Praha – "Nejsem doktor, ale tlumočník," říká lékař Jan Hnízdil, odborník na komplexní medicínu, který se k údivu mnohých zajímá v ordinaci nejen o zjevné neduhy pacientů, ale také o jejich soukromý život.
Co je klíčem k pochopení nemoci a jaký je ideál zdravotnického systému? Přečtěte si rozhovor s lékařem, který neléčí, ale vyléčí.
Aktuálně.cz: Léčíte, publikujete a máte v plánu založit vzdělávací zařízení komplexní medicíny. V jaké je to fázi?
Jan Hnízdil: Komplexní medicínu dělám už 15 let a většina lidí si myslí, že provozuji vlastní kliniku. Mým snem je opravdu realizovat nezávislé léčebně vzdělávací zařízení komplexní medicíny, ale zatím jsem ve fázi, kdy hledám prostory a investora. Dočasně ordinuji v Institutu sportovního lékařství. Do konce roku bych chtěl ale projekt rozjet.
MUDr. Jan Hnízdil
- známý český celostní a rehabilitační lékař se narodil v roce 1958
- v roce 1984 absolvoval na 1. LF UK v Praze
- pracoval na katedře tělovýchovného lékařství FTVS UK, a také sportovním středisku Dukla Praha
- v letech 1994 až 2004 vedl rehabilitační oddělení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze
- coby externí pedagog přednášel na 3. LF UK o problematice dopingu
- v současné době pracuje v Institutu sportovního lékařství a je autorem celkem deseti popularizačních knih zaměřených na celostní medicínu
A.cz: Na jakých základech vaše praxe stojí?
Základem komplexní medicíny je kvalitní medicínské vzdělání, bez toho bych nikdy nemohl léčit. Časem jsem ale zjistil, že biologické vzdělání mi nestačí k pochopení nemoci pacienta. Abych věděl, proč onemocněl právě teď a právě touto nemocí, musím znát souvislosti jeho života. Jaký je, jak žije, jak pracuje, jak odpočívá, jaké má radosti, jaké starosti, a teprve souvislosti životního příběhu jsou klíčem k nemoci.
Není to nový vědecký objev, ale návrat ke zkušenosti, moudrosti i tradici rodinných lékařů. Dříve doktor o svých pacientech věděl, co manželka, děti, jak žijí, a poradil si s nemocí a nepotřeboval k tomu ani drahá vyšetření.
A.cz: Jak tedy chápete nemoc?
Na prvním místě je nutné zjistit, jakou informaci tělo nemocí člověku sděluje. Vždy je to informace a je potřeba ji přečíst. Nefunguji jako doktor, ale spíš jako tlumočník. Člověk stůně, protože nerozumí sobě a svým tělesným signálům. Já jen interpretuji. Nemoc je nastavené zrcadlo. Takový jsi, takovýmto způsobem a v takovýchto podmínkách žiješ. O ničem jiném to není.
A.cz: Uvádíte, že pokud někoho bolí hlava, má jednoduše starosti a není potřeba lékař. To nezní, jako byste provozoval medicínu.
Pacienti ke mně často přicházejí už s velmi tlustou zdravotní složkou a diví se, že mne to moc nezajímá. Kdybych se do toho zahloubal, tak se v tom ztratím. To je obrovský balast zbytečných vyšetření. Osm rezonancí, desítky odběrů a tak dále.
Já se vždy zajímám o to, kdy začal stonat, jaké měl vyšetření, jak se léčil, a sestavím klasický chorobopis a také zjistím, jak žil. Když pak vedle sebe položíte chorobopis a životopis, zjistíte, že to do sebe zapadá jako skládačka. Jak člověk žije, tak také stůně.
A.cz: Přestože se doba změnila, stále tento medicínský přístup zní hodně alternativně. Jak ho pacienti přijímají?
Nikomu ho nevnucuji. Pacient dostane veškeré informace o nemoci a své roli v ní a může si vybrat. Buď začne pracovat sám na sobě a mění způsob života, aby se uzdravil, nebo jinak žít neumí a nechce. Stále je to ale jen jeho volba. Vždy se pacientů ptám, jestli se chtějí léčit, nebo se uzdravit. Mnohdy by ta životní změna byla natolik těžká, že raději volí prášky. Léky mají své opodstatnění, ale spíše u starších lidí, kdy už tu změnu opravdu udělat nemohou a je potřeba ulehčit jim zbytek života.
A.cz: Jak člověk pozná, že je čas navštívit odborníka, jako jste vy?
Na otázku, kde najít toho komplexního doktora, říkám, ať nikoho nehledají, že nejlepším psychosomatickým lékařem je pro sebe člověk sám. Musíme se naučit porozumět své nemoci a ve chvíli, kdy to nejde, jít k doktorovi. Nelze se ale řídit jen zlatou cedulkou psychosomatická poradna. Tu si může dát na dveře kdekdo. Důležité je, jaké má medicínské znalosti, ale i jak se k pacientům člověk chová a jaký je to člověk.
A.cz: Jak vypadá diagnostika? Vždy přeci nemusí jít o psychosomatické problémy.
Srozumitelně pacientovi vysvětlím podstatu potíží. Osvědčují se mi lidová přísloví. Závratě? Hlava se mu z toho zatočila. Bolesti hlavy? Má toho plnou hlavu. Záda? Naložil si víc, než unesl. I jazykově je to opravdu návrat k té lidové moudrosti.
Pálí ho žáha? Leze mu to krkem. Ale nelze ani vyloučit, že tam může být žaludeční vřed, což si nemohu dovolit zanedbat s tím, že mu leze krkem manželka, a zanedbat závažnou organickou příčinu potíží. V rámci svého týmu mám proto kolegy, se kterými se sjednotíme v komunikaci s pacientem a můžeme pro jistotu udělat některá vyšetření.
A.cz: Kdo je váš typický pacient a s jakými obtížemi za vámi obvykle chodí?
Pracuji se všemi, dospělými i dětmi. Nelze je odlišit podle věku či diagnózy. Chodí ke mně lidé se zdravotními obtížemi a je jedno, jestli je to ekzém, roztroušená skleróza, vysoký krevní tlak, úzkosti, nebo deprese.
A.cz: Setkal jste se někdy s pacienty, kteří komplexní medicínu upřednostnili natolik, že se přestali léčit tradiční cestou?
Někteří mají opravdu nereálné představy. Před dvěma měsíci jsem měl pacientku nadšenou alternativní medicínou. Volala mi, že jí našli pět centimetrů velký nádor ledviny a prý ví, z čeho to má. Stres v práci, rozpad manželství, syn na drogách. Chtěla to ale řešit alternativně a řekla mi, že hodlá zrušit termín operace, který má již za deset dní. To jsem okamžitě odmítl a řekl, že musí podstoupit operaci i následnou onkologickou léčbu. Až bude z nejhoršího venku, můžeme najít chybu, kterou udělala, a co změnit, aby tu chybu neopakovala. Základem je vědecká medicína, ale sama o sobě nestačí.
Nemůžeme být zdraví ve společnosti, která je orientovaná na výkon.
A.cz: Jak vypadá poté vámi indikovaná léčba? Jedná se ve většině případů o psychoterapii?
Tradičně je to léčba pohybová. Všichni máme málo pohybu, potřebujeme ho každý. Někdy to opravdu nemusí být jen psychoterapie, ale stačí nemoc pouze vysvětlit a lidé si poradí sami. Mám vyléčené pacienty i na dálku. V některých případech se ale neobejdu bez léků a spolupráce s kolegy specialisty.
A.cz: Často od vás slýchám, že je na člověku, aby si hlídal své zdraví. Lidé často musí kompletně změnit životní styl. Takový radikální řez ale mnohdy dost bolí. Co radíte?
Uvedu vám příklad dvou dnešních pacientů. První byl špičkový manažer, úplně vystresovaný a klepal se. Čtyři roky bere vysoké dávky antidepresiv, osm prášků na spaní a už nemůže dál. Dosáhl manažerského vrcholu, chtěl by v tom pokračovat, ale ono už to nejde, také ale nechce dolů. Je zaseknutý ve stresu a neví si rady. Druhý pacient byl muž stejného věku, nezaměstnaný, který zoufale hledá práci a bere stejnou dávku antidepresiv jako onen manažer.
Jeden je nezaměstnaný a druhý přezaměstnaný. Ani jeden už ale nemůže být dál zdravý v této společnosti, která je orientovaná na výkon. Je to pro nás informace, že ani tato společnost takto dál existovat nemůže. Uvědomme si, že v dnešní době se soustavně léčí antidepresivy až 650 tisíc lidí.
A.cz: Kdesi jsem četla, že tradiční čínská medicína stojí na tom, že lékař by měl nemocem předcházet a být placen jen za zdravého pacienta. Zní to logicky, proč něco takového nefunguje i u nás?
Ano, traduje se, že si v Číně panovník platil lékaře, jen když byl zdravý. Jakmile onemocněl, přestal platit, čímž byl doktor motivován k tomu, aby udělal vše pro to, aby se pacient uzdravil. Náš systém zdravotnictví z hlediska motivace je úplně opačný. To, co vydělává, jsou nemoci. S tím se ale odmítám ztotožňovat. Mým cílem je tedy opravdu analogie čínského modelu. Chci být placený za to, že poradím pacientovi, jak se má rychle uzdravit, a nevázat si ho k sobě.
A.cz: Změnilo se něco od té doby, co se věnujete celostní medicíně?
Změnu vidím obrovskou zezdola. Nečekám reformu zdravotnictví, která ani není možná. Propojení farmaceutických firem, politiků, podnikatelů, pojišťoven i medicínských špiček je něco tak obludného a provázaného korupcí, že to nelze reformovat. Jediná možnost je odstoupit od toho a začít odzdola ve spolupráci s pacienty stavět nový systém na nových základech.
Lidé problematice zdraví začínají a chtějí rozumět. Dokud jsem pracoval na klinice, chodili za mnou pacienti: "Pane doktore, jsem nemocný, něco se mnou dělejte!" Divili se, když jsem jim nedal prášky. Co jsem to za doktora, který je neposlal ani na CT a nepředepsal brufen! V současné době ale nastal obrat. "Pane doktore, beru spoustu prášků a je mi pořád špatně. Poraďte mi, abych se uzdravil a nemusel brát prášky." A to je můj cíl.
