturita (International Baccalaureate Diploma Programme, dále jen IB) má za cíl vzdělat studenty tak, aby byli dobří nejen v předmětech, kterým se chtějí v budoucnu hodně věnovat, ale aby nezaostávali ani v ostatních oblastech. Každý student si vybírá šest předmětů, z nichž musí některé být humanity, některé vědy a některé jazyky, takže i když jste například silně humanitně nebo jazykově orientovaní, nezůstanete ostatními obory úplně nedotčeni. Studenti musí také za ty dva roky zvládnout určitý počet hodin nějakého sportu, kreativní činnosti a dobrovolnictví.
A.cz: Tak to je pořádná nakládačka...
Ano, je to poměrně náročný program a ne všichni ho zvládnou dokončit. Závěrečné testy jsou navíc výrazně těžší než například česká maturita.
A.cz: Kam mezinárodní maturita otevírá dveře?
Je uznávaná na mnoha zahraničních univerzitách, a to nejen například ve Velké Británii nebo Americe. Na mnoho univerzit vás sice vezmou i bez IB, jenom s českou maturitou, ale často je to pro ně kupování zajíce v pytli, jelikož známky z české maturity nemají moc vypovídající hodnotu. Když máte IB maturitu, univerzity vědí, do čeho jdou, proto to samozřejmě vidí raději. Krom toho vás mezinárodní maturita naučí spoustu studijních dovedností, které vám při studiu na univerzitě hodně pomůžou.
A.cz: Úspěšně se rovněž účastníte debatní ligy. Jak se soutěží v debatování?
Hodně lidí si myslí, že soutěž v debatování je jedna velká hádka, ale ve skutečnosti to má docela striktní pravidla. Soutěží vždy dva týmy proti sobě, jeden obhajuje nějaký názor a druhý je proti němu. Na obou stranách jsou většinou tři mluvčí, každý z nich mluví nějaký vymezený čas, pak mluví druhá strana, pak zase první a tak dále. O vítězi rozhodne rozhodčí na základě toho, nakolik si strany navzájem vyvracely argumenty a kolik si jich dokázaly obhájit.
A.cz: To musí být užitečné i do praktického života, ne?
Debata vás hodně naučí tím, že musíte někdy obhajovat jednu stranu a někdy zase tu druhou, takže zjistíte, že nic není černobílé a na všem je něco dobrého a něco zlého.
A.cz: Když se účastníte mezinárodních debatních turnajů, jak velký handicap je, že se soutěží v angličtině? Dají se pak porazit rodilí mluvčí?
Svým způsobem to určitě handicap je. Nejde ani tak o to, že bychom nebyli schopní vyjádřit myšlenku dostatečně dobře nebo měli malou slovní zásobu, ale rodilí mluvčí mají především lepší styl, jsou pohotovější a mluví jistěji. Porazit se určitě dají, na druhou stranu je pravda, že mezinárodní turnaje většinou vyhrají právě týmy z anglicky mluvících zemí.
A.cz: Působila jste také v týmu, jenž chtěl pomoci siru Wintonovi k Nobelově ceně míru. Co jste pro to udělali a jak vaše snažení dopadlo?
Především jsme chtěli zvýšit informovanost veřejnosti o tom, co sir Winton dokázal a proč se vlastně o něco snažíme, sháněli jsme proto podpisy pod petici. Hlavní účel celé iniciativy totiž není, aby sir Nicholas Winton získal na stará kolena peníze, za které by si mohl opravit střechu, ale Nobelovku jsme pro něj chtěli především proto, aby se o jeho příběhu dozvědělo co nejvíce lidí. Přestože mu ani letos cenu neudělili, myslím si, že tohoto cíle jsme právě peticí i tak zčásti dosáhli.
A.cz: Jste nadprůměrně inteligentní, navíc schopná diskutérka. Netáhne vás to do politiky?
Ještě před pár lety jsem o politice vážně uvažovala, ale myslím, že už jsem z toho nadobro vyrostla. Nechtěla bych pracovat v prostředí, kde si jdou lidi dennodenně po krku, protože všichni chtějí větší moc a více peněz. Nejenže se bojím, že na něco takového mám málo ostré lokty, ale hlavně to považuji za zbytečný stres.
