O Chalupeckého cenu soutěží provokatéři

ČTK, jš
5. 6. 2006 11:30
Praha - Hned třetina ze šesti letošních finalistů v klání o nejprestižnější domácí výtvarné ocenění se věnuje politickému umění.
Foto: www.rafani.cz

Mezinárodní porota Ceny Jindřicha Chalupeckého letos vybírala ze sedmatřiceti umělců a skupin. O vítězi se rozhodne mezi Barboru Klímovou, Janem Jakubem Kotíkem, Dominikem Langem, skupinou Rafani, Dušanem Skálou a Tomášem Svobodou.

Výstava jejich děl se bude konat na přelomu října a listopadu v brněnském Domě umění; vítěze porota vyhlásí 16. listopadu.

Tím po loňské subtilní vítězce Kateřině Šedé může být hlučný zástupce politického umění.

Čechoameričan Jan Jakub Kotík je rockovým hudebníkem, který výtvarnými objekty komentuje politickou a ekonomickou situaci a kritizuje nadnárodní establishment.

I umělecká skupina Rafani je politicky angažovaná: používá národní, ale i nacistické či komunistické symboly pro testování svobody projevu v Česku. Na Václavském náměstí tak pálili černobílé české vlajky, nazeleno přemalovali Lennonovu zeď na Kampě.

Jejich projev není jen výtvarný, Rafani se přihlásili do KSČM, aby pak o činnosti stalinistické strany vydali rozsáhlé svědectví, na protest proti ředitelování Milana Knížáka v Národní galerii se vykáleli v prostorách Veletržního paláce.

Foto: Moravská galerie v Brně

Naproti tomu Barbora Klímová zkouší překračovat hranice mezi obrazem, objektem, architekturou i designem. Do výstavních prostor instaluje "domácí" výbavu, jako jsou žaluzie, kachličky či zářivky, a pomocí nich vytváří nový prostor, který diváka staví do jasné konfrontace s reálným světem. Její výstava Sliders se inspirovala pouliční lampou, která se rozsvítí nebo zhasne právě ve chvíli, kdy stojíme pod ní.

Také Dominik Lang vystupuje nenápadně, do výstavních síní nebo přirozeného prostoru umisťuje objekty, které rozšiřují význam dané architektury. Souvislosti v sobě často skrývají kritiku, ale i ironii.

Dušan Skála stojí blízko dřívějšímu laureátovi Ceny Jindřicha Chalupeckého Michalu Pěchoučkovi - stejně jako on vytváří pomocí videa působivé příběhy. Používá k tomu nalezené anonymní záběry a doplňuje je hudbou. 

Tomáš Svoboda ve svých performancích a objektech zpochybňuje samozřejmé a neměnné jistoty, na které člověk spoléhá. I on přitom jenom nešokuje, ale nabízí smysl pro humor a vyčerpávající systematičnost.

Vznik Ceny Jindřicha Chalupeckého iniciovali Václav Havel, Jiří Kolář a Theodor Pištěk v roce 1990. Chtěli uctít památku výtvarného teoretika a kritika tím, že upozorní na výjimečnou práci výtvarného umělce do 35 let.

Prvním laureátem byl Vladimír Kokolia, po něm následovali František Skála, Michal Nesázal, Martin Mainer, Michal Gabriel, Petr Nikl, Kateřina Vincourová, Jiří Příhoda, Jiří Černický, Lukáš Rittstein, David Černý, Tomáš Vaněk, Markéta Othová, Michal Pěchouček a Ján Mančuška.

Loňskou vítězkou se stala Kateřina Šedá za využití umění jako nástroje komunikace. Přesvědčila svoji babičku, jež veškerý čas tráví u televize, aby se rozpomněla na dobu zaměstnání v Domácích potřebách a nabídku zboží po letech nakreslila. Výsledkem byla nenápadná, ale silná instalace Je to jedno.

Laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého získá šestitýdenní pobyt v New Yorku a 100 tisíc korun na realizaci projektu nebo vydání katalogu.

 

Právě se děje

Další zprávy