The Strain míchá kriminálku a horor. Vypustí zdárně nákazu?

Martin Bubrín
28. 7. 2014 11:20
Seriálová novinka The Strain vznikla podle režisérovy knižní předlohy Zhoubný kmen: Nákaza a sází na osvědčené postupy z televizních kriminálek, ale také béčkových hororů.
Guillermo Del Toro.
Guillermo Del Toro. | Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Zřejmě nejznámější mexický filmař současnosti, Guillermo del Toro, je ve filmových kruzích považován za tvůrce s obrovskou představivostí, kterou poté umně koncentruje do svých děl. Ve svých začátcích u filmu v devadesátých letech pracoval v oddělení speciálních efektů na několika středometrážních hororech a několik dalších natočil předtím, než se dostal k režii celovečerních snímků.

Po osobitých počinech jako Stroj času nebo Ďáblova páteř si ho všiml i Hollywood a nabídl mu režii akčního hororového fantasy Blade II, které následovaly další snímky jako dvoudílná komiksová série o Hellboyovi (Hellboy a Hellboy: Zlatá armáda), fantasy drama Faunův labyrint ověnčené mezinárodním ohlasem včetně tří Oscarů, naposledy také rozmáchlý sci-fi blockbuster Pacific Rim – Útok na Zemi, jenž byl v kinech k vidění loni.

Del Toro se však mimo režírování věnuje i produkci (jeho společnost Mirada podporuje nadějné mladé tvůrce), tvorbě scénářů, doprovodných materiálů ke své tvorbě (animovaný film k Hellboyovi, připravovaný prequel k Pacific Rim) a také psaní – ne však filmovému, ale literárnímu.

Roku 2009 totiž započal knižní trilogii Zhoubný kmen (v originále The Strain), kterou napsal spolu se spisovatelem Chuckem Hoganem stojícím například také za předlohou filmu Město Bena Afflecka. A právě její první díl nesoucí český podtitul Nákaza (celá trilogie vyšla i u nás) se rozhodl zadaptovat do podoby třináctidílného televizního seriálu, jehož se ujala kabelová televize FX.

Což je pro obsáhlou předlohu, později také rozvedenou do dvou pokračování Pád a Noc navěky, vlastně ideální platforma pro stvoření důmyslné a věrohodné adaptace, která by netrpěla zkratkovitostí, ale naopak by mohla rozvést všechny postavy, zápletky a motivy do odpovídající šíře, jež by byla ve formě celovečerního filmu logicky nemožná (o něco podobného se do budoucna pokoušejí například Američtí bohové Neila Gaimana).

Když realita přechází v horor

Náčrt rozsáhlejšího "story arcu" je patrný už v úvodní epizodě s názvem Night Zero, v níž se setkáváme s pomalu propukající neznámou nákazou pocházející z letadla, které převáželo tajemnou rakev - to přistálo na newyorském letišti JFK s více než dvěma stovkami mrtvých a čtyřmi přeživšími, které ze záhadných důvodů virus nenapadl.

Děj se zprvu točí okolo uznávaného epidemiologa Dr. Ephraima Goodweathera (Corey Stoll), jenž přijede na místo činu vyšetřovat okolnosti propuknutí neznámé epidemie, později se však přidávají i další charaktery, které na onu klíčovou událost nahlížejí z jiných, dosud neznámých úhlů.

Del Toro (jenž zároveň napsal a režíroval pilotní epizodu, u většiny dalších zůstal jako producent) se nechal v rozhovorech slyšet, že mu ve Zhoubné nákaze šlo o zachycení procedurální vyšetřovací rutiny, jejíž realita by však byla značně stylizována a ovlivněna dalšími žánrovými prvky. Tento koncept se mu údajně podařilo zachytit již v knižní předloze, ochuzena však nezůstala ani její rozpohybovaná verze, jež nabízí rovnou několik protichůdných přístupů a stanovisek postav, které přidávají na různorodosti celku a také jeho žánrové neuchopitelnosti. Což určitě můžeme brát v rámci televizních seriálů jako vítané ozvláštnění.

Vyšetřovací rutina známá z CSI kriminálek a odosobnělý procedurální přístup, podobný filmům Stevena Soderbergha jako Nákaza (jenž reprezentuje racionální workoholik Goodweather), se zde totiž velmi markantně setkává s nadpřirozenou realitou typické deltorovské atmosféry, která využívá hororových vlivů a typických žánrových klišé, stejně jako volných motivů z režisérových předchozích snímků (Blade II, Mimic a podobně).

Tohoto konceptu také hojně využívá formální stránka seriálu, která průběh vyšetřování většinou rámuje do chladných polodokumentárních kompozic, v nadpřirozených scénách však volí pomalý plíživý způsob snímání a hororové úhly kamery. To stejné lze vlastně říci i o mizanscéně, která v děsivých okamžicích nepostrádá Del Torovu vizuální patinu, včetně propracovaných masek a "čvachtavého" fantasy feelingu.

Nákaza nebo prostě upíři?

Konflikt racionality a iracionality, popřípadě vědy a nadpřirozena, vzniká zasazením dalších postav do vyprávění jako majitele starožitného obchůdku Abrahama Setrakiana (David „školník Filch“ Bradley), který jako jediný „ví“, co se děje, tajemného ne-člověka Thomase Eichorsta (Richard Sammel), jenž slibuje stárnoucímu miliardáři Eldritchu Palmerovi (Jonathan Hyde) nesmrtelnost, nebo nosferatuovského monstra, jehož děsivý zjev tvůrci stále tají. Nemluvě o dalších postavách, které se více vyprofilují až v druhé epizodě, jako bladeovský lovec Vasiliy Fet (Kevin Durrand) nebo bezvýznamný zlodějíček, jenž je nositelem sociálně kritického komentáře k postavení hispánské komunity v USA.

K vampyrismu, jakožto ústřednímu tématu, je zde tedy přistupováno dvojím způsobem – jednak z lékařského hlediska jako zhoubnému viru a jednak jako něčemu, co vyvstává z prastarých souvislostí a bohaté mytologie. Což je po popularizujících upírských seriálech (Pravá krev, Upíří deníky) doslova jako vítané pročištění zkaženého vzduchu. Otázkou tedy zůstává, zda se podaří udržet vysokou kvalitu i ve zbývajících dílech první sezóny, protože už druhá epizoda, na níž se Del Toro již nepodílel, přináší retardaci původně zhuštěného vyprávění a více se dostává pod kůži postavám a jejích pro ústřední linii nepodstatným zápletkám (Ephraimovy papírem šustící osobní problémy s rodinou).

Potenciál předlohy je však stále dostatečně atraktivní na to (mluví se o třech až čtyřech sezónách), abychom nad The Strain předčasně vynášeli soudy – na ty je ještě brzo, jelikož seriál poběží až do poloviny října letošního roku.

 

Právě se děje

Další zprávy