Glosa: Místo zločinu Plzeň je Hřebejkovým zatím největším selháním. Divák ani neví, kdo je vrah

Martin Svoboda Martin Svoboda
19. 10. 2015 16:54
Kriminální minisérie Místo zločinu Plzeň, kterou režíroval Jan Hřebejk a vysílá ji Česká televize v pondělí večer, se vymkla tvůrcům z kontroly. "Unylá a monotónní kriminálka nedokáže ani pořádně sdělit, kdo měl být vlastně vrah. Jediné, co si lze zapamatovat, je nevkusná znělka," píše v glose Martin Svoboda.
Místo zločinu Plzeň
Místo zločinu Plzeň | Foto: Česká televize

GlosaJan Hřebejk se netají tím, že režie Místa zločinu Plzeň se ujal coby zakázky. Na čemž nepochybně není nic špatného, televizní seriály snesou řemeslně schopné režiséry, kteří sice nemají k látce osobní vztah, ale dokáží podle nabídnutého scénáře doručit plnohodnotný zážitek.

Pro kriminálky platí dvojnásob, že čistota provedení může na určité úrovni nahradit záplavu originality, když si režisér dostatečně ujasní vhodnou škatulku. Místo zločinu Plzeň se ale nepovedlo ani na základní filmařské úrovni, kterou bychom od filmaře nominovaného na Oscara považovali za samozřejmou.

Máte rádi Aktuálně.cz?
Autor fotografie: Economia

Máte rádi Aktuálně.cz?

Hlasujte pro nás v internetové anketě Křišťálová Lupa 2015 v kategorii Zpravodajství. Za každý Váš hlas děkujeme!

HLASOVAT MŮŽETE ZDE >>

Po tolika krimiseriálech, jež má České televize v posledních pár letech za sebou, se jeví až nepochopitelně, že může nový projekt natolik uklouznout, tak moc se vymknout kontrole. Máme ukázat prstem na režii, nebo scénář Martina Bezoušky? Tady se těžko hledají konkrétní viníci, protože se není čeho chytit jako styčného bodu, okolo nějž by bývalo šlo vytvořit kvalitní dílo.

Tempo nula

Přední problém spočívá už v absenci zapamatování hodných hrdinů, a to jak na straně pevného týmu vyšetřovatelů (Martin Stránský, Lukáš Vaculík, Jan Zadražil, Vladimír Kratina, Vladimír Polívka), tak i pokaždé nových podezřelých. První znemožňuje vytvořit si k seriálu kontinuální vztah, když ho nedrží pohromadě postavy, jež by nás díky jejich interakcím nebo jenom charakterům zajímalo sledovat, druhé zase zabraňuje nechat se unést konkrétním případem.

Epizody postrádají gradaci i tempo. Oněch šedesát minut stopáže se subjektivně natahuje na nesnesitelnou dvouhodinovku, během níž se i přes ospalost děje nedaří zorientovat v ději. Protagonisté totiž vypadají podobně unuděně a bez zájmu o vyšetřování, jako se bude nejspíš cítit divák, a jejich stylizace do polohy věčně iritovaných rutinérů není nejšťastnější.

Nemají jak strhnout a z jejich konání není patrné, na co se soustředit. Na úrovni, kdy leda hádáme, proč jsou, kde jsou, kam míří a jak daný dialog s podezřelým souvisí s jejich záměrem, pokud tedy vůbec nějaký existuje. Z jejich otráveného tónu nemáme šanci vytušit, o co jim jde a o co by tedy mělo jít nám.

Ve třetí epizodě naroste nakažlivé nezaujetí a zmatečnost takové intenzity, že po odhalení vraha mnozí účastníci tiskové projekce nadále nevěděli, kdo jím vlastně byl, protože dvě postavy vypadaly fyzicky podobně a jejich konkrétnější identifikaci jsme neměli na čem založit, zkrátka jsme si jejich úlohu v ději nepamatovali.

Jinými slovy děj je vyprávěn tak mizerně, že se mu ani nepodaří sdělit, kdo byl vlastně pachatel. To už u klasické kriminálky značí nepominutelnou vadu.

Hřebejkova kapitulace

Ubíjející monotónnost, nepřehlednost a nuda, kdy směšně nevkusná úvodní znělka je nakonec vyhlížená alespoň jako nechtěně humorné osvěžení, nijak nekoresponduje s Hřebejkovým jménem. I přes jeho lapsy poslední dobou snad stále platí, že jde o jednoho z předních českých mainstreamových režisérů.

Záleží mu na tom, aby byla jeho práce technicky kvalitní, ale zároveň zas a znovu opakuje, že se snaží udržet kontakt s diváky. Jeho tvůrčí kapitulace na obou frontách, primárně vypravěčské, je tedy zarážející.

V Místě zločinu Plzeň se stále pokouší postavit kameru tak, aby záběr nebyl vyloženě banální, jako by ale zcela rezignovat nad konceptem epizody, natož seriálu jako celku. Což u série s jediným scenáristou a režisérem není na místě – od takového seriálu bychom soudržnost a záměr očekávat jistě mohli.

Tyto nároky však nemá smysl začít uplatňovat, když v Plzni jako by na sebe nenavazovaly ani jednotlivé scény, když jsme po střihu najednou kdesi jinde s kýmsi jiným a netušíme, co se vlastně děje. Můžeme se jenom ptát, jak tenhle paskvil vůbec mohl nekontrolovaně projít až do vysílání – protože není pochyb o tom, že mnozí přítomní by měli na víc, kdyby někdo začal včas kroutit hlavou.

 

Právě se děje

Další zprávy