Šestá série Hry o trůny byla vlastně poměrně nudná, z jiného úhlu pohledu naopak divoká. Některé epizody jako by se točily v kruhu, tu předposlední ale fanoušci označují za jednu z nejsilnějších vůbec.
Neprotiřečí si to zase tak moc. Showrunneři David Benioff a D. B. Weiss zkrátka v některých dějových liniích předehnali knižní předlohu George R. R. Martina, jenž sice sliboval, že šestý díl své ságy Píseň ledu a ohně vydá už před měsíci, ale nestalo se tak.
Tvůrčí duo stálo před rozhodnutím, jestli seriál posunout vlastním směrem, nebo vědomě mírně stagnovat a doufat, že těch pár posunů, kterých se po konzultaci s Martinem dopustí, nezabrání v navázání tehdy, až Vichry zimy skutečně vyjdou a půjde z nich opět čerpat.
Kudy? Kam?
"Zbaběle" zvolili druhou cestu, což se jevilo jako nejbezpečnější nápad. Nakonec těžko říct, jestli se vyplatil. Během točení v kruhu totiž scenáristé stihli svou nerozhodností a opakováním stejných konfliktů a motivů, jež končí na stejném bodě, kde začaly, popudit řadu fanoušků. Dokonce i ty, jimž obecně pomalé tempo seriálu doposud nevadilo.
Co dělat s mrtvým Jonem Sněhem? Oživit ho! To bylo jasné. Ale jaké budou následky? Nebylo odkud čerpat, tak nejsou žádné – Jon se víc mračí, ale jinak je stejným člověkem. Nastává nutně zklamání a největší otázka začátku série se zdá být laciným žebráním o zájem diváků. Navíc jde proti smyslu předlohy, kde sice postavy rovněž vstávají z mrtvých, vždy jsou ale zásadně změněny, nejsou už sebou samými – se smrtí se zkrátka nezahrává. Jenže co mohlo být nejtemnějším motivem, vyznělo do ztracena.
Oblíbená dračí královna Daenerys si prošla stejnou sadou zkoušek jako minulé řady. Opět bojovala proti otrokářům, opět na svou stranu strhla davy, opět sháněla lodě. Seriál se na rozdíl od Martina bojí oblíbené postavy ve vhodných chvílích upozadit. Už jen proto, že Peter Dinklage i Emilia Clarke si účtují až 300 tisíc dolarů za epizodu, což vzhledem k zhruba desetimilionovému rozpočtu na díl není málo, a nemohou tedy jen tak zmizet. Leckdy prostě sedí a povídají si ve scénách bez informační hodnoty.
Aryina linie se udělala pár kroků do neznáma, ale tvůrci během toho napáchali nejvíc škod. Na konci jedné epizody je hrdinka pobodána do břicha a shozena do kanálu splašek, aby v další epizodě byla natolik „fit“, že se může jako agent Bourne honit se zabijáky po ulicích. A to ve světě, kde víme, že existuje rekonvalescence i infekce, vždyť smrt v následku zanícení rány krále Roberta celý seriál odstartovala. U Martina se podobných vylomenin jistě nedočkáme.
Scenáristé se tak vzdali největší devízy seriálu – nejistoty, že sebeoblíbenější postava může kdykoliv zemřít. Během šesté série nejenže se hrdinové ukazují být nesmrtelnými – dokonce se vrací i ti dříve mrtví. Krom Jona Sněha ještě Benjen Stark a Sandor Clegane. Zatímco dříve jsme odškrtávali mrtvé, nyní počítáme oživlé.
Posouvá dál hranice
Je tedy šestá série průšvih? V žádném případě! Tam, kde tvůrci selhali scenáristicky, si vypomohli filmařsky. HBO opět posunuje hranice televizní produkce a devátá epizoda, sestávající z větší části z velkolepé bitvy, nabízí na poměry obrazovky nevídanou filmařinu. S rozpočtem sice štědrým, ale stále nižším, než mají k dispozici hollywoodské blockbustery – páni filmoví producenti by se měli víc zajímat, kudy odtékají během natáčení miliony.
Zobrazením epické bitvy, a především následné krvavé pomsty na nenáviděném Ramsaym Boltonovi, sice seriál maličko podrývá Martinovu antimilitaristickou podstatu (v předloze bitvy ani násilí nikdy nevedou k pozitivnímu výsledku – v seriálu však ano), adaptace má však právo dívat se na problematiku jinou optikou.
Intenzita okamžiku každopádně ve Hře o trůny plně přebíjí celkovou zmatenost šesté série. Což je logické. Dějové nelogičnosti a nekonzistence postav u seriálů vždy vadily méně než u filmů – málokterý divák udrží v mysli každou informaci, každou emoci a každou myšlenku přijímanou během šesti let a občasné chyby spíš promine.
Hra o trůny si zřejmě uvědomila, že se v šesté sérii bez předlohy mírně ztratí. Rozvěsila tedy před našimi zraky dostatek ozdob, abychom si toho ani nevšimli. Krom samotné kvality produkce například reaguje na fanouškovské teorie, častěji „pomrkává“ naším směrem – například ohledně příchodu/nepříchodu Lady Stoneheart, Cleganebowlu, R + L = J, Wildfire a dalších „kódových označení“, za nimiž se pro fanoušky skrývá řada teorií. Pokud nebudou naplněny, dají tvůrci nenápadně najevo, že si alespoň uvědomují, že o nich fanoušci přemýšleli. A k tomu hodí na pozadí dvanáctiletou Lady Mormont, aby si ji internet okamžitě zamiloval.
Šestá sezona tedy prohrála bitvu s logikou, tempem a plynulostí, ale připravila si podhoubí, aby stále ještě vyhrála válku. Nyní záleží na tom, kdy Martin vydá Vichry zimy – pokud to nestihne před dokončením scénáře sedmé série, budou tvůrci teprve v potížích. A bohužel se zdá, že to nestihne...
