Vypravěčka nabízí výbušnou variaci kathaku a flamenka

Nina Vangeli
4. 5. 2015 15:00
Recenze tanečního projektu Ana & Sara / Vypravěčka, který měl premiéru koncem dubna v pražském Divadle Ponec.
Ana&Sara / Vypravěčka
Ana&Sara / Vypravěčka | Foto: Ponec / flamencoelement.cz

Praha – V tanečním divadle Ponec se uskutečnilo představení neobvyklého složení; sešly se v něm dvě starobylé tradiční formy s indickými kořeny, severoindický kathak a andaluské flamenco.

Podle badatelů není ovlivnění flamenka kathakem vyloučené, dnes ovšem mají obě formy výrazně odlišnou image. Přesto v sobě skrývají hluboko uložené společné geny.

Ana&Sara / Vypravěčka
Ana&Sara / Vypravěčka | Foto: Ponec / flamencoelement.cz

Právě tyto geny objevovalo, odhalovalo a prokazovalo před diváky Divadla Ponec představení Ana & Sara/ Vypravěčka, k němuž spojily své síly dvě nejlepší zdejší tanečnice obou forem, Anežka Hessová a Jana Drdácká.

Co tedy vyprávěla "Vypravěčka“? Vinul se zde příběh chodidel, proplétal se s příběhem vlasů a s příběhem paměti těla. A nebyl to jen tanec, který hledal společné kořeny. Byli to i hudebníci. Svůj příběh sem vpletla i hostující zpěvačka Gema Caballero, příběh vzlyků, zalykání a křiku flamenkového zpěvu. A vedle zpěvačky to byl hráč na tabla, skladatel a multiinstrumentalista Tomáš Reindl, a flamenkový kytarista Morenito de Triana.

Příběh vlasů je příběhem ženskosti. Vyjevování a prokreslování gendrové identity, ženské či mužské, je silnou a zásadní složkou flamenka. Rovněž na tanečnici kathaku vidíme, že forma tance je jakoby “ušita na míru ženského těla a pohybu“; kathakový pohyb "přiléhá" tanečnici stejně jako elegantní tradiční kostým.

Prologem představení je malý rituál žen, které se připravují na tanec; už tato příprava je lyrickým tancem gest, tak důležitých v celé indické taneční tradici, a když říkáme tanec, myslíme tím nejenom na tvar a krásu gesta, ale též na jeho hmatovost.

Flamenková tanečnice, oblečená do efektní zbroje flamenkového tance – šatů s volánovou vlečkou a velkým a těžkým hedvábím vyšívaným šátkem – si dlouze upravuje ctihodný uzel vlasů na šíji, jak to vyžaduje tradiční pojetí důstojného ženství na španělském jihu, zapichuje si do vlasů růži a ornamentální hřebínek z anno dazumal, beze spěchu, obřadně. Na opačném pólu jeviště rozkládá kolem sebe širokou sukni elegantních přiléhavých tradičních šatů tanečnice kathaku; její dlaně se nemohou nasytit hedvábného povrchu a zlatých výšivek. Před očima diváků si poté ovíjí kotníky a holeně šňůrou ze zlatých rolniček, čímž vzniká charakteristický několikařadový kathakový nákotníček, ozývající se při každém kroku či dupu nahých chodidel. Začíná…

Příběh chodidel: Na rozdíl od bosého, a rolničkami ozvučeného dupavého kathaku je tanečnice stejně dupavého flamenka obuta do střevíců, podbitých na špici a vysokém podpatku hřebíky. Je zde bonusem navíc, že nachová barva a lakový lesk těchto střevíčků sem vnáší pohádkový, možná i hříšný rozměr tance. Nohy obou tanečnic jsou tudíž stejně perkusními hudebními nástroji jako nástroji tance. Oba páry nohou se předvádějí ve svých svébytných technikách a stylových odlišnostech. Ale nejenom to; začínají hledat rozdíly a podobnosti, předávají si je, hledají společné kořeny, společnost paměť svých tanečních forem, které měly kdysi dávno společnou prapraprababičku. Hráč na tabla zanotuje charakteristický rytmický (a mnemotechnický) popěvek tej-tam-tej-tamtam…, tanečnice kathaku ho přebírá, vysvětluje jeho prozpěvováním druhé tanečnici strukturu své dupové variace, zatímco tanečnice flamenka v letu tuto variaci chytá a překládá si kathakový popěvek do flamenkového ta-pi ta-tapipita…

Když vedle sebe dupou bosé nohy, ovinuté nákotníčky ze zlatých rolniček vedle nachových lakýrek, je to stejně módní jako snové, stejně technické jako symbolické. Je to svým způsobem úplné sdělení. Snad už jim scházejí pouze chodidla bráchy Herma/Merkura s okřídlenými sandály. Nezapomeňme, že chodidlo je symbol duše.

Ana&Sara / Vypravěčka
Ana&Sara / Vypravěčka | Foto: Ponec / flamencoelement.cz

Ve struktuře představení se střídaly výstupy koncertantního typu, kdy tanečnice interpretovaly tradiční uzuální choreografie obou forem, s tanečními dialogy, kdy probíhala výměna tanečních informací, tanečních tajemství, taneční tradice. Měnily se i kostýmy, někdy zdůrazňovaly dvojnictví tanečnic, jindy jejich individualitu. Tanec směřoval postupně ke stylové konvergenci, cross-overu, kostýmy směřovaly od konzervativní tradice k (imaginární) současnosti. S tím, jak se tradice sbližovaly, představení akcelerovalo, zahřívalo se, zahušťovalo.

Tanečnici kathaku nosily rychlé rotace po jevišti jako po ledě. Vystřelovala vzrušené pohledy, následované ostrými pohyby paží, z nichž tryskala na všechny strany energie jako náhodně a beztrestně vypouštěné šípy. Flamenková tanečnice rozbouřila rytmy a protirytmy, zaskakovala nečekanými bleskovými obraty a protizvraty těla, uvedla v chod veškerou vědu kontrastů flamenkového tance. Variace kathaku i flamenka se improvizačně mísily a nakonec uvolnily ve výbuších taneční euforie a spiklenectví.

Tento euforizující vjem převládl; vyhlížíme však se zájmem a zvědavostí reprízy, premiéra se nevyhnula také určité nervozitě; je nad čím se ještě zamyslet, zejména pokud jde o dispozice jevištního prostoru, lighting design a barevnost.

Kdybychom chtěli hledat message tohoto představení, bylo by to sesterství dvou tančících těl, tak si podobných svým zrozením k tanci, tak nepodobným svými styly. V jejich konvergujících tanečních dialozích ke konci představení se mezi těly tanečnic vznášel sametový opar něhy.

 

Právě se děje

Další zprávy