U konzervativního veřejnoprávního média jako Česká televize bychom čekali, že kostýmní historické seriály by mohly dopadat celkem dobře. S rozpočty bude vždy potíž, jinak ale tento žánr skýtá celkem útulné útočiště před rostoucími požadavky poučené části publika, jak může moderní televizní tvorba vypadat, když je do ní vložen dostatek invence. Stačí dobří herci a scénář s hlavou a patou a nikomu nebude vadit, že Amerika zůstává neobjevena.
Já, Mattoni ale dopadá stejně jako První republika, Jan Hus, Cyril a Metoděj, Hlas pro Římského krále a další svého času vlajkové projekty stanice – jako unylý mišmaš, kde lidé v nepadnoucích kostýmech vedou ještě méně padnoucími postsynchrony zcela vyprázdněné dialogy, zatímco hlas vypravěče na nás sype veškeré informace, které tvůrci nedokážou zpracovat obrazem.
Hluboký? Spíš zlý
Život Heinricha Mattoniho by rozhodně měl co nabídnout. Z tohoto úhlu pohledu se není třeba pohoršovat nad tím, že třináctidílná série přichází samozřejmě velmi vhod dodnes fungující stáčírenské firmě, která přispěla čtvrtinou stomilionového rozpočtu. Byla by naopak škoda dojít k opačnému extrému – kdyby příběh o někom nemohl vzniknout proto, že jeho podnik dodnes prosperuje.
Problém nastává tradičně ve scénáři a dramaturgii. Měli bychom, alespoň podle tiskových materiálů, sledovat charismatického a talentovaného obchodníka na jeho cestě za úspěchem a přemýšlet při tom o jeho komplikovaném charakteru. Tři zhlédnuté epizody, které měla redakce Aktuálně.cz od České televize k dispozici, ale nic z toho nenabízejí.
Mattoni v podání Davida Švehlíka působí spíš jako úlisný podomní prodejce, kterého by člověk nepustil přes práh – o nějakém šarmu a talentu nemůže být řeč. O jeho postupu rozhoduje povětšinou štěstí a bezpáteřnost. A komplikovaná figura? Scenárista Petr Zikmund si nejspíš hloubku představuje prostě jako přiznanou špatnost. Protagonista tu je zkrátka profesionální hajzl, jehož nevidíme udělat jedinou nesobeckou či alespoň lidskou věc.
Dočkáme se od něj čehokoliv od podvodů po znásilnění vlastní ženy, přitom režisér Marek Najbrt v rozhovoru pro Aktuálně.cz uvedl, že doufá, že divák přesto objeví i jeho kladné stránky. Jaké kladné stránky? I rámcový příběh, kdy zestárlý Mattoni (Alois Švehlík) sepisuje paměti, odhaluje pána, jenž je rozmrzelý, že se občas musel ušpinit, ale udělal by to zas, protože „jinak to nejde“. Sledujeme tedy muže, který bez opravdové sebereflexe celý život ubližoval druhým a ke stáru se diví, že ho jeho rodina nemá příliš v lásce. Proč ho litovat?
A ještě čarodějnici!
Mohlo by jít o zajímavý přístup. V době, kdy hrdinou seriálu může být sériový vrah a sociopat Dexter nebo Perníkový táta vařící ve své laboratoři drogy, může být i Heintrich Mattoni vykreslený jako bezohledný kapitalista, jenž ztratil stopy lidskosti, a přitom je fascinující osobností hodnou divácké pozornosti. Potíž spočívá v tom, že tvůrci ho tak vykreslovat nechtějí, raději by klasického zmítaného hrdinu, v jádru i přes krajní činy dobrého člověka. Čehož rozhodně nedocilují.
Možná by alespoň pomohlo, kdybychom lépe chápali Mattoniho pohnutky a motivace. I přes všudypřítomný voiceover do něj ale nevidíme – slyšíme sice, jak událost o desítky let později vágně komentuje jeho starší já, o co mu ale jde v danou chvíli? Opravdu je jen primitivem hnaným jednou základní tužbou zbohatnout, bez jakékoliv další vrstvy?
Chybí soustředěný a cílevědomý scénář umožňující Najbrtovi odněkud někam směřovat. Zikmundův text podle knižní předlohy však nepředkládá otázky, na něž bychom mohli hledat během těch mnoha hodin stopáže odpověď. Že hrdina na své cestě za bohatstvím uspěje, víme od první epizody. Že si znepřátelí svou rodinu, protože k ní byl nelidsky hrubý, víme zrovna tak.
Pilotní díl, zobrazující „zkažení“ mladého Heinricha, vlastně sám uzavře všechny dějové otázky a dalších dvanáct dílů je zbytečných. Sledujeme už jen scénu za scénou, v níž se znovu a znovu opakuje, co víme – nikdo se nikam neposouvá, nic se nemění.
Náznakem vývoje prochází jedině Tatiana Vilhelmová coby Mattoniho žena, to je však poněkud málo. Bezradnost tvůrců, jak děj bez děje nějak oživit, naznačuje i přítomnost jakési nestárnoucí čarodějky (jinak charismatická Tereza Hofová), která hrdinu celý život navštěvuje ve chvílích na pokraji smrti, aby ho zachránila. Seriál se jí bohužel zachránit nepodaří.
