Praha - Ve věku 87 let v Praze v pondělí zemřela Milada Šubrtová, sólistka opery Národního divadla, přední česká sopranistka a držitelka Ceny Thálie za celoživotní dílo z roku 1999.
Na první scéně působila více než 40 let. Patřila k oporám tamní opery, její repertoár byl mimořádně rozsáhlý, od lyrických a koloraturních partií až k úlohám dramatickým.
"Byla majitelkou nezaměnitelného hlasu, v němž se snoubila vřelost, cit, dramatičnost i lehkost. Co do typu rolí byla umělkyní univerzální v nejlepším smyslu toho slova a v tomto směru byla nedostižným fenoménem," stojí v seriálu Krásné hlasy na serveru Opera Plus.
Milada Šubrtová se narodila 24. května 1924. V roce 1941 ukončila dvouletou obchodní školu a začala pracovat jako úřednice. Zpěv studovala pouze soukromě u tenoristy Zdeňka Knittla a začínala v ochotnickém divadle.
První divadelní angažmá získala v roce 1945, když přijala nabídku do souboru nově vzniklé pražské Opery 5. května. A byla to šťastná volba, neboť se zde nejen potkala s řadou vynikajících osobností, ale především hned v počátku kariéry dostala možnost velkých rolí - byla tam Esmeraldou i Mařenkou v Prodané nevěstě, Vlčenou v Braniborech v Čechách, Frasquitou i Micaelou v Bizetově Carmen nebo Musettou v Pucciniho Bohémě.
Jelikož v roce 1949 byl soubor Opery 5. května začleněn do souboru Národního divadla, stala se i Šubrtová členkou české první scény. Oslnila svým mimořádným hlasem s rozsahem tří oktáv, který technicky dokonale ovládala, a postupně se vypracovala v jednu z klíčových osobností souboru.
Nejbližší jí byly role klasického českého repertoáru - Smetanova Jitka, Krasava i Libuše, Fibichova Šárka, Dvořákova Kněžna či Janáčkovy Jenůfa, Liška Bystrouška a Emilia Marty (Věc Makropulos). Její životní rolí se stala další velká postava české opery - Dvořákova Rusalka. Tu nastudovala v roce 1955 s dirigentem Zdeňkem Chalabalou. Setkání s ním bylo jedním z profesních milníků.
Tato kreace byla pod stejným dirigentským vedením a hvězdným obsazením dalších rolí (Ivo Žídek, Eduard Haken) nahrána na gramofonové desky. Nahrávka se stala legendární a Šubrtová pro mnohé nedostižnou Rusalkou. Podle kritiků Šubrtová v Rusalce naplnila smysl pro citovou bohatost postavy a obdařila ji nejen krásným hlasem velkého tónového rozsahu a nevšední kovové barvy, ale i zjevem.
Světový repertoár měl podobně široký záběr jako český. V Chalabalově nastudování Mozartova Dona Giovanniho roku 1956 ztvárnila Donnu Annu. Kromě mozartovského repertoáru zpívala Čajkovského Taťánu, Gounodovu Markétku, Verdiho Lady Macbeth, Pucciniho Musettu, Tosku i Turandot, Wagnerovu Sieglindu, Webera i Poulenka.
Úspěchy se souborem opery Národního divadla slavila Šubrtová i v zahraničí; množství nabídek k zahraničním angažmá ale vytrvale odmítala.
Šubrtová se rovněž věnovala koncertní činnosti, často nahrávala pro rozhlas a televizi a natočila řadu gramofonových desek. Její hlas zní ve filmovém Daliborovi i ve filmové verzi Rusalky z roku 1962, pro televizní inscenaci Rusalky byla v roce 1975 použita supraphonská nahrávka.
Poslední rozloučení s rodačkou ze Lhoty u Kralovic bude neveřejné, informovala mluvčí Státní opery Praha Lucie Ljašková.
