Mladé Čechy zajímá víc zábava než politika, chodit volit není trapárna, říká Pikous

Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
16. 11. 2018 16:00
Od roku 2014 se 17. listopadu na Národní třídě pravidelně koná festival připomínající sametovou revoluci s názvem Korzo Národní. Za organizací stojí parta studentů a nadšenců, mezi které patří i Martin Pikous. Budějovický rodák začínal jako spoluorganizátor Budějovického Majálesu, v současnosti je mluvčím jedné z největších listopadových akcí v Praze. Ačkoliv přiznává, že politiku na festival tahat nechtějí, mladí lidé by se podle něj měli o veřejné věci zajímat. Sám letos kandidoval ve svém rodném městě do místního zastupitelstva.
Mluvčí Korza Národní Martin Pikous.
Mluvčí Korza Národní Martin Pikous. | Foto: Archiv Martina Pikouse

Festival Korzo Národní se bude letos konat již počtvrté. Co bylo v roce 2014 impulsem proto založit tradici oslav 17. listopadu na Národní třídě?

Nápad s festivalem nám vnukli lidi z obecně prospěšné společnosti Opona, kteří dělali oslavy 17. listopadu v roce 2009. Oni měli to štěstí, že na pódiu tehdy vystoupil Václav Havel. Když jsme vymýšleli formát, řekli jsme si, že naším cílem je vytvořit pozitivní kulturní festival a oslavu svobody a demokracie. Přijde nám, že kulturní festival přiláká lidi bez ohledu na politický názor.

Na začátku jsme si mysleli, že cílem je hlavně přilákat mladé lidi, po prvním ročníku jsme to ale přehodnotili. Řekli jsme si, že nemůžeme a ani nechceme žádat o zabrání hlavního místa připomínky 17. listopadu a dělat všechno jen pro jednu skupinu. Zhruba čtvrtina návštěvníků má do 25 let. Největší skupinou jsou ale lidi mezi 30 až 50 lety, kteří sametovou revoluci zažili nebo aspoň byli malí, ale mají na ni nějaké emotivní vzpomínky. Ale na festival chodí i mladé rodiny s dětmi, takže jsme přidali i program pro děti.

Reflektuje Korzo Národní aktuální politické dění?

Když jsme v roce 2014 připravovali první ročník, zastínil jej nakonec protest s červenými kartami proti projevu Miloše Zemana. Jeho organizátoři s námi sice jednali velmi solidně, přišli za námi s tím, co chystají, a chtěli se domluvit, ale my jsme chtěli dělat čistě kulturní akci, nikoliv protest.

Nechtěli jsme nikdy nikomu kázat z pódia politické názory, nemáme k tomu žádnou legitimitu a ani ji nehledáme. Slovo mají mít v ten den na ulici všichni příchozí. Chtěli bychom, aby tady oslavy 17. listopadu byly pořád, i když někteří politici zmizí ze scény.

Osobně mi vadí rozdělování na "my a oni". Třeba před čtyřmi lety jsme měli stánek s občerstvením, na který jsme dali banner "Pražská kavárna", mělo jít o nadsázku, dneska už by to ale nebylo vtipné, mělo by to úplně jiný význam. A i kdybychom rádi lidem řekli svoje politické názory, držíme se toho, že to není naše primární úloha.

Ale přece jenom děláte vzpomínkovou akci na zásadní občanskou revoltu, která přispěla ke změně politické režimu. Dá se tahle apolitická pozice udržet?

Je dobře, že se lidi dokážou postavit za jednu věc, ale zároveň je důležité přemýšlet nad úlohou dané akce. Samozřejmě že láká k tomu snažit se na ní vyřešit všechno a je těžké udržet jedno její ústřední téma, ale má to smysl. Teprve po několika letech vidíme výsledky Korza. Že se další a další lidé učí 17. listopadu jít ven, a to nejen na demonstraci, že se ho učí i mladší ročníky vnímat jako den, který se jejich života bezprostředně týká. To podle nás jednorázová demonstrace, nebo demonstrace pokaždé proti něčemu jinému nedokáže.

Přesto vnímáme demonstrace jako ohromně důležitou součást svobody projevu, občanské angažovanosti. Mnozí z nás se podíleli na pořádání různých demonstrací, ale mimo Korzo, jehož tvář se snažíme udržet kontinuálně a netendenčně. Nikdo z nás ale není slepý a hluchý k tomu, co se dnes děje.

Podle výzkumu OECD se zhruba 60 procent mladých Čechů o politiku vůbec nezajímá. Jaký je podle vás recept na to, jak to změnit?

Je jasné, že více lidí se vždycky zajímá spíše o zábavné věci než o politiku. Myslím si, že zájem o dění kolem přichází tak trochu s věkem, ale na to samozřejmě nelze spoléhat. Podle mě je jejich nezájem často dán neporozuměním, stačilo by politické věci popularizovat. Hledat v nich souvislosti a složitý systém jim lépe vysvětlit. A někdy stačí mladým lidem říct, že jít k volbám a zajímat se o veřejné věci není trapné.

Je fajn, že se mezi všemi těmi youtubery našel někdo jako Kovy, ale i jiní, kteří mluví i o něčem jiném než o tom, co celý den dělali a co si dali k obědu. I sociální sítě kdysi sloužily jenom k zábavě a najednou je to prostředí politické diskuse. A možná je na nich kolikrát i smysluplnější politická debata než v televizi.

Vloni se váš spolek podílel na projektu Nevolíš, zaplatíš!, který měl přimět mladé lidi, aby přišli k volebním urnám. Byla podle vás kampaň úspěšná?

Bohužel to nemůžeme nijak změřit, ale musím pochválit, že jsme se dokázali spojit s dalšími organizacemi v rámci jedné platformy Festival svobody. Musím říct, že za posledních pár let jsem poznal tolik mladých lidí, kteří se angažují v politice a ve veřejných věcech, že mi to přijde stokrát důležitější než názory na prezidenta a premiéra. Kromě toho politická situace a generační výměna v zásadních politických pozicích se nedá udělat přes noc, trvá to dlouho. Špatné věci se musí ustát a přežít a dobré věci se musí posilovat.

Martin Pikous (25)
Autor fotografie: Archiv Martina Pikouse

Martin Pikous (25)

  • Pochází z Českých Budějovic, žije v Praze.
  • Vystudoval Marketingovou komunikaci a PR na Karlově univerzitě (2013), v současnosti studuje Právnickou fakultu Karlovy univerzity.
  • Mezi lety 2011 až 2015 se podílel na organizaci Budějovického Majálesu, od roku 2014 pak spoluzakládal festival Korzo Národní.
  • Pomáhal také v organizacích Transparency International a Rekonstrukce státu.
  • V letošních volbách do obecních zastupitelstev úspěšně kandidoval a stal se tak zastupitelem v Českých Budějovicích.
Zdroj: Magdaléna Daňková

Čím to podle vás je, že se v české vrcholové politice pohybuje tak málo mladých lidí?

Podle mě existující strany aktivně nehledají mladší členy do svých základen. Znám i mladé lidi, kteří se snažili proniknout do struktur stávajících stran, ale nepodařilo se jim to. Nakonec se angažují jinak, třeba neziskový sektor je mnohem pružnější a mladé lidi potřebuje. Dobrým receptem, jak to změnit, by podle mě bylo ukazovat příklady lidí, kteří se snaží něco měnit ve svém okolí a jsou úspěšní.

Dění v zemích visegrádské čtyřky je v posledních letech dost rozpolcené. Na jedné straně se v Maďarsku a Polsku pomalu vytrácí demokratické principy, na druhé straně stojí stále silně proevropské Německo. Jak vidíte budoucnost Česka?

Když si vezmeme nedávno oslavované Československo, tak v něm demokratické principy vydržely nejdéle ze všech států střední Evropy. Jsem optimista, myslím si, že máme velmi silnou demokratickou tradici. Horší je, že jsme málokdy ti první, kteří by přišli s něčím vlastním. Takže je velkou otázkou, jestli si vezmeme příklad z Polska a Maďarska, anebo ze západoevropských států.

Rok 2018 byl plný výročí, pro festival ale bude zásadní především příští rok, kdy uplyne 30 let od sametové revoluce. Chystáte nějakou speciální edici?

Příští ročník řešíme už teď, ačkoliv ještě neskončil ten letošní. Více než o oslavy kulatých výročí nám vždycky šlo o to vytvořit tradici oslav, které se budou opakovat každý rok. Vezměte si letošní stoleté výročí Československa - všichni se o něj zajímali, přestože ten stát už de facto neexistuje. Ale kdyby chtěl někdo dělat oslavu 101. výročí, už to bude všem jedno. Rozhodli jsme se udělat vzpomínkovou akci zábavně. Nechtěli jsme, aby se jen zapalovaly svíčky u památníků, říkáme lidem: 'Přijďte, máte důvod potkat se svými kamarády a bude to zábava.'

 

Právě se děje

Další zprávy