Praha – "V současné době selháváme ve všech rolích. Ačkoli máme kult mládí a hubenosti, populace je stále obéznější. Ačkoli tu máme kult seberealizace, tak většina lidí je nespokojená v práci. Je tu i představa, že každá žena by měla mít alespoň dvě děti a úplnou šťastnou rodinu, přitom je extrémní nárůst neplodnosti a vysoká rozvodovost," říká česká lékařka Helena Máslová.
Doby, kdy naše babičky zakládaly rodiny, jakmile dosáhly zletilosti, jsou dávno pryč. Současný uspěchaný život ženám nenahrává, přesto Helena Máslová vidí budoucnost v nově vznikajícím trendu, který klade důraz na přirozené a zdravé věci. "Novým luxusem je například mít čas, nebrat žádné prášky nebo mít všechny děti s jednou ženou. To je, myslím, budoucnost."
Aktuálně.cz: Proč už dnes ženy nerodí děti ve dvaceti letech?
Helena Máslová: Porodit dítě ve dvaceti znamená často sociální nejistotu například v schopnosti zajistit domov, jistou stigmatizaci mezi vrstevníky, diskreditaci při vstupu na pracovní trh a nutnost unést nedůvěru okolí v trvanlivost partnerství.
Přitom mít dítě ve dvaceti je skvělé v mnoha ohledech – tělo je pružné a zdravé, dobře snášíme spánkový deficit a dítě bude mít později výhodu mladých rodičů. Odkládání mateřství je biologicky rizikové, přesto sociální aspekty donutí drtivou většinu žen reprodukčně prokrastinovat.
Lidé si obecně chtějí prodloužit mládí, které je spojené s hezkým životem bez závazků. Problém je v tom, že si extrémně přizavírají biologické okno plodnosti. To okno je pak tak úzké, že spousta lidí jím neprojde a skončí v neplodnosti. To je ale nová zkušenost, která se odrazí v opatrnosti další generace, která už tolik nebude hazardovat s plodností.
A.cz: Je to tak, že se doba dožití prodlužuje, ale ta reprodukční zůstává pořád stejná?
Není stejně dlouhá, naopak se dokonce zkracuje. Klimakterium dříve začínalo v průměru kolem 52. roku a dnes ve 48 letech. Stejně jako se posouvá menstruace do dětských let, tak klimakterium do středního věku. Existuje velké množství žen, které v pouhých 35 letech mají známky menopauzy, navíc v současné době panuje epidemie předčasného ovariálního selhání, tedy nefyziologické menopauzy.
A.cz: Proč tomu tak je?
Vypadá to, jako kdyby se vajíčka rychleji vyčerpala. Může to být příliš brzkou menstruací nebo podstoupením asistované reprodukce, kde byly ženy hormonálně stimulovány. Místo toho, aby dozrávalo jedno vajíčko za lunární měsíc, tak se jich najednou uvolní třeba 14. V podstatě se tak vyčerpají ovulace za celý rok, tím pádem se tento rok odečítá.
A.cz: To zní, jako bychom vymírali.
V současné době existuje termín záporná natalita, někdo tomu říká i etnická genocida. Podíl bílé rasy v západní civilizaci se zmenšuje, nechová se reprodukčně dostatečně aktivně, mohli bychom říct i dostatečně vitálně. Úplně dramaticky bych to ale neviděla.
A.cz: V čem se "bílá rasa" liší?
Právě v jiných reprodukčních návycích. Když se podíváme do Francie, což je multikulturně pestrá země, je tam relativně pěkná natalita kolem dvou dětí na jednu ženu, ale rozhodně za vysokou porodnost nemůžou bělošky. Otázkou ale je, jestli je to dobře, nebo špatně.
A.cz: Když jsme spolu mluvili naposledy, zmínila jste, že v budoucnu bude prestiž mít děti. Mohla byste to rozvést?
V současné době pociťuje střední třída silný stres kvůli akcelerované stratifikaci společnosti (rozvrstvení na třídy a kasty, pozn. red.), která byla naposledy takto silná při industrializaci. Dnes v rámci demokracie existuje postmoderní korporátní kapitalismus, který nějakým způsobem urychlil sociální rozdělení společnosti. Bohatší jsou bohatší a chudší jsou stále chudší.
Na nosnou střední třídu, která byla vždy tou nejproduktivnější ve smyslu HDP i počtu dětí, je vyvíjen ekonomický tlak, jež ale neunese, a tato vrstva se tak vylidňuje. Děti má spíše nejnižší třída, kde je jedno, kolik mají dětí, protože to jsou pobírači dávek, anebo nejvyšší třída, která si dnes může dovolit třeba i pět dětí, což by rodinu ve střední třídě položilo na kolena. Dnes si lidé pořizují drahá auta, zanedlouho se ale budou chlubit počtem dětí, které dokáží uživit.
A.cz: Nevymlouváme se jen na ekonomickou situaci?
Rodičovství je opravdu spojené s nakupováním předražených zbytečností, ale i když si odmyslíme všechny možné plastové hlouposti, pořád je dítě drahé. Určitě to souvisí s tím, že dříve byla větší míra samozásobitelství, což znamená, že rodině bylo jedno, jestli živí pět nebo osm dětí, protože měli deset slepic a na zahradě jabloň a švestku. Dnes jen nakupujeme, tudíž se vše přepočítává na peníze. Souvisí to také s přesunem lidí z venkova do měst.
A.cz: Jste známá odpůrkyně hormonální antikoncepce, která, jak sama říkáte, radikálně změnila společnost. Dnešní ženy chtějí být silné, emancipované a zastávat roli matky. Dá se to vůbec skloubit?
Tahle otázka se řeší posledních sto let. Identita ženy v domácnosti byla u nás zdiskreditovaná v roce 1948, kdy otcové marxismu-leninismu vymysleli, že je dobré, aby ženy chodily do práce, budovaly socialismus a vytvářely HDP. Práce v domácnosti pak byla označena za neproduktivní. I v Americe, kde se identita ženy v domácnosti udržela nejdéle, byla zdiskreditována v 60. letech. V některých zemích to došlo tak daleko, že ženy, které nepracovaly, byly považovány za pijavice a parazity.
Potkávám ženy s chlupy v podpaží. Jedna slečna je měla dokonce nabarvené narůžovo a mně to přišlo naprosto skvělé.
V současné době se veřejné mínění ustálilo na tom, že aby žena požívala nějakou úctu, tak by měla splňovat tři základní identity. Aby byla sexy, aby měla profesní identitu a byla matkou. To je ale moc úkolů najednou. Mladé ženy cítí, že není jednoduché obstát ve všech rolích najednou, což způsobuje všeobecnou reprodukční nervozitu.
A.cz: Odhadnete, jak se tento trend bude vyvíjet?
V současné době selháváme ve všech třech rolích. Ačkoli máme kult mládí a hubenosti, populace je stále obéznější. Ačkoli tu máme kult seberealizace, tak většina lidí je nespokojená v práci. Je tu i představa, že každá žena by měla mít alespoň dvě děti a úplnou šťastnou rodinu, přitom je extrémní nárůst neplodnosti a vysoká rozvodovost. Dochází k rozevírání nůžek mezi tím, co považujeme za normální, a tím, jaká je statistická realita.
Samozřejmě jsou ženy, které zvládají plnit všechny tři role, ale je to trošku jako olympijský výběr. Někdo na olympiádě zvítězí, ale spousta jich prohraje. Myslím si, že tato norma by měla být posazená níž, aby dosahování vytyčených ambic bylo příjemnější.
A.cz: Od koho čekáte, že to změní?
Myslím si, že jsme prožili jistou diktaturu médií a bezohlednou motivaci ke konzumu. Nadiktovala nám, jak máme vypadat, jak se líčit a jakou zvolit barvu sukně. Tohle už je ale překonané. Období masové spotřeby je zdiskreditované ekology, měřítka kvality života se proměnila, kabelka s monogramem ani jiné statusové předměty už neoslní. Například potkávám ženy s chlupy v podpaží. Jedna slečna je měla dokonce nabarvené narůžovo a mně to přišlo naprosto skvělé. Existuje nový mainstream, který více zdůrazňuje přirozené, zdravé věci. Novým luxusem je například mít čas, nebrat žádné prášky nebo mít všechny děti s jednou ženou. To je myslím budoucnost.
A.cz: Jaká by byla podle vás ideální situace?
Ideál neexistuje. Ženy mají trošku tendenci být jako voda, to znamená, že se nalijí tam, kde je místo. Muži jsou více strukturovaní, a jak se to řekne, tak to hodlají udělat. Ženy ale mají větší adaptační schopnost a dnes chodí do práce a mají děti pozdě. Za pár let se to změní a budou to dělat zase jinak.
Mít děti je určitá forma vývoje a sebepoznání. Význam organismu končí tehdy, když je zajištěna další generace a schopnost přežití, pak si člověk může odpočinout. Když ale chybí evoluční podstata lidské existence, je mnohem těžší dát životu nějaký rozměr. Na druhou stranu se populace na planetě neustále zvyšuje a nevidím důvod, proč neustále rodit další děti.
MUDr. Helena Máslová
- narozena 1968, vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze,
- pracovala na gynekologicko-porodnickém oddělení, lůžkovém interním oddělení i v léčebně dlouhodobě nemocných,
- v roce 2008 založila Centrum psychosomatické péče, kde se mimo jiné zabývá problematikou početí,
- proslavila se články o problémech hormonální antikoncepce předepisované mladistvým dívkám a celkově postoji proti nešvarům v medicíně.
A.cz: Co tedy trápí české ženy, které navštěvují vaši ordinaci?
Myslím si, že jsou upracované. Konkrétně mladé ženy v rozmezí mezi 20. a 30. rokem, kdy jsou v období námluv, začínají pracovat, a to mnohdy velmi tvrdě. Pracovní trh s nimi totiž ne vždy zachází v rukavičkách. Dostávají se ale do situace, kdy se mají fintit, chodit na rande a hledat si manžela. Do toho jsou ale hodně unavené z práce, proto to není vždy snadné.
Za mnou chodí ženy s konkrétními diagnózami, s poruchou menstruačního cyklu, neplodností, amenoreou, s myomem, klimakterickým syndromem. Jedno mají společné – nežijí reprodukčně uvolněně a zdravě.
A.cz: V holistické medicíně se mnohdy mluví o radikálním řezu, který člověk musí ve svém životě udělat, aby se uzdravil. Jak je tomu ve vaší praxi?
V gynekologii to takto úplně není, jde spíše o vyladění a nalezení rovnováhy a také o partnerských vztazích. Mám ale pacientku, která se u mě léčila s neplodností, a protože jsme si povídaly o tom, že v Indii je nejvyšší plodnost na světě, tak podala výpověď v práci a odjela dýchat plodný indický vzduch a pít plodnou vodu. Po nějaké době se vrátila s dítětem. Jiné pacientky zase změnily partnera, odešly z práce nebo se rozhodly, že přestanou jednoduše zastávat mužské role.
A.cz: Dříve ale život také nebyl jednoduchý a s plodností takový problém nebyl.
Moje babička mi vyprávěla, jak těžce se žilo na vesnici. Když se ale podíváme do literatury a historických pramenů, tak mladé ženy měly relativně spousty volného času - vily věnce pro mládence, což znamená, že se poflakovaly někde na louce, trhaly si třešně, koupaly se v potoce, chodily na náves koketovat s mladými chasníky a na tancovačky.
Přestože se dřelo na polích a byl těžký život, mladé dívky nežily jako dnešní ženy. Nebyly zavřené v místnosti bez vzduchu a bez světla u počítače deset hodin denně. To je životní styl, při kterém opravdu není jednoduché otěhotnět.
A.cz: Můžete uvést nějaký zajímavý příklad?
Většina z nich je nepublikovatelných, ale velmi dobré výsledky máme tehdy, když zároveň s návštěvami u mě si ženy dělají genealogický rozbor rodiny. V současné době jako bychom všichni ztratili minulost. Jsme generace, která se buď soustředí na budoucnost, nebo jen na přítomnost.
Terapeuticky výhodné je ale pochopit, co se stalo v minulosti a změnit tím přítomnost. Spousta lidí neví nic o rodině, ze které pochází, jak se jmenovali prarodiče a odkud pocházeli, nebo dokonce kolik let je přímo jejich rodičům.
Když se začnou o tyto věci zajímat, zjistí, že se z generace na generaci překlápí nějaký problém. Například babička otěhotněla před manželstvím, a tím pádem si nemohla vybrat vhodného muže. Provdala se za někoho, koho nemilovala, a celý život byla nešťastná. Svou dceru pak varovala, aby neotěhotněla, protože ztratí svobodu a důstojnost, ta to přenesla na svou dceru, která má v hlubokém podvědomí program, že nesmí otěhotnět. Dnes se ale trápí s neplodností a její svoboda a respekt jsou ohroženy z opačné strany.
