Na světě existují muzea zasvěcená prakticky čemukoli - špatnému umění, instantním polévkám, vlasům či chlupům. A v jižní Anglii nyní mají také muzeum zasvěcené exkrementům, napsal list The New York Times.
Národní muzeum hovínek (National Poo Museum), které zahájilo provoz letos v březnu v zoologické zahradě v Sandownu na ostrově Wight, vytvořila skupina umělců ze sdružení Eccleston George.
Tato skupina, která obvykle vytváří interaktivní výstavy ve školách a v zoologických zahradách, hledala nový projekt, který by se mohl postarat o jistý příliv zisku pro její členy.
S nápadem na muzeum přišel člen sdružení Daniel Roberts, když se potuloval po Švédsku a narazil na záhadný zvířecí trus. "Všichni se zastavili a snažili se hádat, od jakého je zvířete. Nakonec se ukázalo, že je liščí," vzpomíná Roberts.
Ohromilo ho, jak zaujatí byli touto záležitostí jeho společníci. "Lidé jsou výkaly znechuceni, ale zároveň jsou jimi hluboce fascinováni," dodal. A zrodilo se Národní muzeum hovínek.
Je to ovšem spíš výstava než muzeum, která zabírá jednu místnost v zoologické zahradě, kde bude otevřena do konce léta. Ani pak neskončí spláchnutím do záchodu - ale naopak se vydá na cesty.
Návštěvníci se v muzeu mohou seznámit se zhruba dvěma desítkami vzorků trusu různých zvířat včetně například holuba, promyky anebo lva. Každý vzorek je zavěšený v kouli z průhledné umělé pryskyřice a dá se stisknutím vypínače nasvítit.
Než byly vzorky tímto způsobem uchovány, bylo třeba je vysušit. Ptačí trus uschl rychle, ale kravinci to trvalo asi týden a lví trus usychal skoro dva týdny.
Jeden ze zajímavějších vzorků od racka stříbřitého v sobě má zapletený bílý objekt. "Ta bílá část je zbytek plastového sáčku," říká Nigel George, jeden z umělců sdružení Eccleston George. "To nám vypráví příběh o tom, co lidské bytosti páchají na životním prostředí naší planety," dodává.
Děti jsou z výstavy nadšené
Muzeum také přináší například informace o rakovině tlustého střeva, o významu udržovat odpadní roury průchozí a nezablokované, plus další užitečné střípky informací o výkalech.
"U dětí to má ohromný ohlas," říká Bill Cane, další z členů sdružení. "Emotikon s hovínkem je teď hrozně oblíbený a naše muzeum, jak se zdá, se veze na téhle vlně." A to do té míry, že se - jak říká Cane - jedno z dětí přišlo podívat na jejich expozici s plyšovou hračkou v podobě emotikonu s hovínkem.
