reklama
 
 

Hilsner nebyl sympatický prosťáček. Film Zločin v Polné s námi manipuluje, říká historik

1. 2. 2016
Dvoudílný film České televize Zločin v Polné správně poukazuje na fatální justiční omyl, k němuž došlo v soudním procesu s Rakušanem židovského původu Leopoldem Hilsnerem. Podle historika a filozofa Vladislava Dudáka je ale problematičtější s jistotou tvrdit, že vraždu v Polné opravdu nespáchal. Snímek podle něj celkem realisticky zobrazuje protižidovské a protimasarykovské nálady, vadí mu však jeho prvoplánová instruktivnost. "Film docela černobíle pracuje s emocemi a tím s námi poněkud manipuluje," říká. Například sám Hilsner nebyl sympatický prosťáček, ale nepříjemný a problémový, upozorňuje Dudák. První díl Zločinu v Polné vidělo 1,3 milionu diváků.
Hlavní zprávy

Aktuálně.cz: Ve dvoudílném filmu Zločin v Polné je Hilsnerův případ jednoznačně interpretován jako justiční omyl. Víme tedy už dnes s jistotou, že skutečně šlo o justiční omyl?

Fakta o Hilsnerově aféře

  1. Hilsnerova aféra začala v březnu 1899 u městečka Polná na Vysočině, kde byla nalezena zavražděná mladá dívka z nedaleké obce Věžnička Anežka Hrůzová. Z brutálního činu, který byl bez příčiny označen za židovskou "rituální vraždu", byl obviněn mladík židovského původu jménem Leopold Hilsner. Mezi Čechy případ vyvolal bouřlivé antisemitské nálady.
  2. Do procesu se rozhodl vstoupit profesor Tomáš Masaryk. Polenský proces označil za "atentát na rozum a lidskost", vydal brožuru Nutnost revidovati proces polenský. Odpovědí mu byly útoky tisku i demonstrace.
  3. Polenský případ s odsouzením Leopolda Hilsnera ve společnosti postupně vyšuměl. Hilsner dostal původně trest smrti, ten mu byl zmírněn na doživotí. Po 18 letech mu byla udělena milost a dožil jako neznámý muž ve Vídni. Jeho případ nebyl nikdy revidován.

(Zdroj: masarykovaspolecnost.cz)

Vladislav Dudák: Celý soudní proces stojí na nepřímých důkazech a na jejich interpretaci. Zde jsou na místě skutečně závažné pochyby, a to nejen z dnešního hlediska pojetí práva a praxe soudnictví, ale i z hlediska tehdejšího. Vzhledem k antisemitským projevům, ale i vzhledem ke komplikovanému chování samotného Leopolda Hilsnera je celý případ složitý a zmatený. Soud má při důvodných pochybnostech konat ve prospěch obžalovaného. Takové pochybnosti tu podle mého laického názoru byly, avšak nebylo k nim přihlédnuto, a naopak princip presumpce neviny byl porušován.

A.cz: Čili není jisté, že Hilsner zločin nespáchal, ale že soud nepostupoval  podle práva...

Nevím, spáchal-li, nebo nespáchal Leopold Hilsner zločin, ale to nic nemění na skutečnosti, že z hlediska procesního šlo o justiční omyl. Chtěl bych poukázat na jednu vážnou chybu, která se v diskusích o zločinu v Polné permanentně projevuje. Je to slučování "historické" diskuse o tom, zda Hilsner je, či není vinen, a diskuse o tom, zda soud konal skutečně podle práva.

A.cz: Byl Hilsner skutečně takový prosťáček, jak ho ve filmu České televize ztvárnil Karel Heřmánek mladší?

Dlouho byl Hilsner líčen, co se inteligence týče, dokonce mnohem hůře, jako přímo retardovaný. To jistě nebyl. V tomto smyslu bylo ono "prosťáčkovské" ztvárnění Karla Heřmánka nejspíš mnohem objektivnější. Vadí mi však jiný aspekt tohoto ztvárnění. Celý film mi připadá od první scény poněkud prvoplánově instruktivní.

Zatímco několikrát slyšíme, jak obhájce Auředníček zdůrazňuje, že nechce stavět na emocích, ale na faktech, film naopak s emocemi docela černobíle pracuje a tím s námi poněkud manipuluje. Leopold Hilsner totiž podle všeho zdaleka nebyl prosťáček téměř pomilováníhodný, jak jej tento film předkládá, ale člověk spíše nepříjemný, problematický, poněkud pochybný. Ani Masaryk si o něm nedělal žádné iluze a mluvil o něm s despektem.

A.cz: Všechny ty vykreslené davové vášně a fanatismus Čechů, kteří se hnali za odsouzením Hilsnera a neposlouchali jakékoliv racionální protiargumenty – bylo to ve filmu spíše na efekt, nebo to tak skutečně v době hilsneriády vypadalo?

Bohužel vypadalo. Židé po staletí plnili roli obětních beránků, stávali se objektem nenávisti frustrovaných a rukojmím v politické hře populistů manipulujících se snadno manipulovatelným davem.

A.cz: Film nemluví o tom, kde se tento hněv na židovskou menšinu, který díky polenskému zločinu eskaloval, vzal.

Jak jsem již říkal – frustrovaní vždy čekají na obětního beránka... V českém prostředí konce 19. století se antisemitismus navíc prolínal s nacionalismem – Žid byl chápán nejen jako Žid, ale často navíc i jako Němec. Příčiny jsou složité, není možné je zde analyzovat. Co se týče oné vzedmuté vlny iracionální nenávisti, pomohu si citátem pražského židovsko-německého spisovatele Johanese Urzidila. Ten, když se ptal, jak je možné, že tak kultivovaný národ, jako byl národ německý, národ Goethův, během tak krátké doby podlehl bestii fašismu, si nakonec odpověděl: "Je to tak snadné jako přechod od dobra ke zlu."

A.cz: Byl český národ ve svém antisemitismu radikálnější, než bylo v tehdejší době obvyklé? Film zobrazuje, jak Češi masově uvěřili pověrám o rituálním používání krve židovským obyvatelstvem...

Rozhodně ne. Osobně odmítám ono celočeské paušalizující sebemrskačství, v němž si tak libuje naše intelektuální elita. Češi nebyli výjimeční: byli zde antisemité, ale na druhé straně je doloženo i několik rozsudků odsuzujících právě šiřitele pověr o rituálním používání krve Židy. Projevy antisemitismu by se našly všude v Evropě a první antisemitská vlna podněcující hilsneriádu přišla mimochodem z Vídně. Ohavně se v době hilsneriády zachovala hlavně česká inteligence a lůza. A dočasná aliance mezi inteligencí a lůzou není bohužel, jak nás dějiny poučují, nikterak vzácná. Vždy je ale zhoubná, vražedná.

A.cz: Co jste říkal scénám s Masarykem ve druhé dílu (ČT ho uvede v neděli 7. února)? Skutečně byl později adorovaný "tatíček" takto smýkán davem, napadán a nepuštěn ke slovu? Jsou pravé a dobové i výhrůžky "Masaryčku, Masaryčku, chystáme ti šibeničku"?

Masaryk byl velmi statečný, rozhodný a nesentimentální člověk a v českém národoveckém prostředí si udělal řadu nepřátel. Ty výhrůžky, napadání davem, ať již lůzou či studenty, šikanování ze strany úřadů skutečně byly a rozhodně nejsou ve filmu nadsazené. Vulgární nadávky, nechutné hrozby, odporné anonymy... Samozřejmě že to všechno zažíval. Lidé, kteří toto dělají, se najdou vždy a všude. Jen se podívejte na některé komentáře třeba ke článkům na vašem webu. V tomto smyslu si nedělám žádné iluze.

A.cz: Mimochodem, co jste říkal ztvárnění Masaryka Karlem Rodenem?

Mně se hlavně zdá, že Karel Roden mohl zahrát Masaryka trochu razantněji. Nevěřím, že vůči těm řvoucím studentům stál s tak "staroprofesorsky" unaveným, poněkud bezmocným výrazem.

A.cz: Nepřipadala vám čeština profesora filozofie Tomáše Masaryka až příliš obecná a dikce až příliš nedbalá?

Co se týče řeči, ta obecná čeština mně místy, ale nikoli nějak zásadně, vadila i jinde. U Masaryka se možná v řeči mohl ještě projevit jeho moravský původ, alespoň nějaké to "tož".

A.cz: Film končí propuštěním Hilsnera po osmnácti letech díky milosti od císaře Karla I. Jak byl tehdy vnímán? Vzbuzoval ještě vášně, nebo se už na něj zapomnělo?

České úřady nadšeny nebyly, ale nijak zvláštní pozornost to ve veřejnosti nevzbudilo. V hladové válečné době roku 1918 řešili lidé úplně jiné problémy.

A.cz: Útočení na emoce a pudy občanů, poštvávání jedné skupiny obyvatel proti druhé, zfanatizování lidí, nálepkování, manipulace v médiích... Nepřipadá vám toto všechno v podstatě velmi aktuální?

To je aktuální vždy. Každá doba má ale svá specifika. Jako velmi aktuální vnímám hlavně Herbenovo hodnocení hilsneriády, totiž že zde "česká inteligence nesložila zkoušku z inteligence". Demagogové, populisté, nacionalisté tu byli vždycky a nepřekvapují ničím novým. Ale současná intelektuální krize našich elit, jejich schopnost manipulovat se skutečností ve jménu apriorně postulované ideologie, neschopnost postavit se k nepříjemným pravdám čelem, ač přitom adorují Masaryka, to mě opravdu děsí.

Příkladem tohoto „ušlechtilého“ manipulování s realitou „ve jménu dobra“ je ostatně i do jisté míry tento film: ze skutečného, složitého a bezesporu nejednoznačného dramatu zde vznik prvoplánový černobílý snímek, v němž jsou karty dobra a zla rozehrány jako v pohádce: hodná princezna je vždy krásná a úplně hodná a ta zlá je vždy škaredá a úplně zlá.

Česká televize připravila dvoudílný televizní film Zločin v Polné o případu, který vzbudil na českém území silnou vlnu antisemitismu. | Video: Česká televize |  00:30

autor: Zuzana Hronová

   
reklama
   
reklama
reklama
komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

 
reklama