Jak Slovensko vidí cizinci? Každý tu škudlí, nikdo se s nikým nebaví a nikdo vám nerozumí

ČTK ČTK
25. 6. 2016 7:00
Slovenské etnoložky provedly provedly průzkum mezi padesátkou cizinců. Zjišťovaly, co si o Slovensku a Slovácích myslí. A co zjistily? Slováci jsou podle cizinců lakomí, ale mají na to nárok. Jsou hodně rodinně založení, nejsou zvyklí na cizince a často jim vůbec nerozumí.
Fotbalový fanoušek našich východních sousedů.
Fotbalový fanoušek našich východních sousedů. | Foto: Reuters

Bratislava - "Jste trochu lakomí, ale máte na to nárok," říká o Slovácích Brian z Irska. Jako turistovi se mu všechno zdálo levné, ale když tam začal žít a přepočítal si příjmy a výdaje průměrného Slováka, změnil názor: "Dokázat z toho přežít, tomu se říká slovenský zázrak," citoval jej slovenský list Denník N. Ten zveřejnil článek o výzkumu, který mezi padesáti cizinci provedly etnoložky Helena Tužinská a Ľubica Voľanská Herzánová.

Večer u piva se běžně setkáte s tím, že se Slováci skládají po dvou až třech eurech na účet. Každý si dává pozor, aby zaplatil jen tolik, kolik má. Když se Boran z Turecka nabídl, že útratu zaplatí, nedovolili mu to, protože to se na Slovensku nedělá.

Kromě toho, že se Slováci z nouze naučili šetřit, zaznamenaly etnoložky i další výrazné vlastnosti.

"Bez známých se nepohnete," shrnula pocity cizinců Tužinská. Všimli si, že Slovákům stačí zavolat někomu, kdo má dalšího známého, a ten to pak dohodne a zařídí. "Na pohotovosti v nemocnici jsem strávila několik hodin a myslela jsem si, že zemřu. Slovákům se to nestane. Nemusí čekat ve frontě, někdo pro ně přijde a odvede je vedle," stěžuje si Melanie z Německa.

Najít si přátele ale nemusí být jednoduché. Téměř všichni cizinci se shodli, že velmi dlouho trvalo, než je Slováci pustili mezi sebe.

Boran z Turecka má pocit, že pro své příbuzné by Slováci udělali cokoliv: "I když spolu nejsou každý den, mají přehled, co se děje, zda je vše v pořádku a zda někdo nepotřebuje pomoc," říká.

Blízké rodinné vztahy oceňují i cizinci ze zemí, kde je rodina velmi důležitá, například Indové či lidé z východu Evropy. Vietnamka Lien si naopak pochvalovala, že se cítí na Slovensku svobodněji, protože se jí do života neplete vzdálené příbuzenstvo, jak tomu bývá ve Vietnamu.

Čím víc na východ, tím víc rodiny

Davorin z Bosny si všiml, že na venkově bývají rodinná pouta silnější. "Čím víc na východ, tím víc rodiny," shrnul. Cizinci ze západní Evropy to viděli jinak. Utopicky na ně působila idylka z Oravy, kde si známí navzájem pomáhají stavět domy.

"Když má někdo v práci narozeniny, tak k němu přijde třicet chlapů a pusa zprava, pusa zleva. To je nepředstavitelné," vykládá Jonas z Německa. U nich se líbají jen ti, kdo mají k sobě velmi blízko, a na narozeniny od kolegů stačí podání ruky. Úplně opačnou zkušenost má Davorin z Bosny: "U nás je normální, že se políbí i muži, ale tady jsou hned považováni za gaye."

"Slováci jsou skvělí, pokud jde o stání ve frontě," pochvaluje si příjemný odstup Brian. Na jiné to působí odtažitě. Gabriele z Mexika chyběla lidská blízkost, protože na zastávkách a v městské dopravě se nikdo s nikým nebavil, všichni měli sluchátka, anebo hleděli do mobilů. "Vše je tu zamřížované a ploty z kovu," diví se Melanie, podle které se slovenská rezervovanost odráží ve způsobu bydlení.

"Pod každým mailem, který mi přišel, byl podepsán inženýr. To dávají titul každému?" ptá se Vita z Litvy. Etnoložky nenarazily na nikoho, kdo by slovenskou posedlost tituly schvaloval.

Co udělá slovenský policista, když vám nerozumí?

"Všimneš si, že lidi na tebe dost zírají. Cítil jsem se skoro jako celebrita," rozpačitě říká Adewale z Nigérie. Slováci nejsou na cizince zvyklí. Často zírají ze zvědavosti, občas s pohrdáním. Špatné zkušenosti mají zejména zjevně odlišní lidé.

Co udělá slovenský policista, když zastaví řidiče, který umí jen anglicky? Nechá ho odjet. Mohlo by to znít jako vtip, ale není. "Už mockrát mě nechali jet, jen aby se nemuseli se mnou bavit," říká Brian. Na úřadech ale nemohou cizince jen tak poslat domů. Gabriele a Lien se shodly, že vyřizování povolení k pobytu bylo "těžké, nesrozumitelné a ponižující".

Pokud se cizinci rozhodli učit se slovensky, Slováci nechápali proč. "Jako by se cítili tak méněcenní, že nejsou hodni, aby se jejich řeč někdo učil," popisuje Francouzka Marine.

Ani pocit malosti a skromnosti nedonutil Slováky naučit se cizí řeči, natož přeložit úřední formuláře do mezinárodního jazyka.

Možná jsme čekali, že z výzkumu vyplyne nějaká charakteristika typického Slováka. Ale potvrdilo se, že žádný převažující typ není. Naši zemi asi nejlépe vystihuje věta: "Slovensko je cizina pro začátečníky." Znamená to, že mnohé je stejné jako v cizině. K dokonalosti sice máme ještě velmi daleko, ale jsme k ní blíže než desítky jiných zemí.

Máme vysokou toleranci vůči alkoholu, kterou posvěcují autority, akcí Suchej únor chceme bořit stereotypy, říká psycholog Martin Jára. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy