Úspěch Doktora Martina mě překvapil, ve Stardance mě ale lidé neuvidí, říká Miroslav Donutil

Prokop Vodrážka Prokop Vodrážka
23. 8. 2016 9:00
V neděli se divákům České televize opět představí Miroslav Donutil coby svérázný doktor Martin Elinger. Druhá řada seriálu Doktor Martin by měla navázat na úspěšnou první, která k obrazovkám přilákala v průměru 1,3 milionu diváků. Miroslav Donutil v rozhovoru pro Aktuálně.cz přiznal, že v úspěch pořadu věřil už od přečtení scénáře. Odmítá ale, že by ho Česká televize využívala jako svou tvář. "Nemyslím si, že jsem na jejích kanálech pořád. Podle mě se to snažím přiměřeně dávkovat," říká 65letý herec, pro kterého bude druhá řada seriálu tou poslední.
Miroslav Donutil v seriálu Doktor Martin.
Miroslav Donutil v seriálu Doktor Martin. | Foto: Česká televize, David Raub

První řada seriálu Doktor Martin zaznamenala úspěch, průměrně ji sledovalo 1,3 milionu diváků. Čekal jste to?

Když jsem dostal scénář k přečtení, tak se mi strašně líbil. Hned jsem si říkal, že není možné, aby se líbil jenom mně. Věděl jsem, že se bude líbit hodně lidem. Pak už šlo jenom o to, abychom to vzali za správný konec a dokázali scénář dobře zpracovat. Dalo by se říct, že jsem úspěch čekal, ale že bude tak velký, to rozhodně ne.

Takže jste byl překvapen?

Určitě, byl jsem překvapený.

Ono to zas takové překvapení nebylo, protože jméno Miroslav Donutil je na České televizi (ČT) spojeno s diváckou sázkou na jistotu. Jen za poslední rok jste se objevil jak v Doktoru Martinovi, tak v seriálech Labyrint nebo Tajemství rodu, či reprízách pořadů Četnické humoresky nebo 3 + 1. Nemáte občas pocit, že jste na ČT v podstatě pořád?

Nemyslím si, že jsem na jejích kanálech pořád. Podle mě se to snažím přiměřeně dávkovat. Samozřejmě když člověk natáčí nějaké pravidelné pořady, jako třeba 3 + 1, tak je ten výskyt daleko častější. Stejně jako dříve u pořadů Na kus řeči nebo Trumfy, které byly jednou za měsíc. U nich je ten cyklický výskyt samozřejmě trochu nebezpečný.

V současné tvorbě kromě Doktora Martina v ničem nejsem. U toho je zase logické, že když na něčem dva roky tvrdě pracujete a pak se to vysype na obrazovku, budu tam pořád. Tomu se zabránit nedá, ale zase je to hezký pocit, když se to podaří.

Vy jste do určité míry tváří České televize, například programový ředitel se vámi chlubil při představování podzimního programu. Nebojíte se, že tak úzké spojení s veřejnoprávní televizí může být na škodu?

Já to nechápu jako otázku věrnosti České televizi, ale jako otázku nabídky. Třeba nabídka od jiných subjektů, která by mě zajímala, moc často nepřichází. Pro mě kvalitní a zajímavou nabídku jsem dostal naposledy od televize Nova jako koproducenta snímku 10 pravidel jak sbalit holku a neváhal jsem to točit. Nebylo pro mě důležité, odkud nabídka přišla.

Pro mě to není otázka věrnosti. Mám sice Českou televizi rád, protože mi dala nejvíce příležitostí a jsem jí za to vděčný, ale také má největší možnosti, takže je to logické.

Česká televize a její tvorba je často kritizována za nedostatečnou invenci, často právě ve spojitosti s vaším jménem. Když veřejnoprávní stanice raději vsadí na očekávaný úspěch v podobě Miroslava Donutila než na mladé tvůrce, vypadá to, že o progres ani nestojí.

Byl bych nerad, kdyby se dospělo k názoru, že mě někdo používá. Mám pocit, že když je člověk obsazen do role, tak je tam obsazen, protože něco umí. A ten, kdo ho obsazuje, si váží toho, že něco umí. Slovo použit mě přímo děsí a odmítám být použít kdykoliv a kdekoliv.

Já si vybírám věci, které mě zajímají, uspokojují svou kvalitou a které chci dělat, protože v mém věku už to jinak ani nejde. Nemohu se ponořit do něčeho, co mě nezaujme, i kdyby to mělo mít tisíce dílů a do 80 let bych měl vystaráno. Chci dělat věci, které mě baví a umělecky mě uspokojují.

Společně s vaším jménem se mluvilo o vystupování v pořadu Stardance. Máte v plánu se zúčastnit?

Určitě ne. Já jsem na tom, co se týče levé dolní končetiny, tak špatně, že při prvních třech krocích bych skončil. Takže rozhodně ne.

Kromě České televize účinkujete i v divadle. V červnu se vedení Národního divadla rozhodlo, že po 22 letech zruší vaše představení Sluha dvou pánů. Tenkrát jste to označil za hloupost, stále na tom trváte?

Pro sebe si na tom trvat můžu a rozumím tomu, proč to nový šéf činohry stáhnout chce. Každý ředitel chce mít svou éru, svou kapitolu v Národním divadle, která bude postavena na věcech s jeho divadelním názorem. Chápu to, nic proti tomu dělat nebudu, nechci ani nemůžu, protože nejsem členem Národního divadla.

Proč je to podle vás hloupost?

Za hloupost to považuji, protože to dle mého názoru není z ekonomického hlediska pro Národní divadlo dobře. To, že diváci v podstatě na dvacet let dopředu vyobjednali představení, by pro mě jako pro šéfa něco znamenalo. Vážil bych si toho a považoval bych za hloupost stahovat představení, o které je enormní zájem. Na konci je ale vždy nejdůležitější, co si myslí šéf činohry, který chce prezentovat divadlo vlastní tvorbou.

Vy se na to díváte dosti z ekonomického pohledu, že představení je divácky úspěšné, proto by mělo pokračovat. Je správné vnímat umění jako komoditu?

Já neříkám, že je to správné, ale určitě budete souhlasit, že mám právo na svůj názor. Úspěch představení je šéfem Národního divadla označován za fenomenální a i z jeho úst je klasifikován jako něco výjimečného. I přesto usoudil, že je nutné se s ním rozloučit. Já to respektuji, nikam jinam s tím nepůjdu, přestože zájem u jiných pražských subjektů je enormní. Myslím si, že představení bylo stvořeno pro Národní divadlo.

V Česku umí televizní zábavu dělat hrozně málo lidí, pořady často vypadají lacině a dělají se bez hlubší snahy formátu porozumět, říká Luděk Staněk. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy