Rozhovor - "Člověk, který odešel z korporátu, žije ve Vietnamu a píše o tom bez bullshitu," popisuje sám sebe muž s přezdívkou Čech ve Vietnamu, na kterého můžete narazit například na Twitteru.
Do komunistické země odešel za svojí přítelkyní (Vietnamkou) a zároveň si tak splnil svůj sen – žít v zahraničí, a to nejlépe v teple. V zemi, o níž říká, že je plná možností, začal podnikat a ve volných chvílích se rád věnuje psaní blogu.
"Tato činnost má smysl, lidé jsou rádi, že mohou dostat kvalitní informace přímo od zdroje, a mě to tak trošku i vnitřně naplňuje. Jim to usnadní život tady a Vietnam prožijí jinak než jako obyčejný turista jedoucí na klasické památky," tvrdí.
Aktuálně.cz: Co vám život ve Vietnamu dosud přinesl?
Žít v zahraničí je vždy perfektní škola života. Je to zkušenost, která vás rozhodně posune mentálně kupředu. Mě to naučilo toleranci jiného myšlení, jiných přístupů. A také vážit si obyčejných věcí, protože tady zjistíte, že vy máte štěstí už tím, že jste se narodili ve státě, který se o vás postará. Dám vám příklad: V Nha Trang za námi přišli během oběda dva mladí kluci žebrat o peníze. Takovým lidem já nabídnu, že jim koupím jídlo, hodně jich odmítne, protože to chtějí na alkohol pro sebe nebo pro rodiče. Ale tito dva kluci souhlasili. Objednali jsme jim jídlo, kolu a vyptávali se. Po nocích spí v nemocnici na chodbě, jejich otec od nich odešel, matka odešla a oni nechtěli jít s ní. Jim nezbylo nic jiného, než odejít do většího města a zkusit se nějak uživit. Podobné příběhy tu slýchávám bohužel dost často. A když to pak dáte do kontrastu s tím, kdy se vaší kamarádce v ČR, které přivezete peněženku z pravého krokodýla, nelíbí ten odstín červené. Tohle vám hodně změní pohled na život a určitě vám to posune hodnoty jiným směrem.
A.cz: V čem jsou Vietnamci jiní než Češi?
Oni si s ničím moc hlavu nelámou. Mně se ovšem nejvíce líbí rozdíl v podnikavosti. Když Vietnamka dobře uvaří, manžel skočí koupit čtyři plastové stolečky, tucet mini židliček, postaví je před dům, ven hodí ceduli a prodávají jídlo. Tohle by většina Čechů v životě neudělala. Našli by tisíc důvodů, proč to nejde. Další zajímavostí bude přístup k penězům. Vietnamec není líný utratit více peněz za kvalitu. To platí i o lidech s nižšími příjmy. Raději si dá kávu o dvacet procent dražší, ale pochutná si na tom více. Nebo nakupuje u zavedených obchodů. Ty bývají dražší. Ale on v ně má důvěru. Čech si to dojde vybrat do obchodu a pak si to koupí u nejlevnějšího e-shopu. Ale pro mě asi největší rozdíl je v oblékání. Vietnamci mají vkus a jsou vždy perfektně oblečeni. I na kdejakou blbost. Třeba chodí o víkendu ráno do kavárny. Čech by se oblékl pohodlně, Vietnamky vždy vkusně nalíčené, často v šatech a na vysokých podpatcích. Občas si říkám, že se snad malují a nastrojují, i když jdou kakat.
A.cz: Na blogu jste rovněž zmiňoval, že si dokážou vykouzlit lukulské hody i ve vysokohorských podmínkách. To mají tak kladný vztah k jídlu?
Ano, Vietnamci milují jídlo. Na tři tisíce metrů vysokou horu táhli špízy, naložené maso a rošt. Přece nebudou jíst polévku z pytlíku. Stanovali jsme ve dvou tisících metrech, rozdělal se oheň a byla hostina. Těsně pod vrcholem se tři lidé rozhodli, že si raději rozdělají oheň a uvaří si nudle, než aby vystoupili na vrchol. Únava tam sehrála roli, ale jídlo bylo větší lákadlo.
A.cz: Máte nějaký adrenalinový kulinářský zážitek?
Tak například jsem ochutnal uvařené kachní nevylíhlé embryo. A teď je to povinnost pro každého kamaráda, který za mnou dorazí. Chuť se moc neliší od vajíčka, jen občas cítíte nějakou kůstku. A když je někdo srab, může si dát nevylíhlé embryo z křepelky. Je podstatně menší. Ochutnal jsem i krokodýla, žábu, koně nebo potkana. Ve Vietnamu seženete také psa i kočku. Hlavně na severu to je považováno za pochoutku. Pak jsem samozřejmě ochutnal všechny možné mořské plody, mušle nebo šneky. Další zvláštností jsou kuřecí pařáty. Z počátku jsem si říkal, co na tom vidí, chutná to stejně jako křídla. Ale oni milují to obírání kostí a kůže. Libové maso je pro Vietnamce nudné. Proto třeba kuřecí prsa tu jsou výrazně levnější než kuřecí křídla. Prsa skoro nikdo nekupuje. Jo a v obchodě běžně koupíte moučné červy. Seženete tu i hada, kamarád ochutnal hadí srdce, hadí krev a pak hada grilovali. Asi lepší nepokračovat v tomto tématu. Ochránci zvířat v ČR by dostali osypky.
A.cz: A nechybí vám "normální" česká kuchyně?
Chybí. Byl jsem vychován na chlebu, knedlících a guláši. Proto mě Vietnam naučil vařit si česká jídla. Peču si kváskový chléb, sem tam svíčkovou s knedlíky nebo české sladkosti. Ale na vietnamské jídlo nedám dopustit. Jsem rád, že Vietnamci v Česku začínají vařit vietnamskou kuchyni a opouštějí ty čínské hrůzy. Vietnamská kuchyně si určitě zaslouží větší pozornost. Pro zajímavost, rozdíl na váze mezi Vietnamem a ČR je u mě tři kilogramy. A to se ani v jedné zemi neomezuji.
A.cz: V reakci na kamarádovu připomínku "stěhuješ se někam, kde nemají co jíst" jste sdílel fotku z obchodu. Překvapil mě až neuvěřitelný výběr zeleniny a ovoce.
Vždy mě vytočí doběla, když mi někdo, kdo byl nejdál v Chorvatsku, začne přednášet o tom, jaký je v Asii nedostatek, všichni tam šijí levná trička a chodí pěšky, protože nemají silnice. Tady koupíte naprosto vše. Některé věci jsou dražší kvůli dovozním clům, některé věci jsou levnější. Nakupuje se jak na trzích, tak i v moderních supermarketech a obchodních domech. Výběr ovoce a zeleniny je mnohem větší než u nás. Vietnamská kuchyně je jednak založena na zelenině, ale jsou tu i širší možnosti pěstování. Zelenina se sklízí celý rok a je běžné, že za rok se sklidí třeba třikrát. Navíc Vietnamci mají ovoce hodně rádi. Jedné návštěvě jsem upekl čokoládové fondány, to ochutnali ze slušnosti, ale jako dezert preferovali pomelo.
A.cz: Pomelo místo čokolády. To je přímo andělská hudba pro uši všech výživových poradců. Žijí tedy Vietnamci zdravě?
Asi to tak vypadá, ale opak je pravdou. Současná mladá generace dost tloustne. Primárně děti z lepších rodin. Ty chodí za odměnu do fast foodu, protože to je hrozně in. Paradoxně ve Vietnamu je fast food výrazně dražší než běžné jídlo. Navíc je tu daleko více fastfoodových značek než v ČR. Nedávno tu otevřeli první McDonald’s a ke kase na objednávku byla několik dní tříhodinová fronta. Každý tam musel jít, udělat si "selfíčko" a hodit to na Facebook. Protože to je in.
A.cz: Často zmiňujete na blogu problémy s vietnamskou byrokracií.
Korupci se nevyhnete ve většině států. Však i naše babičky nosily panu doktorovi "něco ze zahrádky". A to z lásky opravdu nebylo. V korporátu našimi klienty byly velké státní firmy a ty zakázky ze stromu samy nepadají. Často tam nějaká incentiva byla. Stejné je to ve Vietnamu. Ale zde se to lidé nesnaží moc skrývat a korupce je prorostlejší. Prostě to patří k životu. Úředník "přehlédne" nějaké nesmyslné nedostatky nebo vám poskytne kvalitnější službu, rychlejší vyřízení. Já raději zaplatím nějakou stovku navíc, než abych musel opravit chyby, což by mě stálo mnohem více peněz i času. Nebo než abych čekal v čekárně frontu, tak strčím stovku do papírů a za pět minut jsem vyřízený. Jinak vás nechají čekat. A takto to funguje v malém i velkém. Dívejte se na to tak, že to je služba navíc, která vám pomůže. A za služby se platí.
A.cz: Vietnam je komunistická země. Lze ji srovnávat s režimem, který u nás vládl do roku 1989?
Plno lidí se mě na toto ptá. Jak vypadá ten komunismus v realitě? Vezmu to ze široka. Vietnam je oficiálně socialistická republika, kterou vede komunistická strana. Ale ten socialismus tady nenajdete. Ta země je tak kapitalistická, že oproti tomu je "evropský kapitalismus" čistou formou socialismu. Pokud máte peníze, tak si můžete dělat doslova cokoliv. V minulosti jsme jeli na schůzku s člověkem, který měl na autě červené značky. Ty používá pouze armáda a policie vás nesmí zastavit. On ovšem s armádou neměl nic společného, asi je koupil. Když viděl ucpanou silnici, vjel do protisměru a pokračoval tak asi dva kilometry. To, že proti jezdí motorky, neřešil. Oni uhnou.
No a ten komunismus s tím tak trošku souvisí. Ve Vietnamu existuje pouze na oko. Na to, aby udržel bohaté u moci a velkou masu levné pracovní síly stále levnou. To je to, co té zemi vydělává peníze. My v ČR chceme, aby se všichni měli růžově a každý v Asii měl kvalitní pracovní podmínky, nadáváme, když Bangladéšanovi spadne na hlavu továrna, ale za to tričko víc jak 150 Kč v Lidlu stejně nedáme. Nejlépe ještě slevička na 100 Kč. A ten Čech to opravdu za 150 Kč neušije. To si raději dojde pro dávky a podporu v nezaměstnanosti. To ušije ten Vietnamec, Číňan nebo Bangladéšan v továrně při své 16hodinové šichtě. A za to dostane za měsíc dva až tři tisíce korun. Jemu nic jiného nezbývá, protože on ty dávky nedostane. Nemakáš, nejíš.
A.cz: Co například cenzura?
Ano, jsou tu občas pokusy o cenzuru, ale v dnešní době sociálních médií to nefunguje.
A.cz: A mají Vietnamci rádi cizince?
Jak koho. Pochytil jsem za tu dobu, že nemají rádi Číňany a vyhýbají se kontaktu s černými lidmi. Naopak milují bílé národy. Vietnamci utrácejí obrovské peníze za vzdělání dětí. Není problém 200 až 300 tisíc korun za rok studia na soukromých školách, kterých tu jsou desítky a na každé studují stovky až tisíce dětí. Ale k tomu vyžadují, aby je učili Američani, Britové nebo Australané s bílým obličejem. Třeba Američan s vietnamským vzhledem má smůlu. Je běžné, že bílý člověk na stejné pozici bere i třikrát více než Vietnamec. A to jen kvůli tomu, že je bílý. Trošku rasismus naruby. Párkrát jsem byl na schůzce s přítelkyní, kde jsem vůbec nemusel být. Stačilo vystavit můj bílý obličej a tvářit se chytře. Byla byste překvapená, jak moc velký rozdíl to mělo ve výsledku.
A.cz: A jaký mají vztah k Čechům?
Vietnamci znají Českou republiku, rozhodně více než jiné národy. Některé evropské národy dodneška nevědí, že Československo zaniklo před 21 lety.
A.cz: Vietnam zrovna nepatří mezi vyloženě oblíbené turistické destinace, nicméně podle vašich fotografií tam najdeme téměř "ráj na zemi".
Proč myslíte? Ale i mě samotného překvapila návštěvnost mého blogu a počet dotazů týkajících se cestování po Vietnamu. Navíc toto je pouze zlomek lidí skutečně jedoucích. Plno lidí o můj blog ani nezavadí, plno lidí jezdí s cestovkama a těm je nějaká rada ukradená, protože stejně stráví 14 dní v hotelu. A když vylezou ven, tak stejně nepřejdou silnici, protože tam se neustále valí proud motorek a jim nikdo na přechodu nezastaví. A tito lidé nejsou zvyklí vylézt z té své komfortní zóny, tak se otočí a jdou zpět k bazénu. Ráj na zemi to je. Ale musíte vědět, kam jet. Tím, že tu žiju, jezdím s Vietnamci na místa, kam se turista nedostane. A navíc, Vietnam opravdu není drahá destinace. Dva až tři týdny ve Vietnamu vyjdou na 25 až 30 tisíc korun naprosto se vším a velmi slušným ubytováním.
A.cz: Když se ale podívám do katalogu cestovek, Vietnam pod 60 tisíc najdu výjimečně.
U cestovky platíte za komfort, že se o vás někdo stará. Na tom není nic špatného, ovšem nečekejte zázraky. V lepším případě s cestovkou projedete ty extrémně turistická místa, v horším vás zavřou do hotelu na 14 dní. A Vietnam je nejhezčí právě mimo ta turistická místa. Krásný příklad je plovoucí trh Cai Rang, kam jezdí všechny cestovky a organizované výlety. To je maškaráda pro turisty. Oni si připadají hrozně hustě, že jsou mezi místními, ale ti místní se tam předvádí jenom pro ně. Takové krásné divadlo. Samozřejmě ne každý je dobrodruh a chce vidět něco jiného, plno lidem se ta iluze líbí, i když si uvědomují, že to je šaškárna. Pravý plovoucí trh otevře v pět ráno a zavře mezi sedmou až osmou hodinou ráno. A to většina turistů spí.
A.cz: A máte nějakou zpětnou vazbu od lidí na blogu? Ptají se i na nějaké nestandardní věci?
Největší zpětnou vazbu dostávám na článek Jak sehnat nejlevnější víza do Vietnamu. Napsal jsem podrobný návod, jak vízum sehnat prakticky nejlevněji, co to jde. Do Vietnamu jsem vstupoval opravdu mnohokrát, mám s tím bohaté zkušenost, tak proč se o to nepodělit. Klasický turista půjde na ambasádu a tam si koupí vízum za 2600 Kč. Málokdo ovšem ví, že vízum do Vietnamu lze pořídit i za 1100 Kč. Přes internet si koupíte zvací dopis za 8 USD, což je oficiální dokument. Ten si vytisknete a na letišti ve Vietnamu si necháte vystavit proti tomu vízum za 45 USD. Trvá to asi 15 minut. A nemusíte vůbec ztrácet čas ježděním na ambasádu v Praze. Víte, co je na tom nejparadoxnější? A to fakt, že na webových stránkách ambasády je uveden ceník, který je pouze ve vietnamštině. A tam je uvedena cena za vízum 45 USD. A když přijde Čech na ambasádu, tak si řeknou o 2600 Kč. Divný to směnný kurz mají Vietnamci.
A.cz: A nějaké perličky?
Nedávno jsem dostal několik e-mailů s dotazem na sexuální služby v Saigonu. Na tohle se nikdo doposud neptal a najednou přijde několik podobných e-mailů za sebou. Je to i jeden z mála dotazů, na který neumím odpovědět.
