Úpadek českého dabingu? Dnes se točí za pár stovek v garáži

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
25. 11. 2014 8:00
Rozhovor se Štěpánem Krtičkou, jenž má v osmnácti letech za sebou tisíc nadabovaných titulů, dvacítku hraných filmů a devět let v rockové kapele.
Za tři tisíce a dvě hodiny je celovečerák někde ve sklepě nebo garáži hotový, popisuje tristní úroveň českého dabingu Štěpán Krtička. / Ilustrační foto
Za tři tisíce a dvě hodiny je celovečerák někde ve sklepě nebo garáži hotový, popisuje tristní úroveň českého dabingu Štěpán Krtička. / Ilustrační foto | Foto: Thinkstock

Praha - Od útlého věku se věnuje herectví. Jakmile se Štěpán Krtička (18) naučil v pěti letech číst, začal dabovat. K dabování ho přivedla maminka, režisérka a herečka Hana Krtičková. V současnosti má na kontě tisícovku namluvených titulů.

Diváci ho znají například z pohádky Ať žijí rytíři, seriálu Vyprávěj, pokračování legendárního seriálu Taková normální rodinka nebo z pohádek České televize.

Kromě toho všeho ještě devět let hraje na bicí v rockové kapele The Colorblinds. Umí i na klavír a flétnu. Maturoval na Mensa gymnáziu pro mimořádně inteligentní děti, sám má IQ 146. Nejzkušenější je však v dabingu, který dělá už od dětství, věnuje se mu jedenáct let.

Herec, dabér a muzikant Štěpán Krtička, student Mensa gymnázia.
Herec, dabér a muzikant Štěpán Krtička, student Mensa gymnázia. | Foto: Zuzana Hronová

Paradoxně právě zde má nyní největší problémy. Stejně jako 180 dalších herců podepsal smlouvu s agenturou, která jim má vyjednat lepší podmínky, než tomu bylo doposud. Nahrávací společnosti totiž maximálně srazily náklady - hercům dávaly za práci pár stovek a nutily je k rychlému namlouvání filmů bez příprav. Jenže "agenturní" herci se rázem ocitli na černé listině studií. A s nimi i Štěpán Krtička.

"Za tři tisíce uděláte ve sklepě celovečerňák. Hlavním postavám dáte po devíti stovkách, ostatním tři stovky a za dvě hodiny to je sfouklý," zklamaně popisuje nynější praxi v českém dabingu mladý herec. 

Aktuálně.cz: Jak jste se dostal k dabingu?

Štěpán Krtička: V pěti letech jsem se naučil číst, v šesti letech jsem už četl plynule. Takových dětí je nedostatek, do spousty filmů a seriálů jsou potřeba dětské hlásky, takže jsem daboval jednu věc za druhou.

A.cz: Ve svých osmnácti letech jste tedy již zkušeným dabérem?

Dá se to tak říct. V profesi už jsem jedenáct let. My jsme taková parta asi šesti dětí, které spolu u dabingu vyrůstaly. Jenže většina kluků už odmutovala a nejsou schopni mluvit dětským hlasem. Dětských dabérů je nedostatek, obzvláště pak holek.

A.cz: Takže máte spoustu práce?

České naděje
Autor fotografie: Thinkstock

České naděje

V seriálu online deníku Aktuálně.cz  "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.

Zdroj: Zuzana Hronová

No, to je právě to. Podepsal jsem zastoupení agenturou, která nám má vyjednat důstojnější podmínky. Stejně jako další herci, kteří to podepsali, jsem se ocitl na černé listině a už skoro nedabuju. Ze tří seriálů mě přeobsadili, naštěstí Disney si mě drží a je ochoten zaplatit víc.

A.cz: Vy jste se tedy spolu s dalšími herci rozhodli vzepřít se neustálému snižování nákladů na dabing, rozmachu rychlodabingů v garážích a sklepích. Nebo o co přesně v tom sporu jde?

Jde nám o to, abychom byli placeni za repliku, a ne za hodinu práce, aby to nebylo, jako když jdeme makat do fabriky. Pak bude dabing kvalitnější.

A.cz: Úroveň toho současného je někdy opravdu tristní...

Jo, za tři tisíce uděláte ve sklepě celovečerák. Hlavním postavám dáte po devíti stovkách, ostatním tři stovky a za dvě hodiny to je sfouklý.

A.cz: Takže se to nezlepšuje?

Zlepšuje, protože tu smlouvu s agenturou podepsalo již přes 180 herců, včetně takových jmen jako Ivan Trojan, Jiří Lábus či Taťjana Medvecká. Studia, která berou jen neagenturní herce, jsou nucena brát čím dál tím větší a větší amatéry. Diváci si ale pak stěžují a ani zadavatel to už příště studiu nedá, protože má špatné recenze.

A.cz: Spěje to k nějakému řešení?

Pomaličku si větší studia uvědomují, že je potřeba ty smlouvy nějak řešit, tak už je to snad na lepší cestě. S agenturou už podepsalo smlouvu třeba Studio Virtual, které točí filmy do kina a potřebuje mít kvalitní dabing. Tam dělám právě pro Disneyho celovečeráky. Jiná studia to ale udělají radši nekvalitně za pár stovek.

A.cz: Jak vlastně probíhá dabing? Potkáte se při něm vůbec s ostatními herci?

Jak kde. V České televizi se točí na smyčky. Naženou se tam herci, kteří v té dvacetivteřinové smyčce vystupují, a pak se to zase obmění. Ale v komerční produkci přijdete, dostanete do ruky scénář, sednete si a rovnou jedete, jedete, jedete...

Herci a studia se přou o výši honorářů za dabing. Kolik peněz se v dabingu točí? A neprohraje dabování souboj s titulky? Debatují herec a dabér Michal Jagelka a majitel dabingového studia Petr Sitár.
12:20
Herci a studia se přou o výši honorářů za dabing. Kolik peněz se v dabingu točí? A neprohraje dabování souboj s titulky? Debatují herec a dabér Michal Jagelka a majitel dabingového studia Petr Sitár. | Video: DVTV

A.cz: Jak to vypadalo dřív?

Třeba když jsem jako hodně malý měl dabovat Tarzana, tak mi přišel z Ameriky balíček s videokazetou, přišly mi české texty a čtrnáct dní jsem se to učil. Dneska je to: rychle, rychle a další.

A.cz: Kde jsme vás třeba mohli slyšet?

Udělal jsem tisíc titulů, takže si to už přesně nepamatuju. Nejvíc mně asi utkvělo 180 dílů seriálu Sedmé nebe, který běžel na Primě. Daboval jsem zde mezi svým osmým a desátým rokem i se svou mladší ségrou. Vybrali si nás na velikánském castingu zahraniční producenti. Jezdili jsme tam spolu každé pondělí a každý čtvrtek. Díky tomu jsem se v  podstatě naučil pořádně dabovat a nabral zkušenosti.

A.cz: Jakých nadabovaných titulů si ceníte?

Tak třeba Tarzana, Nema...

A.cz: V Tarzanovi jste mluvil koho?

No Tarzana!

A.cz: Aha, takže v Nemovi Nema...

No jasně, Nema, ale ne v první dílu, až ve dvojce. Převzal jsem roli od kamaráda, který odmutoval, a měli jsme spolu podobné hlasy.

Raubíři v novodobé Takové normální rodince: Štěpán Krtička a Adam Mišík.
Raubíři v novodobé Takové normální rodince: Štěpán Krtička a Adam Mišík.

A.cz: Vy jste ale i filmový a televizní herec. Co točíte teď?

Teď natáčím pro Primu Svatby v Benátkách. Ke konci první série jsem se tam tak pěkně přitřel. Vejdu do dveří jednoho z hlavních hrdinů a říkám: "Čau, jsem tvůj syn, tak to zkusíme dát nějak dohromady." Ale není to zrovna věc, kterou bych se chtěl nějak chlubit, je to spíše o tom, abych se neflákal a pracoval a měl nějaké kapesné.

A.cz: Kterých filmových či televizních rolí si ceníte?

Cením si třeba postavy Matěje Dvořáka v seriálu Vyprávěj, tam jsem hrál v podstatě až na to sprejování sám sebe, nebo hraní v pohádce Ať žijí rytíři, co jsem natáčel tři čtvrtě roku s Karlem Janákem. Už jsem chodil do Mensa gymnázia, ještě když sídlilo v Hlubočepech. Natáčelo se na velkém hlubočepském statku, kde postavili obrovské hradby. Vždy jsem vyšel na kopec a ukazoval se spolužákům ve svém středověkém oblečení, bylo to super.

A.cz: Jak se vám hrálo v Takové normální rodince?

Výborně. Hraju tam jednoho z raubířů, takže to mi šlo dobře, navíc druhým byl můj kamarád Adam Mišík, syn Vládi Mišíka.

A.cz: Dabujete, hrajete ve filmech i v kapele... Hrajete i na divadle?

Také jsem chtěl, vyhrál jsem casting v Činoherním klubu do představení Anny Kareniny. Ale mamka mi to rozmluvila. Bylo mi jedenáct, strávil bych tři dny v týdnu na zkouškách, musel bych jezdit na zájezdy po republice. Obrečel jsem si to, ale nakonec jsem jí dal za pravdu. Takže na divadle hraju jen v rámci divadelních workshopů.

Štěpán Krtička ve filmu Ať žijí rytíři.
Štěpán Krtička ve filmu Ať žijí rytíři.

A.cz: Jak se vlastně dítě stane hercem?

Obešel jsem s mamkou několik castingových agentur, ty si mě pak už zvaly na castingy.

A.cz: Vzhledem k desítkám filmů a stovkám dabingových zkušeností vám castingy asi vycházejí...

Jo. Já jsem byl vždycky takové hyperaktivní dítě, sršela ze mne energie, byl jsem jako utržený ze řetězu. To je často zaujalo hned na první dojem.

A.cz: Jak to zvládáte se školou?

Dosud jsem to zvládal bez individuálu, ale teď už k němu budu muset přistoupit. Jsem na tom s absencemi špatně, jak teď natáčím dlouhý seriál a často si mě volají. Navíc mě čeká maturita, je toho dost.

A.cz: Škola je tolerantní?

Tady je plno dětí, které dělají na vrcholové úrovni nějakou kulturní nebo sportovní činnost, a škola jim vychází maximálně vstříc, můžu si vybrat, kdy budu na jaký předmět chodit, kdy co a jak dodělám.

A.cz: A co bude po maturitě? DAMU, nebo FAMU?

No já ještě také hraju devět let na bicí v kapele, takže možná spíše HAMU. Protože herectví je fajn, ale možná bych se chtěl v životě spíše věnovat hudbě. Ale nevím to jistě. Táta je hudebník, máma herečka a režisérka, ve mně se to míchá. Kdybych šel na DAMU, tak určitě na alternativní herectví. Mamka dělala loutkoherectví, máme doma plno loutek a miluju možnost schovat tu duši do loutky.

 

Právě se děje

Další zprávy