Rozhovor - Hudebník a režisér David N. Jahn se narodil v Curychu v rodině známého českého bubeníka Karla "Káši" Jahna. Studoval pražskou Akademii výtvarných umění, hrál v kabaretní revue Zlatá kozačka a v roce 2007 založil soubor Prague Burlesque.
"Nehrajeme si na umění. Nevidíte tu dokonalou choreografii a profesionální divadlo. Jsou to obyčejné holky, které se chtějí líbit a ze kterých je cítit stud, který vytváří daleko větší napětí. Nabízíme zkrátka zábavu," říká principál souboru pražské burlesky.
Aktuálně.cz: Váš praděda a babička byli operní pěvci, otec Karel Jahn zase světoznámý bubeník. Vztah k umění se vaší rodině evidentně dědí. Zpíváte i vy?
David N. Jahn: Zpívám rád.
A.cz: A zpíváte také ve vašem představení?
Taky. Zároveň tam funguju jako jakási spojovací linka. Vlastně jsem si tuhle show vymyslel proto, abych si mohl zazpívat někde před publikem. (smích)
A.cz: Teď vážně. Jak jste přišel na nápad udělat burleskní show?
Na YouTube jsem kdysi viděl záběry z legendární kalifornské show, jedno z mála ucelených burleskních představení, která měla velký úspěch napříč celou Amerikou.
A.cz: Ve světě je tenhle druh kabaretu populární?
Určitě. Úplně nejoblíbenější je například v Anglii, kde se burleska stala doslova mainstreamovou záležitostí. Hraje se v podstatě v téměř každé hospodě. Je tam hodně žen, které si myslí, že když jsou tlusté, tak mohou vystupovat. Vzaly to doslova jako feministickou záležitost a bourají takové ty zavedené mýty o ideální ženské postavě 90-60-90. S tím samozřejmě souhlasím, ale zároveň taky tak trochu opomněly, že jde o divadelní žánr a měly by mít i nějaké další dovednosti a nějaký nápad. V Americe, respektive v Kalifornii se v ní objevují hodně výrazné typy žen, například trpaslice; na druhou stranu v New Yorku jde o hodně intelektuální zábavu.
Co je to burleska?
Odvozena je z italského burlare, což v překladu znamená smát se. Jako literárně dramatický nebo hudebně dramatický žánr vznikla v 17. století v Anglii a je spojená s nadsázkou, ironií a satirou. Druhým směrem je hudebně divadelní představení, které vzniklo z varieté show ve Spojených státech v 2. polovině 19. století. Populární byla až do roku 1940. O její renesanci v současnosti se zasloužila především zpěvačka Dita von Teese.
A.cz: Angličané i Američané jsou přitom považováni za poměrně prudérní národy, zakázané ovoce tedy nejlíp chutná...
Přesně tak.
A.cz: A co tedy Italové, Francouzi nebo Španělé?
Španělskou scénu popravdě moc neznám. Italové milují krásné ženy a tak vypadá i jejich burleska. Ve Francii je to zase hodně postavené na módě. Takže dívky mají nápadité kostýmy.
A.cz: Co mají rádi Češi?
Podle mého si Češi na tenhle druh zábavy ještě zvykají a zatím ji moc nechápou a jsou spíše rozpačití. Právě burleska je ale založená na interakci s divákem. My ho potřebujeme vtáhnout do děje. To Češi zatím moc neumí.
A.cz: Jak by měl tedy reagovat takový správný divák?
Hlasitě, výskat, pískat, tleskat nebo štěkat. (smích)
A.cz: A Češi tohle nedělají?
Zatím ne. Maximálně se tak z hlediště ozvalo: "Tak za takový prachy bych čekal alespoň pořádný pětky!" Ze začátku jsem byl na Čechy dost naštvaný a snažil se je převychovat, teď už to nedělám. Spíš se je snažím motivovat, naznačovat jim, jak a kdy reagovat.
A.cz: Kdo na "vás" chodí nejčastěji? Cizinci?
Je to padesát na padesát. Někdy jsem ale sám překvapený. Posledně jsme měli hodně zajímavé složení. Přišli například Rusové, Litevci, Kanaďané, Egypťané, Moldavani nebo Angličané.
A.cz: Každý národ reaguje jinak?
Určitě. Třeba Kanaďané mají rádi hodně tlusté holky a přihlouplou srandu. Američané si libují v pro mě už trochu obscénnějším humoru. Na druhou stranu, jak jsem říkal, v New Yorku jde o hodně intelektuální záležitost. Britové podle mě chtějí být ze všech nejvíc součástí představení. Pak například Němci odmítají všechno tradiční, mají rádi hodně avantgardní představení.
A.cz: Chodí častěji muži, nebo ženy?
Šedesát procent ženy a čtyřicet procent mužů. Nejčastěji chodí ženy ve skupinkách. Dokonce se i stalo, že k nám přišli rozloučit se svobodou nevěsta se svými kamarádkami a ženich s přáteli. Na začátku se vzájemně neznali, ale pobavili se a nakonec odešli všichni dohromady.
A.cz: Chodí taky páry?
Proč by neměly? My neukazujeme nic obscénního. Nenastane nic, z čeho by měli muži valit oči, a jejich partnerky tím pádem pak měly možnost žárlit.
A.cz: Jakou roli hrála burleska v české historii? Byla považována za pokleslou zábavu?
Největší boom zažila někdy ve 20. letech a chodila na ni společnost spojená s kulturou. Například tehdejší herecké hvězdy, Oldřich Nový nebo Saša Rašilov. Kupodivu fungovala i v dobách komunismu pro ty nejvyšší funkcionáře za zavřenými dveřmi. Tehdy se jí říkalo krása bez závoje. Skončila vlastně až v 70. letech, kdy už podle mého režimu docházely peníze.
A.cz: Kdy přesně burleska vznikla?
Já si to představuji po svém jako takovou revoluci žen kdysi za Františka Josefa v dobách, kdy už dlouho dobu řádila válka, a ženy tak burleskou vnesly náboj a energii do této zkostnatělé atmosféry v patriarchální společnosti. Takže jestli byla nějaká revoluce, tak to byla burleska, když ženy mužům ukázaly, jak zase žít.
A.cz: Soubor jste založil v roce 2007. Jaké to bylo na začátku?
Ze začátku šlo spíše o takové večírky mezi známými v malém sále v klubu Bordo na Vinohradech. Postupně jsme se dostali do větších podniků jako například La Fabrika nebo na firemní večírky. Neustále jsem ale hledal ideální prostor. Spíše menší, komornější, takový, kde můžeme být blíž lidem. Momentálně vystupujeme na dvou místech a podle mého je burleska na vzestupu, ale trvalo to šíleně dlouho. Problém je v tom, že většinová česká společnost je velmi liberální k erotice. Hrozně těžko se tohle prostředí, kde je volný přístup k volné lásce a sexu, nabourává. My totiž nic takového nenabízíme, vytváříme jen fantazii. V burlesce je to založené na tom, že dívka v podstatě neukáže téměř nic.
