Praha – Ve dvaadvaceti letech se pro studentku 1. lékařské fakulty UK Kateřinu Vackovou stala velkým tématem rakovina. Onemocněla jí, žila jí, začala o ní přednášet, ale hlavně přispěla svou iniciativou k jejímu včasnému odhalení u řady naprosto cizích lidí.
Po operaci a odejmutí jednoho vaječníku založila neziskovou organizaci Loono, z. s., pro niž nadchla i spolužáky z fakulty, a společně se coby medici snaží zvýšit povědomí o všech možných formách rakoviny.
Uvědomuje si, že včasná kontrola jí zachránila život, proto oželí prázdniny a raději se naplno věnuje chodu neziskovky. Doufá, že dostane lidi včas na preventivní kontroly, kterým se nyní tolik vyhýbáme. "Nejčastější odpovědi, které slýchám: Nemám čas. A moje odpověď? Pokud si nenajdete čas na prevenci, budete si ho muset najít na nemoc," říká mladá studentka.
Aktuálně.cz: Před dvěma lety jste zjistila, že máte rakovinu vaječníku. Ve dvaadvaceti se vám musel převrátit život naruby.
Kateřina Vacková: Byl to šok. Chodila jsem na preventivní kontroly každý rok. A vždycky bylo všechno v pořádku. Po vysazení antikoncepce se mi ale nevrátil normální menstruační cyklus, tak jsme to s mojí gynekoložkou začaly řešit. Zaměřily jsme se na vaječníky a zjistily jsme, že tam něco roste. Do dvou týdnů jsem byla odeslána k Apolináři a podstoupila operaci.
Některé ženy cítí, že je s jejich tělem něco jinak, ale mávnou nad tím rukou. Já to neudělala a to mi zachránilo život, protože mě lékaři upozornili, že přijít jen o dva měsíce později, už bych měla metastázy.
To je to hlavní, co jsem si ze své nemoci vzala a snažím se šířit dál. Holky, dávejte pozor na to, co se s vaším tělem děje!
A.cz: Vy asi nebudete klasický pacient, když říkáte, že jste se na to s doktorkou zaměřily.
Jsem medik a vždycky se budu zajímat o to, co se s mým tělem děje. Pokaždé když přijdu ke gynekoložce, chci vidět, jak vypadají moje vaječníky a děloha. Doktoři jsou prostě ti nejhorší pacienti. Hodně se ptáme.
A.cz: Ve své neziskové organizaci Loono, kterou jste nedávno založila, se zaměřujete právě na edukaci žen a kladete důraz na prevenci. Co je tedy v našem systému zásadně špatně?
Myslím, že často je to lidské myšlení. Preventivní kontroly u obvodního lékaře, gynekologa, mamograf a další hrazené prohlídky lidé často nevyužívají. Oproti jiným zemím jsou velkým luxusem, který si ale málokdo uvědomuje.
Pokud si v budoucnu založím ordinaci, budu využívat všech moderních způsobů, jak dostat ženy do ordinace, ať už to budou sociální sítě, nebo SMS zprávy. Mnohde už to funguje. Z očkovacího centra mě zvou například e-mailem.
Díky workshopům se ženy učí samovyšetřovat. Dvanácti z nich byl následně diagnostikován zhoubný nádor.
A.cz: Tak proč nejsou přeplněné čekárny žen na gynekologii?
Nejčastější odpovědi, které slýchám: „Nemám čas“. A moje odpověď? Pokud si nenajdete čas na prevenci, budete si ho muset najít na nemoc.
A.cz: Když si někdo takto nemocný založí neziskovou organizaci, napadne mě, jestli to není podvědomě další krok léčby. Cítíte, že vaše iniciativa je jakousi terapií, jak zapomenout na své problémy?
Můžete to tak vidět, já osobně jsem nad tím nikdy takhle nepřemýšlela, takže to asi nevnímám jako součást léčby. Je ale pravda, že mě nemoc k založení doslova nakopla, nebýt jí, Loono by nevzniklo.
A.cz: V poslední době medializovaná Lucie Bittalová spustila kampaň Měsíc raka, prostřednictvím níž zve ženy na preventivní kontroly, které ona sama zanedbala. Není těch neziskových organizací a hnutí upozorňujících na rakovinu nějak moc a žen v ordinacích málo?
Zdá se vám, že jich je moc? Myslím, že nás stále není tolik, abychom vše pokryli. Takže určitě i Loono má svůj smysl. Ozývají se nám ženy všech věkových skupin, od studentek přes maminky až po babičky, které se díky našim workshopům naučily samovyšetřovat nebo zašly na kontrolu. Dvanácti z nich byl totiž následně dokonce diagnostikován zhoubný nádor. Za to stojí obětovat celé léto a pracovat pro neziskovku.
Lucie Bittalová přiznala, že zanedbala preventivní kontrolu, přiznala svoji chybu a to je podle mě velice silné. Je to negativní příklad toho, co se může stát, když člověk podcení péči o svoje tělo. Děložní čípek si ženy bohužel nemohou samovyšetřovat. Jediné, co mohou udělat, je chodit na preventivní kontroly, na což je, myslím, i Lucčina kampaň zaměřena. Lucce moc fandím a doufám, že ji budou ženy na kontroly následovat.
A.cz: Prodělala jste rakovinu vaječníku. Cílíte své kampaně pouze na to?
Původně jsem se chtěla věnovat jen osvětě rakoviny vaječníku, ale zjistila jsem, že většině takto nemocných žen je kolem 55 let, takže by je moje mladistvá kampaň moc nezasáhla. Loono roste, a proto se zaměřujeme na rakovinu prsu, dělohy, střeva i varlat. Řešíme celkově zdraví a zdravý životní styl žen a vlastně už i mužů.
Jednou mi telefonoval 26letý muž, jehož přítelkyně přišla z našeho samovyšetřovacího workshopu, doma mu prohmatala varlata a našla v nich bulku. Druhý den s ní zašel k obvodnímu lékaři, pak k urologovi a nakonec nastoupil léčbu. Měl zhoubný nádor varlete.
A.cz: Člověk ale někdy vůbec neví, co má vlastně hledat.
To je pravda, proto na workshopech vyučujeme na samovyšetřovacích modelech prsou a varlat, ve kterých jsou ukryté nádory, zhoubné i nezhoubné. Ženy a muži si tak můžou sami nahmatat, jak taková rakovina může vypadat.
Mužům se samozřejmě nejvíce líbí výuka vyšetřování ženských prsou a říkají, že po workshopu poběží hned vyšetřit své protějšky. Ve 30 procentech případů totiž objeví rakovinu prsu právě partner.
A.cz: Na stránkách Loona uvádíte, že kromě edukačních workshopů pomáháte ženám. Jak konkrétně?
To je moje srdcová záležitost. Setkávám se s nimi a pomáhám nejen psychicky, ale i prakticky. Jedné paní jsem hlídala děti, když šla na chemoterapii, další jsem zařizovala něco na úřadech. Pokaždé je to něco jiného a občas se to týká celé rodiny.
Když například někomu z rodiny najdou rakovinu, všichni jsou v šoku a nikdo neví, jak na to reagovat. Proto se s nimi sejdu a učím je, jak v této situaci komunikovat.
A.cz: To si berete hodně velké sousto. Dobře, jste doktorka, ale přece jen ne terapeut.
To s terapií nemá co do činění. Oceňují, že si mohou promluvit s někým, kdo si tím také prošel.
A.cz: Vy ale vystupujete pod hlavičkou neziskové organizace.
Setkávání se s nemocnými ženami je spíše moje aktivita. Nepochopí to asi nikdo, kdo nebyl nemocný. To, že rodina a všichni okolo vás vám říkají, že to bude dobré, neznamená, že vy tomu věříte. Člověk si potřebuje promluvit s někým, kdo je trošku mimo okruh známých a příbuzných, a nejlépe s někým, kdo si prošel tím samým.
A.cz: Máte coby neziskovka nějakého odborného garanta, účastníte se supervizí? Přijde mi, že si toho na sebe moc nakládáte.
Všichni se ptají, jak to všechno stíhám. I když vám to bude připadat neuvěřitelné, tak každý den spím osm hodin, denně cvičím jógu a učím se meditaci.
Je ale pravda, že když mi nějaká paní zavolá, že si chce popovídat o svém trápení, prostě ji nedokážu odmítnout. Jejich příběhy mě ale nijak nezatěžují. Asi je to tím, že jsem budoucí lékař.
Loono je zatím studentským projektem, garanta jako takového zatím nemáme, vše ale konzultujeme s lékaři, kteří nás učí ve škole.
A.cz: V jaké fázi léčby právě teď jste?
Vše je zažehnáno a už se to doufám nikdy nevrátí. Jsem optimista. Pozitivní myšlení je podle mě velká část úspěchu v léčbě. Celý život ale už budu muset chodit na pravidelné kontroly na onkologii.
