Skejťáci na Letné u Stalina by měli být naším kulturním dědictvím. Nestavme tu nic, říká historik

Prokop Vodrážka Prokop Vodrážka
5. 5. 2016 6:30
Již druhý rok ožívá letenský "Stalin" díky kulturnímu centru Containall, které nabízí bohatý kulturní program. Místo tak znovu patří hudbě, dýdžejům, divadlu a skejťákům. Nově se vše odehrává pod metronomem, který Pražská správa nemovitostí přebarvila na zeleno. Prostor bývalého památníku Stalina se snaží mnoho lidí nějakým způsobem usměrnit, vyřešit, zastavět. Posledním příkladem je pokus o novou budovu Národní galerie. To je podle historika architektury a zastupitele Prahy 7 Richarda Biegla špatně, protože místo žije samo o sobě a byla by chyba tam něco umísťovat.
Foto: Containall

S příchodem léta znovu ožil život na pražské Letné u někdejšího Stalinova pomníku. Místo, které je spojeno především se skejťáky, se v minulém roce ještě více otevřelo lidem díky kulturnímu centru, které pod metronomem provozuje obecně prospěšná společnost Containall. Ta láká lidi nejenom na příjemné občerstvení, ale hlavně na bohatý kulturní program.

„Středy v Letenských sadech budou vyhrazeny živý kapelám, zatímco čtvrteční večery se zaměří na filmovou produkci. Páteční a sobotní večery jsme věnovali moderní elektronické hudbě s předními pražskými DJs. Cílem pro tuto sezonu je nabídnout větší množství divadelních představení, workshopů a přednášek,“ lákají lidé z Containallu. Zájem o místo potvrdil již otevírací večer, kdy prostor zaplnily stovky lidí.

Místo má společnost pronajaté od magistrátu vždy na sezonu, od začátku léta do podzimu. Po loňském úspěchu dostali organizátoři možnost s projektem pokračovat.

„Svou roli hrál fakt, že to tady minulý rok proběhlo dobře, dokonce nad očekávání. Takže to byl nejspíše důvod, proč jsme to znovu dostali,“ říká Jan Faltys, projektový manažer centra.

Ten o místo usiloval již před čtyřmi lety, ovšem neúspěšně. Podle něj tehdy projekt nevyšel i kvůli ne příliš vstřícnému postoji tehdejší radnice. „Současná radnice je ke kulturním projektům podstatně vstřícnější. Navíc jsme změnili koncept, původně jsme chtěli mít kontejner nahoře u kyvadla, teď jsme se přesunuli pod něj,“ dodává.

Přes zimu se změnila barva kyvadla

Ovšem budoucnost bývalého pomníku Stalina jako živého skejtparku a veřejného kulturního centra je nejistá, stejně jako v minulosti má každý potřebu prostor vyřešit. Nejistotu ukazuje i situace, kdy se k překvapení všech objevilo na jaře nad Prahou nikoliv červené kyvadlo, které tam měřilo čas 25 let, ale nově zelené. Podle Pražské správy nemovitostí nová barva lépe ladí s přírodou v Letenském parku.

Jan Faltys z Containallu dává logičtější vysvětlení. „Změnila se snad proto, že Pražská správa nemovitostí, která je vlastníkem kyvadla, má zelené logo, proto to kyvadlo přetřeli,“ říká.

Foto: Pražská správa nemovitostí

S prostorem u kyvadla byly vždy spojené megalomanské a okázalé projekty, jeho horizont s Pařížskou ulicí jako by k tomu přímo vybízel. Podle původního plánu Jana Kouly zde měl být průlom s monumentální bránou, později například socha zakladatelů Sokola nebo Tomáše Garrigue Masaryka. Po zbourání Stalinova pomníku se místo stalo jakýmsi urbanistickým tabu Prahy, přesto se město od 90. let snaží prostor zastavět.

Ať už se jedná o plánované oceanárium, nebo nejnověji budovu Národní galerie, kterou navrhuje primátorka Krnáčová.

„Nevlamujeme se do historické zástavby, nevyplňujeme proluku v centru Prahy. Stavěli bychom muzeum, které by se mělo stát sice novou pražskou dominantou, ale nemělo by narušovat výškový profil a nová stavba by měla respektovat své okolí a místo, na kterém se nachází,“ řekla primátorka v lednu v rozhovoru pro iDnes.cz.

Místo žije, proč to měnit

S tím nesouhlasí Richard Biegel, historik architektury a zastupitel Prahy 7, podle kterého by se na místě žádná dominanta stavět neměla a místo by mělo patřit stejně jako dnes skejťákům. „Pokud existuje nějaké místo, které takhle spontánně žije, tak je důležité ho hlavně nechat, protože je to takový prostor mimo dějiny. Byla by zásadní chyba sem něco umisťovat,“ říká.

Prostor byl podle něj vždy zamýšlen jako místo velkolepých pomníků, všechny pokusy o to však podle něj skončily karikaturou. „Letná je hotový park, který přechází do města. Je to volný prostor nad městem a tak má zůstat. Ale víme, že do něj můžete vsazovat doplňky, které mu slouží. Ukázkou může být Hanavský pavilon či Expo,“ dodává Biegel.

Inspirací tak mohou být například londýnské pavilony galerie Serpentine, které vždy vznikají na jednu sezonu uprostřed Kensingtonských zahrad a jsou často dílem předních londýnských architektů.

Letnou si bude muset vybojovat každá generace

„Nezatížit to jednou budovou. Na Letnou nepatří ani parlament, ani Národní galerie, ale právě ty momenty soudobé, které mohou mít ten esprit a drajv, park se s nimi snadno sžije a mohou zase zmizet,“ říká Biegel, podle kterého si o volnost prostoru na Letné bude muset každá generace zabojovat. „Generace budou muset nad Stalinem vždy diskutovat a je to dobře. Pořád budou projekty, které se sem budou tlačit, protože je to ohromně lukrativní prostor a debaty mají být a musí být. A věřím, že se park nakonec nechá sám sobě,“ dodává.

Podle něj je právě pocit svobody to, co místo uchránilo před zastavěním. Letná ho prý vyzařuje jako protiváhu vůči městu pod ním a ten pocit svobody je tam sdílený, proto Letnou uchrání.

Nabízí však i originální řešení, které by mohlo situaci vyřešit. „Mohlo by se to dát do UNESCO jako živoucí kulturní dědictví. Stejně jako je Jízda králů, tak by se prohlásili skejťáci na Stalinu za památku,“ uzavírá Biegel s úsměvem na rtech.

V momentě, kdy se ze staveb stávají nástroje na splacení úvěru, tak nemůžeme čekat, že budou skvělé, říká architekt roku a propagátor architektury Adam Gebrian. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy