Otec si přivázal syna na záda a na rogale utekli z ČSSR. Jeho příběh měl nyní pomoci uprchlíkům

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
5. 4. 2016 16:38
To, co se chystal v červenci 1988 udělat Josef Hlavatý, byla v podstatě šílenost. A také důkaz, v jaké době tehdy Čechoslováci žili. S tříletým synem přeletěl na rogale železnou oponu, přímo na nad hlavami ozbrojených pohraničníků. Příběh Josefa a Davida Hlavatých si vypůjčil Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky na prouprchlickou kampaň s poselstvím „Sami jsme byli uprchlíci“.
Josef Hlavatý se synem Davidem na podomácku sestrojeném rogalu
Josef Hlavatý se synem Davidem na podomácku sestrojeném rogalu | Foto: sdruzenipamet.cz

Kampaň Sami jsme byli uprchlíci v Česku příliš neuspěla, většina médií spot vůbec nezveřejnila. To ale nijak nezmenšuje sílu původního příběhu Josefa Hlavatého a jeho syna, jímž se inspiroval odmítnutý klip.

Co se stalo 7. července 1988 a jak se zrodil bláhový nápad překonat železnou oponu na rogale, navíc s malým synkem na zádech? Zajímavé svědectví nabízí občanská společnost Paměť, mapující osudy československých uprchlíků.

Dobrodružství Josefa Hlavatého do značné míry vypovídá o komunistickém Československu 80. let. O muže se zajímala Státní bezpečnost, zdál se jí nespolehlivý, protože odmítnul vstoupit do komunistické strany. Se špatným kádrovým profilem neměl dobré vyhlídky, chtěl proto i s rodinou pryč. Zažádali si o výjezdní doložku do Jugoslávie, odtud chtěli pokračovat do Rakouska a do Ameriky.

Jenže StB se o jejich záměrech dozvěděla a vše zamítla. Manželka pak přišla s potvrzením od lékaře, že roční syn nutně potřebuje pobyt u moře. Režim povolil vycestovat jen jí s kojencem, otce a tříletého sourozence si nechali v ČSSR jako rukojmí a pro jistotu jim sebrali cestovní doklady.

Utéct pod náklaďákem? Přeplavat Dunaj?

Hlavatý věděl, že se musí z této pasti za každou cenu dostat. Zvažoval jeden šílenější nápad než druhý – přeplavat Dunaj do Rakouska, jet na nízké motokáře pod podvozkem náklaďáku, popřípadě přeletět hranici rogalem. Nakonec zvítězila poslední možnost, stroj měl jako fanda do modelářství a motorů zkonstruovaný z dřívějška.

Josefa a Davídka čekalo velké drama. Ještě spolu s Hlavatého rodiči, kteří jim s výpravou pomáhali, se tři dny ukrývali ve slovenských lesích a čekali, až se utiší vítr. Dočkali se třetí den ve tři ráno.

Josef Hlavatý s archivní fotkou z rakouského časopisu
Josef Hlavatý s archivní fotkou z rakouského časopisu | Foto: sdruzenipamet.cz

„Syn byl strašně hodný. Když to rogalo stálo připravené, sbalil jsem dva ruksaky s věcmi a penězi a syna za sebe přivázal. Ve tři jsem sepnul knoflík. Jak táta natočil motor, ozval se strašný rachot! Věděl jsem, že na mne za chvíli přijdou,“ citují stránky sdruzenipamet.cz Hlavatého.

Letěl jsem za světlem. Byla to strážní věž

Dramatu však nebyl konec. Letec zabloudil, všude byla tma, nevěděl, kde je.

„Pak jsem uviděl v dálce světýlko, tak jsem letěl k němu,“ líčil nedávno Josef Hlavatý v pořadu TV Prima Show Jana Krause. „Ona to byla česká strážní věž. Letěl jsem skoro v jejich výšce, kluci byli vykulení. Natočili na mě reflektor, strhnul jsem to do tmy.“

Kdo ví, proč na něj tenkrát pohraničník nevystřelil, když ho prchající otec s dítětem míjel ve vzdálenosti dvaceti či třiceti metrů. Konečně se ocitli v Rakousku, na zem je však nepustila hustá mlha. V jeden okamžik to letec risknul a přistál na louce nedaleko svítícího nádraží. O pouhou chvilku později nad nimi kroužil československý vrtulník, jenž ho zřejmě chtěl ve vzduchu zneškodnit. Na zem si však za ním netroufnul.

Oba se stopem dostali do Vídně a spojili se s maminkou a mladším synem. Tato dvojice pro změnu v Jugoslávii utíkala pečlivé delegátce oknem z lékařské ordinace. Rodiče, kteří mu s odletem pomáhali, se o jeho úspěšném přeletu dozvěděli z Hlasu Ameriky.

Ten příběh měl ještě jeden šťastný konec: Hlavatý prodal své rogalo za pohádkových dvacet tisíc šilinků do berlínského Muzea útěků.

Cesty ke svobodě vedly řekou, po drátech i pod uhlím

Toto dobrodružství otce se synem uvedlo ve známost občanské sdružení Paměť v rámci projektu Příběhy železné opony - Cesty ke svobodě. Spolu s dalšími napínavými osudy českých uprchlíků jsou obsaženy v mobilních průvodcích česko-rakouským pomezím, v knihách či na výstavních panelech.

„Hlavatého příběh není ojedinělý, podobně zoufalých pokusů o útěk z komunistického Československa známe celou řadu,“ říká Miroslav Kasáček, předseda kolegia občanského sdružení Paměť. „Lidé cestovali ve vlaku pod uhlím, někteří podlézali dráty, jiní putovali ve speciální sedačce po drátech vysokého napětí, další si zase sestrojili v garáži letadlo. Známý je i příběh Libora Veselského z Břeclavi, jenž proplaval železnou oponou přes řeku Dyji, schován ve vydlabaném kmeni," vypráví.

Ani rogalo nebylo úplná výjimka. Kasáček připomíná příběh ze srpna 1984, jenž ovšem skončil tragicky. „Dva mladíci, Josef Kutra a Jiří Jedlička, vzlétli na rogalu z Pálavy, hned při startu se jim ale zachytilo lanko za vrtuli a zřítili se,“ líčí. Kutra byl na místě mrtvý, Jedlička přežil, ale byl vyšetřován a vězněn.

Hrdinu rogalového příběhu Josefa Hlavatého mrzí, jak celý prouprchlický spot, natočený dle jeho osudu, dopadl. „To nebyl spot natočený pro srovnání, ale pro to, aby lidi byli lidský,“ vysvětloval v TV Prima.

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky spustil na konci února kampaň s názvem "Sami jsme byli uprchlíci".
 

Právě se děje

Další zprávy