Toto jsou hračky našeho mládí. Poznáváte je?

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
6. 9. 2015 14:40
"Lidi u mě nezajímají vzácné exponáty, ale hračky, s nimiž si hráli jako malí," říká sběratel Jiří Vavřín, majitel Muzea hraček v Jablonci nad Nisou.
Z výstavy Hračky našeho mládí v Novém Městě nad Metují. | Video: Zuzana Hronová

Nové Město nad Metují / Jablonec nad Nisou - "Tak tenhle pokojíček jsem přesně měla. Kam se jen ty panenky poděly?" "Hele, tenhle traktor jsem jako malej rozbil, táta mi tenkrát šíleně vynadal!" Na téhle výstavě je pořád živo, lidé se tu smějí, mnozí i slzu uroní. Ocitají se totiž zpátky ve svém dětství.

V zámku v Novém Městě nad Metují probíhá expozice "Hračky našeho mládí". Tu "svoji" tam najde každý. Ti nejmenší zase jásají: "Tohle přesně máme u babičky a dědy!" Kvůli velkému zájmu musela být expozice prodloužena až do 13. září.

Jedná se asi o 2000 kusů ze sbírky Jiřího Vavřína a jeho Muzea hraček v Jablonci nad Nisou. Ta čítá kolem 5000 exponátů.

"Nejvzácnější hračky nejsou ty nejstarší, jak by se mohlo zdát, nýbrž ty bakelitové. To je takový Mercedes mezi hračkami, po nich touží každý sběratel," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Jiří Vavřín.

Aktuálně.cz: Jak vás napadlo sbírat hračky? Jak vaše sbírka začala?

Jiří Vavřín: Hračky sbírám už přes dvacet let. Začalo to jednoduchou skládačkou. Byly to takové auťáky Montisystém, které se tady v Jablonci prodávaly a dělají se dodneška. Dostal jsem to od manželky jako dárek k Vánocům a od té doby jsem začal sbírat hračky. Tak začala moje sbírka.

A.cz: Jak velkou sbírku máte?

Nemám to přesně spočítané, ale kolem pěti tisíc hraček by to mohlo být.

A.cz: Jak se vám podařilo tak velkou kolekci nasbírat?

Začal jsem jezdit po burzách, začaly internetové burzy, Aukro, tam se mi podařilo také nějaké hračky získat. Od té doby, co mám muzeum a lidé se o mně dozvěděli, tak mi sami nabízejí, že mi hračky prodají či darují.

A.cz: Své muzeum hraček máte v Jablonci nad Nisou. Na prázdniny jste zapůjčil 2000 exponátů na zámek do Nového Města nad Metují. Je mezi nimi i nějaká vaše vlastní hračka z dětství?

Ano, starý plyšový medvěd bez jednoho oka.

A.cz: Které exponáty jsou nejvzácnější?

Mohlo by se zdát, že nejvzácnější jsou ty nejstarší, ale není to vždy pravda. Kolikrát má větší cenu hračka třeba z 50. let než sto let stará. Spíše čím je těch hraček méně, tím jsou vzácnější a sběratelsky cennější.

A.cz: Který z vystavovaných exponátů je "hračka vašeho srdce", k níž máte zvláštní citový vztah?

Nejradši mám hračky z bakelitu, to jsou 50. a 60. léta. Jsou to sběratelsky nejcennější kousky, takový Mercedes mezi hračkami. Všichni sběratelé je shánějí, já také.

A.cz: Je radost pozorovat vaše návštěvníky, jak u vitrín jásají: "S touhle hračkou jsem si hrál jako malý!" "Tohle přesně máme u dědy a babičky!“ Vzpomínají na dětství a je jim dobře…

Ano. Když přijdou babičky a dědové a ukazuji jim hračky ze 40. či 50. let, tak jsou natěšení a radostně ukazují svým vnukům, s čím si jako malí hráli. A to samé platí u dnešních rodičů s hračkami ze 70. a 80. let. Tátové ukazují synům auťáky, které se prodávaly, když byli oni mladí, a podobně.

A.cz: Takže vaše výstava je hodně i o nostalgii a vzpomínání.

Ano, je to tak, u mých hraček se lidé vracejí do mládí. Když přijdou návštěvníci do muzea, tak je nezajímají nejvzácnější exponáty, které nikdy neviděli, ale třeba i obyčejné hračky, s nimiž si hráli jako malí. Ty pro ně mají největší cenu.

A.cz: Může se s vašimi exponáty i hrát? Anebo tu platí obligátní "Nesahat!“?

V mém muzeu v Jablonci to není jen o koukání na vitríny. Děti si mohou věci i vyzkoušet. Vím, že jsou akční a nebaví je, když se musí jen dívat a nesmějí na nic sáhnout. Když chtějí nějakou hračku vidět a není to speciální vzácný kus, tak jim ji ukážu a mohou si ji i vyzkoušet. Většina mých exponátů, ať jakkoliv starých, je totiž většinou funkční.  

A.cz: Malí návštěvníci, generace počítačových her, chytrých mobilů a tabletů, si zde dlouhé minuty dokázali vyhrát se starými "primitivními" hračkami, jako byly kuličky na dřevěné dráze. Fascinovaně hleděli na natahovací televizi, promítající stále dokola stejné obrázky. Čím to?

Děti, které přicházejí, bývají upnuté k tabletům, počítačům. Ale tady v muzeu si nadšeně hrají se starými jednoduchými hračkami, a když odcházejí, tak říkají, že je škoda, že se už dnes mnoho z nich nevyrábí. Rády by si s nimi hrály a je jim líto, že se to nedá vrátit zpět, aby zase byly tyto věci k mání.

A.cz: Zdá se, že po éře moderních hraček z ciziny se Češi podobně jako i v jiných oblastech vrací k tradičním českým a lety osvědčeným výrobkům - znovu se vyrábí Merkur, Seva, Kloboučku hop, skládací kostky, cvrnkací fotbal, hlavolamy... Co je na těchto hračkách tak magického, že fungují na každou generaci?

Ano, o tyto hračky je pořád zájem, nejsou totiž na jedno použití jako mnohé nové nekvalitní, vydrží třeba padesát let. A také se u nich většinou musí přemýšlet, ať už jde o Merkur, Sevu, hlavolam "15" a podobně. Fungují pořád, na další a další generace. To mám vyzkoušené.

 

Právě se děje

Další zprávy