Tasov – Multižánrový festival Beseda u Bigbítu si vás získá od první chvíle, kdy dorazíte na místo jeho konání. Nachází se v malebném Topolovém háji ve vesnici Tasov, která má asi 550 obyvatel. Leží šest kilometrů jihovýchodně od Veselí nad Moravou, v okrese Hodonín. Při vstupu máte za zády Bílé Karpaty, lákající k turistickým výletům, před sebou areál, připomínající rozlehlejší zahradní plochu.
Alternativa na Moravě
Historie Besedy se začala psát před třiadvaceti lety v roce 1992. Z původně lokální akce pro pár známých, mající onen bigbítový charakter z názvu festivalu, se postupně vyloupla skrytá perla českých alternativních festivalů. V prostředí malé slovácké vesničky na moravsko-slovenském pomezí vznikl festival, který je velikostí i hudební dramaturgií blízký boskovickému festivalu pro židovskou čtvrť či mikulovskému Eurotrialogu. To pokud srovnáváme s festivaly na Moravě, v Čechách se nejvíc blíží Litoměřickému kořenu.
Boskovice mají termín na začátku léta, Mikulov na jeho konci a Beseda se nachází mezi nimi na přelomu letních měsíců. S mnoha návštěvníky a postupem let i přáteli se setkáte na všech třech, což přispívá k oné uvolněné „rodinné“ a pohostinné atmosféře, jež pod Bílými Karpaty vládne.
Tasovské setkání se přesto od zbývajících dvou moravských hudebních festivalů v něčem liší. Nesází tolik na zavedená (Kieslowski, Republic of Two) nebo hvězdná (Iva Bittová a Čikori, Už jsme doma) jména české a slovenské alternativní scény, ale snaží se být víc přehlídkou hledačskou, která objevuje nová jména.
Ne že by festivaly Boskovice a Eurotrialog na tuto snahu rezignovaly. Mikulovu loni v tomto ohledu velmi prospělo spojení s vydavatelstvím Polí5, Boskovice se zase mohou pyšnit česko-německou jazzovou scénou a koncepčně velmi dobře vystavěnou scénou časopisu UNI v Panském dvoře.
Visegrádský rozměr
Dramaturgie Besedy se mě ale zdá ze všech tří zmíněných festivalů nejprogresivnější. Právě na tomto festivalu jsem objevil množství jmen (Vložte kočku), které potom bodovaly na prestižních hudebních cenách Vinyla a Apollo a patří k tomu nejlepšímu z domácí alternativní scény.
Dramaturgové festivalu Kateřina Janotová a Pavel Uretšlégr nejprve sestaví ambiciózní program, pro jehož uskutečnění se pak hledá podpora sponzorů. Letos se již posedmé pořadatelům pod vedením Tomáše Ševčíka podařilo obdržet klíčový grant od Mezinárodního visegrádského fondu. Loni byl ve výši 9000 eur, letos asi o polovinu vyšší.
Díky těmto prostředkům festival ani letos neztratil svou hudební nezávislost, pestrost a dramaturgicky vysoce nastavenou laťku. Za cenu okolo pěti set korun za dvoudenní vstupenku dostane návštěvník reprezentativní výběr více jak čtyřiceti kapel a interpretů z osmi zemí světa. Muzikanti z visegrádského prostoru České republiky, Slovenska, Maďarska a Polska se tu potkávají s hudebními hosty z USA, Španělska, Německa a Ruska.
Visegrádský rozměr celé akce je nesmírně významný, zvlášť v době, kdy míra politické kooperace zemí středoevropského prostoru nedosahuje takové úrovně, jaké se těšila třeba za prezidentování Václava Havla. V umělecké rovině je pak pro české hudebníky přínosné, že se mohou v dobrém slova smyslu konfrontovat se svými kolegy ze Slovenska a dalších zemí nejen východní Evropy. Přeshraniční inspirace je tu zastoupena nejvýrazněji a je to logické vzhledem k poloze místa, kde se festival koná, i množství návštěvníků ze Slovenska.
Španělští Seward hvězdou festivalu
Akvizice vydavatelství Slnko records se na Besedě i jiných domácích festivalech objevují celkem pravidelně a nejinak tomu bylo i letos. „Slnko“ tu bylo zastoupeno indie popovými Bad Karma Boy, lyrickými Korben Dallas, jazzovou supergroup Talent Transport a emotivním hlasem Generace Y Katarziou.
Slovenskou sestavu, která se naposledy v takto silném počtu prezentovala na United Islands, doplnili ještě elektro-popoví Purist, psychedeličtí Skuban Band a prešovská crazy rocková úderka Chiki Liki Tu-a.
Z dalších zemí visegrádského prostoru se Maďarsko představilo dvěma kapelami. Mathrockovými Rosa Parks a experimentátorským triem z Budapešti Jü, které kombinuje splašený freejazz s psychedelií a hardcorem. Morrisonovským transem šedesátých let je ovlivněn polský kvartet Wovovka, který nám dal nahlédnout do hypnotické interpretace rytmů indiánů a pralesních kmenů, které kombinoval s gospelem a blues.
Z Moskvy přijel elektronický vizionář a jeden z průkopníků tzv. „leap motion“ Anton Maskeliade, který používá k vytváření hudby a vizuálních efektů technologie, ovládané pohybem rukou. Z Kolína nad Rýnem pak krautrockoví Von Spar, kteří se předtím objevili na pražském festivalu Electronic Beats.
Největším zážitkem a to po oba dny se stalo vystoupení barcelonských Seward. Ti zazářili už loni na Pohodě a na Besedě odehráli dva koncepčně odlišné koncerty, z nichž ten sobotní měl o něco komornější ráz. Oběma bylo společné velké nasazení čtveřice muzikantů, kteří mnohokrát za skladbu změní její tempo a náladu.
V žánrově těžko zařaditelné muzice, kterou produkují, slyšíme inspiraci Captainem Beefheartem i Animal Collective. Srdečné krasosmutnění á la The National se tu potkává s post-rockovou zasněností, zvonivostí The Walkmen a mnohým dalším. Díky naléhavému, občas až teatrálnímu projevu frontmana Adriana Galanteho to působí nesmírně intenzivně a přitom zábavně.
Sázka na nová jména
V minulosti festival hostil francouzského trumpetistu Erika Truffaze, finskou crossoverovou skupinu Waltari či britské Hidden Orchestra. Na zahraniční hvězdy nebo ty domácí se zde ale nehraje. Mnohem víc dramaturgie sází na program, plný překvapení, kdy se černým koněm může stát opravdu každý.
Letos se to z českých kapel podařilo Nod Nod, kteří kloubí jemné, melancholické pasáže s kytarovým hlukem Davida Zemana a zpěvem Veroniky Buriánkové. Oba působí ve skupině Kalle, která tady vystoupila loni. První festivalovou sezónu se svým stejnojmenným debutem absolvují toto léto Kaplan Bros., což jsou bratři Cyril a Kryštof Kaplanovi ze skupiny Vložte kočku. Ve svém sólovém projektu se nebojí míchat analogový a digitální zvuk s bicími, stejně jako vokodér s dlouhými instrumentálními kompozicemi.
Z nových jmen zaujali i frýdecko-místecké kapely DIV I DED a Noise Parade. První z nich oprašuje shoegaze a kráčí tak ve stopách Manon Muert, kteří se zde objevili loni. Druhá sází víc na garážový, noisově syrový a hlučný rock typu The Stooges. Z Berlína na Besedu zavítali synthpopoví krajánci Deaths, jejichž zvuk, plný rozechvělé melancholie i ozvěn nočního urbanismu, je nečekaně bohatý. Vlnu pozitivních emocí vyvolalo i trio Palindromes, které propojuje syrovost rockové rytmiky s náladovostí abstraktních kytarových struktur, repetitivních motivů i živě tvořených samplů.
Přihlášení se ke kořenům
Křehčím, intimnějším záležitostem (Tvrdý/Havelka, Ira Mimosa) byla zasvěcena plátěná scéna v šapitó, která dříve sloužila výhradně doprovodnému programu. Ten zde zůstal zachován, ale kromě toho se tady letos poprvé objevila plnohodnotná třetí hudební scéna. Pořadatelé tak konečně vyslyšeli volání návštěvníků, kteří si stěžovali na překrývající se zvuk z obou hlavních stagí a harmonizovali program tak, aby k tomu nedocházelo.
V celkově šesti programových položkách na třech scénách se nezapomnělo ani na bohatý doprovodný program, tvořený Apollónovou návštěvou, Soutěží písničkářů a přednáškami hudebních publicistů Pavla Klusáka a Viktora Paláka.
V rámci tzv. Apollónovy návštěvy si návštěvníci mohli koncerty zpříjemnit autorskými čteními nadějných českých básníků. Například Marka Šindelky, ověnčeného Cenou Jiřího Ortena, nebo Dana Jedličky, nominovaného za sbírku Sbohem a malé nic na Magnesii Literu.
V tradiční soutěži písničkářů, která v minulosti objevila kyjovskou rodačku Nikolu Muchovou alias Muchu, se pětice vystupujících poprala o možnost zahrát si na velkém pódiu. Zvítězilo brněnské manželské duo Sim Sala Saguan.
I to je jeden z nosných rysů Besedy. Že si tu na hlavním pódiu můžou vedle sebe zahrát vítězové Soutěže písničkářů s regionálními kapelami ze Slovácka (White Cube, Midnight Climax) a hvězdami české, slovenské nebo mezinárodní alternativní scény.
Žánrové rozpětí toho, co je možné na Besedě vidět a slyšet, je nebývale pestré. Indie pop a rock, alternativa, jazz, blues, elektronika, world music, shoegaze, noise, hip-hop, funky, křehké písničkářky i horňácký folklór.
Na loňské skvělé vystoupení Musicy Folkloricy z nedaleké Velké nad Veličkou letos navázala Horňácká cimbálová muzika Libora Supa. Jejím pozváním, soutěží regionálních písničkářů i mladými kapelami z moravsko-slovenského pomezí, tím vším se pořadatelé festivalu hlásí ke geniu loci slováckého regionu, z něhož pocházejí a ctí ho.
Vítejte v hudebním ráji
Rekrutují se z něho i letití návštěvníci festivalu, kteří občas s nostalgií vzpomínají na jeho první ročníky, kdy měl více lokální a méně visegrádsky či mezinárodně otevřený charakter. Tito konzervativnější diváci by možná uvítali návrat festivalové dramaturgie k bigbítovým kořenům na úkor alternativní či experimentální moderny. Tu ale zase vyhledávají mladší návštěvníci nebo obecně lidé, otevření poznávání něčeho nového, kteří jsou ve výrazné převaze.
O toleranci a vyspělosti návštěvníků tasovské Besedy svědčí nejlépe to, že vystupující všech žánrových směrů přijímají stejně vstřícně a že nijak výrazně nepreferují zahraniční interprety před těmi domácími, ale posuzují je podle toho, co předvedou.
Hipsteři se tu proplétají s letitými máničkami, popíjejícími višňák, a rodiči, kteří vyrazili s malými dětmi na festival. Všichni společně pak podporují živou a současnou kulturu, konanou mimo tradiční centra. V přírodním areálu si za slunného počasí, jež o víkendu vládlo, budete připadat jako v hudebním ráji, když budu parafrázovat slogan nedaleké Letní filmové školy v Uherském Hradišti „Vítejte ve filmovém ráji“.
Místem konání i atmosférou, jež zde vládne, opravdu Beseda evokuje velmi libé pocity. Dramaturgie festivalu servíruje to nejzajímavější z domácí scény či prostoru, který jsme si zvykli označovat jako visegrádský. To, že nerezignovala na svoji objevitelskou nebo zprostředkovací roli, považuji za největší přednost tohoto festivalu. Festivalu, jemuž se dá věřit.
