Co by kdyby ČT2 nebyla jen pro nonkonformisty a autisty

Ivan Adamovič
6. 3. 2012 11:45
Nový seriál nabízí zmatený kontrafaktuální eintopf
Co by kdyby... Hitler vyhrál válku.
Co by kdyby... Hitler vyhrál válku. | Foto: ČT

Recenze - Druhý program České televize působí dojmem, jako by chtěl veřejnosti vzkázat: jestli máme být alternativou k hlavnímu proudu, tak ať je to tedy vidět. Už předposlední znělka ČT2 plná cukajících se podivných existencí vyslala jasný signál: jsme tady pro autistické intelektuály, nonkonformisty a osamělé neurotiky.

Od února přišla ČT2 s novým pořadem, dokumentárním seriálem Co by kdyby... zpracovávajícím téma alternativních dějin. Úvahy na téma co by bylo, kdyby... (zbytek si dosaďte sami, v případě československých dějin to jsou obvykle tradiční témata jako Bílá hora, Mnichov, komunistický puč, srpen 1968), byly ve světě populární ještě před druhou světovou válkou.

Co by kdyby... komunisté udrželi moc.
Co by kdyby... komunisté udrželi moc. | Foto: ČT

V roce 1931 vyšla v Anglii antologie článků If It Happened Otherwise (Kdyby to dopadlo jinak) s příspěvky mnoha význačných historiků a spisovatelů. Například André Maurois zde předvídá svět, v němž funguje cosi jako Evropská unie, proti níž stojí osamocená Anglie (v současnosti poměrně aktuální téma vzhledem k aféře kolem nepodepsání fiskálního paktu EU, jen se tam ještě nepředvídatelně vpletlo malé Česko).

Přispěl i Winston Churchill, tehdy již významný politik. Jeho text popisoval svět, v němž v občanské válce mezi Severem a Jihem v USA vyhráli Jižané. Británie však dokázala oba tábory smířit a vytvořit jedno velké angloamerické impérium.

Hlavně bavit

I tvůrci seriálu Co by kdyby..., scenáristka Eva Vojtová a režisér Peter Kerekes, se evidentně opírali o podobné knihy, například o český sborník Co kdyby to dopadlo jinak? z roku 2007, který názvem přímo odkazuje na zmíněnou britskou antologii. „Přečetli jsme vše, co se o tomto tématu u nás napsalo," říká režisér. Výsledek je však spíše rozpačitý.

V první řadě je zjevné, že se tvůrci vlastní historickou spekulací často ani příliš nezabývali. Nesnažili se ukázat, jaké konkrétní příčiny by vedly k možnému přehození výhybky dějin na jinou kolej - a nakolik pravděpodobné by to bylo ve srovnání s historií, jak ji známe my.

Co by kdyby... Morava získala samostatnost.
Co by kdyby... Morava získala samostatnost. | Foto: ČT

Natočili spíše zábavné ilustrace jednotlivých „kontrafaktuálů", jak se těmto odklonům od známé reality někdy říká. „Myslím, že historie nemá být souhrnem dat, ale přemýšlením nad motivacemi, směry a dopady jednotlivých událostí," tvrdí Kerekes. „Jen tehdy se z ní můžeme poučit."

Zvolená forma ovšem zavdává důvody k pochybám o možném poučení. Že si tvůrci často museli vystačit s málem, to nás v současné televizní tvorbě příliš nepřekvapí. Otázkou je, zda roubování vtipu a ironie na alternativní historii není už v relativně krátkometrážním pořadu překombinováním, které bude těžko stravitelné.

Jak se má divák poučit ze zmateného rozhovoru s reálnými představiteli komunistické mládeže, kteří jsou natáčeni po kolena ve vodě - snad pro ilustraci, jak této ideologii dnes teče do bot? Jindy zase tvůrci sáhnou do arzenálu sci-fi, třeba při pohledu do života lidí po třetí světové válce.

Jako v Čapkových Bajkách z let budoucích nahlížíme do života nových jeskynních lidí, kteří již po generace žijí v podzemí a sní o tom, jak to vlastně vypadá tam na povrchu. Sama znělka pořadu, v níž jsou promítány archivní záběry pozpátku, pak cituje titulkovou pasáž známé sci-fi komedie Zítra vstanu a opařím se čajem.

Není každý Vachkem

Co by kdyby... Češi válčili se Slovenskem.
Co by kdyby... Češi válčili se Slovenskem. | Foto: ČT

Zvolená metoda až příliš připomíná přístup legendy českého dokumentu Karla Vachka. Je to takové natáčení stylem „nechme to volně plynout, ono z toho třeba něco zázračně vyleze". Vachkovi to funguje, protože se vždy jednou za několik let soustředí na jedno téma; dobře jej promyslí a natočí dokument s nebývale dlouhou stopáží. Seriál o alternativních historiích si ale ukousl příliš velké sousto.

Ano, hravý a nečekaný přístup se dá pochopit jako snaha přijít s novým úhlem pohledu, opustit popisnost a ponoření do nezáživných faktů. Ale výsledné dílo - aspoň  jak jsme ho mohli posoudit z několika zhlédnutých dílů - prostě nový celek nenabízí. Přináší jen chaos, nahodilost.

Přínosem je, že tvůrci získali pro natáčení řadu významných postav od generálů z druhé světové války až po Vladimíra Mečiara. O to víc mrzí beztvarost jednotlivých částí. Vaří se z toho, co právě dům dá. Onu „vachkovskou atmosféru" má díl o možném vojenském odporu proti hitlerovskému Německu s využitím pohraničního opevnění, kde většinu záběrů autoři posbírali v průběhu bojového cvičení současných příznivců vojenských historických kostýmů a bitev. Kromě pamětníků hovoří stejně dlouze i náhodní „pěšáci".

Z postmoderní kaše každopádně nevznikla nová kvalita. Připomíná to spíše experimenty typu Hotel Insomnia, které možná bavily více samotné autory než diváky. O mnohém svědčí asi i to, že seriál má vročení 2010, takže ležel více než rok v archivu.

Seriál Co by kdyby... vysílá ČT2 každé úterý okolo 21. hodiny

 

Právě se děje

Další zprávy