Rozhovor – Zatímco v USA vznikne minimálně dvacet internetových seriálů ročně a společnosti jako Netflix a Amazon na nich spolupracují s hollywoodskými hvězdami typu Kevin Spacey nebo Woody Allen, v Česku jde o rozvíjející se žánr.
Vedle úspěšné Kanceláře Blaník tu před mnoha lety běžela jen Gynekologie Petra Čtvrtníčka. Teď internetová televize Stream vysílá seriál režiséra Adama Hobzika nazvaný Pizza Boy.
Mladý filmař si s kritikou hlavu příliš neláme. "Internetové Česko" je podle něj až deset let za Západem a podle toho také tvorba na webu vypadá.
Aktuálně.cz: Čím to, že se ve světě točí internetové seriály jak na běžícím páse, zatímco v Česku vznikne maximálně jeden ročně?
Adam Hobzik: Podle mě je Česko, co se týká internetu, pět až deset let za Západem, a to platí i pro webseriály. U nás jsou v současné době dva aktivní, Kancelář Blaník a Pizza Boy. Jen v USA se jich každoročně točí minimálně dvacet, které se dají považovat za profesionální, a bezpočet amatérských, ale na velmi slušné úrovni. Celosvětově jde o formát, který už má i řadu vlastních festivalů a rozvíjí se obrovským tempem. Za poslední dva roky začaly vznikat v internetových produkcích dokonce i vysokorozpočtové seriály konkurující televizím. Netflix točí House of Cards, Amazon nedávno podepsal smlouvu s Woody Allenem. Jsou to sice extrémy, ale ukazují trend a smazávají dosavadní rozdíl mezi internetovou a televizní produkcí. Pro webseriály jde o revoluční dobu.
A.cz: Přesto je tuzemští filmaři vnímají jako podřadný žánr.
Obecně se dá říct, že u nás to byl ignorovaný formát, než přišla Kancelář Blaník. Ta ukázala, že i do sedmi minut se vejde legitimní seriál, který umí vzbudit zájem. Pizza Boy to potvrdil. Lidé jsou různí a filmaři také. Ti více "umělečtí" můžou webseriálem pohrdat, protože prostředí internetu vyžaduje určité zacházení s bulvárnosti, aby video zaujalo. Pro zbytek jde víceméně o pozitivní novinku, která vzbuzuje pozornost.
Adam Hobzik
Vystudoval práva v Brně a pak se vrhl na scenáristiku na FAMU. Svým prvním studentským filmem o fiktivní skinheadské kapele z 90. let s názvem Haka zabodoval na soutěži pro mladé umělce Český tučňák a zároveň byl nominován na studentského Českého lva.
A.cz: A jak reagují na Pizza Boye vaši kolegové a pedagogové?
Reakce se velmi různí. Například profesoři na katedře seriál nepřijali, protože Pizza Boye viděli jako příliš komerční projekt, než aby ho FAMU podporovala pod svými křídly. U spolužáků to bylo daleko více o vkusu a reakce byly vesměs kladné.
A.cz: Pro českého diváka bylo zrovna netypické, že všechny díly vyšly najednou.
Ano i ne. Standard je, že díly seriálu mají zpravidla týdenní cyklus vysílání. Ale to se bavíme o televizi. Pizza Boy je určený pro internetovou generaci, která je zvyklá pustit si seriál kdykoli a třeba hned všechny díly najednou. Pokud se na to díváte takhle, šlo o logickou věc. Stream prostě jen vyšel divákovi vstříc.
A.cz: Existují nějaké zásady, jak natočit opravdu úspěšný internetový seriál?
Internet je zrádný v tom, že máte na každé stránce nepřeberné množství podnětů, které na vás blikají a žadoní o kliknutí. Lidé jsou v rozhodování netrpělivější, a pokud jde o zábavu, svou pozornost směřují více pudově než racionálně. Takže ideálním výsledkem je krátký, rychlý, vtipný formát s jedním hlavním hrdinou, jehož obsahem jsou aktuálně medializovaná témata nebo osoby, a to v pokud možno šokujícím spojení. Pokud vám některý z atributů chybí, negativně to ovlivní sledovanost. Pokud jde o kvalitu, ta ale stojí pořád na klasice: dobrý scénář, dobří herci, dobrá kamera... Ale to už není specifikum, platí to pro všechny filmové formáty.
A.cz: A proč je hlavním hrdinou vašeho seriálu právě poslíček rozvážející pizzu?
To povolání si přímo říká o historky! Pizza Boy potkává na krátký čas velkou řadu lidí. Neustále mu tiká vteřinovka, šlape na plyn, nestíhá, a když k tomu potká správně šíleného zákazníka, o zábavu je prostě postaráno. Obrovskou výhodou taky je, že oproti běžným sitcomům není omezený třemi postavami a jednou místností s gaučem. Pizza Boy může na svých cestách potkat kohokoli od dalajlámy po Viktora Koženého. A to mě baví.
A.cz: V čem je hlavní rozdíl při výrobě seriálu pro televizi a pro internet?
V penězích. Je jich v řádu desetinásobků méně než na běžné hrané televizní seriály, takže vše musí být extrémně rychlé a levné. Je to takový guerilla styl natáčení. Přijede přepadovka s kamerou a herci točí tříminutovou dialogovou scénu na první dobrou, to vše nad ránem po probdělé noci. Když kameraman zasvěcuje déle než deset minut, už se všichni začínají mračit. Filmařina je hodně založená na schopnosti zvládat časový stres a tenhle typ natáčení vše ještě vyhrocuje. Chce to hodně sehraný a odolný tým.
A.cz: Vám se podařilo získat zajímavé, mediálně známé tváře.
Samotného mě překvapilo, že kývly i hodně známé osobnosti. Důvody byly většinou tři: líbil se jim scénář, šlo o natáčení na jednu noc a jsou to lidi, které ta práce prostě baví. Chuť, s jakou se do role opřel třeba Leoš Noha nebo David Matásek, mě nadchla. Doufám, že mi to vydrží stejně jako jim.
A.cz: Internetové seriály se staly námětem vaší absolventské práce. Těch českých přitom moc nevzniklo.
Je to tak. V zahraničí jde o horký směr vývoje, zatímco v Česku v době, kdy jsem téma zpracovával, existovala jen sedm let stará Gynekologie Petra Čtvrtníčka. Jinak nic. Bylo jasné, že se tu dříve nebo později něco musí objevit, a já chtěl být u toho.
A.cz: Jde o poměrně neprobádaný žánr. Jak těžké bylo najít podklady pro teoretickou část diplomky?
V češtině existuje těch materiálů opravdu málo. Mně osobně hodně pomohl pedagog FAMU Jiří Vlach, který sám jeden internetový seriál vyvíjí a dlouhodobě se jimi zabývá. Zbytek se dá dohledat na webu v angličtině, ale je to poměrně chaos. Dobré jsou třeba žebříčky nejlepších webseriálů za uplynulý rok vyhlašované internetovými magazíny, tam se člověk dokáže celkem rychle zorientovat v tom, co se točí a funguje.
A.cz: Jaký internetový seriál máte nejraději vy?
The Hire. Je to první webseriál, který rozjel vlnu téhle internetové tvorby masivně. BMW se v roce 2001 rozhodlo, že peníze, které mají na marketing, rozdělí osmi světovým režisérům, aby vytvořili osm krátkých snímků. V hlavní roli Clive Owen a bavorák. Vznikly parádní filmy, osobně doporučuji ten od Guye Ritchieho s Madonnou v hlavní roli - The Hire: Star.
