Peníze nejsou ke světové slávě nutné. Stačí talent a píle, říká dcera o režiséru Karlu Zemanovi

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
4. 12. 2015 7:00
Ludmila Zemanová (68) je mezinárodně uznávaná česko-kanadská ilustrátorka a filmařka žijící v Montrealu. Je také dcerou proslulého režiséra Karla Zemana, jehož experimentálně natočené filmy patřívaly ke světové špičce a jeho filmové triky mu záviděla celá Amerika. Zemanová nyní se svou dcerou Lindou sestavila výpravnou obrazovou publikaci Karel Zeman a jeho kouzelný svět. "Tahle knížka může mladé lidi inspirovat, ukázat jim, že absolutně z ničeho můžete dokázat hodně. Táta byl obyčejný kluk z malé vesničky. Chci knihou mladé lidi přimět, aby měli odvahu," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz a dodává: "Peníze nejsou k úspěchu důležité, jen talent a píle."
Ludmila Zemanová
Ludmila Zemanová | Foto: ČTK

Aktuálně.cz: V knize Karel Zeman a jeho kouzelný svět, kterou jste sepsala a sestavila s vaší dcerou, mě zaujalo, z jakých chudých poměrů otec pocházel, a přesto se dokázal dostat na absolutní vrchol a stát se světově proslulým…

Ano, tahle knížka mi přijde důležitá právě v tom, že může mladé lidi inspirovat, ukázat jim, že absolutně z ničeho svojí pílí a vlastním úsilím můžete dokázat hodně. Táta byl obyčejný český kluk z malé vesničky. V sedmi letech mu zemřel tatínek. Rodina měla co dělat, aby se vůbec uživila. Z ničeho se dopracoval k tomu, že patří dnes k nejslavnějším filmařům na světě. Chci knihou mladé lidi inspirovat, aby měli odvahu. Když máte talent, touhu něco dělat, je nejdůležitější se nevzdat, i když narazíte na mnoho překážek.

A.cz: Vzpomínkové knihy bývají často šité horkou jehlou, tady je neskutečná spousta materiálu, všechno do sebe zapadá a je to skoro umělecká koláž o Karlu Zemanovi…

Nechali jsme na tom s dcerou dva a půl roku práce. Já vlastně poslední dobou nedělala nic jiného než tuto knihu. Ale mám z ní radost. Myslím, že je velmi důležité, že vyšla, aby českým čtenářům ukázala obrovský rozsah jeho díla a výjimečnost jeho filmů. 

Karel Zeman a jeho kouzelný svět
Autor fotografie: Nakladatelství CPress

Karel Zeman a jeho kouzelný svět

Při příležitosti 105. výročí narození průkopníka trikových filmů Karla Zemana vyšla v nakladatelství CPress unikátní publikace Karel Zeman a jeho kouzelný svět, kterou sestavily jeho dcera LudmilaZemanová a jeho vnučka Linda Zeman Spaleny.  Svět Karla Zemana v nové knize mapující tvorbu českého filmového režiséra, výtvarníka, loutkáře, animátora a reklamního grafika doslova ožívá. Detailně popsaný vznik filmových triků, u nichž dodnes tajíme dech a které nás dodnes okouzlují, přináší jedinečný pohled na život a dílo geniální a uznávané osobnosti světové kinematografie. Autorky shromáždily v knize působivou sbírku fotografií z natáčení, poetických ilustrací i vzpomínek.

Zdroj: CPress

A.cz: Kde jste všechny ty fotky, nákresy a dokumenty sehnala? Nebo je to vše z rodinného archivu?

Ano, vše je z rodinného archivu. Měly jsme s dcerou velké štěstí, že táta byl velmi pořádný a důsledný v archivování obrazového materiálu. A také že si zaznamenával každý natáčecí den ve svých diářích, jinak by nemohl ani dělat tak náročné a komplikované trikové filmy. Další štěstí bylo, že jsem s ním nejen žila, ale mnoho let i pracovala. Jsem taky jediná, kdo se v tom archivu vyzná. Všechno správně seřadit znamenalo dva roky tvrdé práce.

A.cz: Co vás s dcerou zaujalo, když jste sestavovaly celý ten bohatý materiál pro knihu?

Uvědomily jsme si, kolik práce měl, že to skoro nebylo v lidských silách zvládnout. Řídil trikové studio ve Zlíně, musel rozkreslit každý záběr pro animaci a dílnu, nočním lůžkovým vlakem jel do Prahy a už ho vezli rovnou do barrandovských ateliérů, kde natáčel scény s herci. Obyčejně na konci týdne se zase lůžkovým vlakem vracel zpět. To bylo velmi náročné fyzicky i na čas, vlastně mimo práci vůbec nežil. Důležitý pro něj byl výsledek, aby diváka nezklamal. Jak říká v knize otec, samotný talent nestačí, většina toho je dřina.

A.cz: V knize mě také zaujala fotografie, jak se jako maličká proháníte s vaším bratrem na motorce kolem zlínských ateliérů. Vyrůstala jste v podstatě ve filmovém ateliéru?

Ano, vyrůstala jsem deset minut od filmového studia. Kdykoliv jsem měla čas, chodila jsem tam a dívala se na probíhající práce, byla jsem u výroby loutek, u natáčení. Také jsem často seděla v projekci, kde mi paní, která promítla denní práce režisérům, občas pustila disneyovky.

A.cz: Byla jste jako malá "odkojena" Vánočním snem, panem Prokoukem, tedy prvními dětskými filmy, co váš otec natočil?

Co se týče Vánočního snu, tak to jsem ještě nebyla na světě, ale záběry s panem Prokoukem jsem přímo viděla vyrábět. Dívala jsem se na tyto filmy pak i doma, měli jsme doma promítačku šestnáctku. Vždy jsem pozvala sousední děti a dívaly jsme se na Prokouka. Televize ještě tehdy nebyla, takže to byl svátek.

Ludmila Zemanová křtí svou knihu Karel Zeman a jeho kouzelný svět
Ludmila Zemanová křtí svou knihu Karel Zeman a jeho kouzelný svět | Foto: Zuzana Hronová

A.cz: Jak otec od malička vedl váš vkus, co se týče nejen filmů, ale i knih?

Měla jsem to štěstí, že otec hromadil doma spoustu krásných knih, takže jsem od malička hodně četla, ať už pohádky, nebo verneovky. Knihy považuju ve výchově dětí a ve vývoji jejich fantazie za nesmírně důležité. Obzvlášť dnes platí, že rodiče mohou ovlivnit vkus a intelektuální vývoj dítěte tím, jaké prostředí mu vytvoří. Já jsem svou dceru vychovávala, jako mě vychovával otec, dcera tak vychovává vnuky a ti milují pohádky, dětské knížky a taky filmové příběhy svého pradědečka. A to je dobře.

A.cz: Odrůstají na filmech Karla Zemana už i jeho pravnuci?

Ano, dokonce i ti nejmenší, kteří neumí úplně dobře česky. Šokovalo mě, jak si můj šestiletý vnuk pouštěl každý den Vynález zkázy, který viděl v létě již v nové digitální podobě. "Co tam na tom vidíš?" ptali jsme se ho. Bylo mu nejvíce líto profesora vynálezce, který nakonec musel zničit svůj vynález a umřít. Celé dny kreslil ponorky a vzducholodě z filmu. Měla jsem z toho obrovskou radost, že i dnes jsou tyto výtvarné filmy stále pro děti inspirující.

A.cz: Jak vzpomínáte na dětství s tatínkem, jenž byl mistrem ve vytváření pohádek?

Táta měl málo času, ale některé loutky, které si sám vyrobil, přinesl domů a hrál nám i sousedům s maminkou loutkové divadlo. Uměl poutavě vyprávět příběhy. U loutkového divadla miloval reakce dětí, jak se dokážou zapojit do hry a vžít do role loutky. Vůbec dětem nevadí, že je loutka dřevěná, a přesto jí věří. To je dětská fantazie a představivost a k tomu mě táta od malička vedl. 

A.cz: Nelitovala jste otcova rozhodnutí, kdy vám po střední umělecké škole rozmluvil vysokou školu a vzal vás k sobě do filmového ateliéru?

Pochopila jsem to až později. Táta věděl, že film je hlavně řemeslo. Musíte se naučit animovat, stříhat film, zakládat film do kamery… Musela jsem i soustružit hlavičky loutek, natírat pozadí. Když jsem byla mladá, tak mi to trochu vadilo. Chtěla jsem mít partu a chodit s ní do kina, místo toho jsem musela chodit do práce do ateliéru, což jsem těžko někdy nesla. Dnes jsem tátovi za toto rozhodnutí vděčná.

A.cz: Vy sama jste velmi úspěšná filmařka, výtvarnice a ilustrátorka. Nevadí vám ta role, kdy vás média pořád nejvíce berou jako dceru Karla Zemana? Nedala jste se na ilustrování i proto, abyste vystoupila z otcova světa?

Tak mě berou jen zde v České republice. Vždycky jsem se chtěla projevit sama, toužila jsem ukázat, co umím. Ilustrace mi to umožnila. Tím, že jsem dělávala na tátových filmech, tak jsem získala praxi, ale nikde to nebylo vidět. Ilustrace jsem zpočátku dělala potají, bála jsem se, že by mi to tatínek rozmlouval nebo jako výtvarník by mi do toho moc mluvil. Ale když poprvé viděl moji první knížku, dojalo ho to. 

A.cz: Co vás nakonec přimělo k emigraci?

Dostali jsme nabídku v roce 1984 z Kanady učit animační a výtvarnou filmovou techniku, co táta vyvinul. To nikdo v Severní Americe neznal, do té doby byl známý jen kreslený film jako Disney. Mělo to být na tři měsíce, ale nakonec nám to ředitel studia ve Zlíně nepovolil. Tak jsme se tam dostali nelegálně. 

V Muzeu Karla Zemana se děti nebojí na exponát sáhnout, vyzkoušet si ho či si na něj sednout. Jsou k tomu dokonce nabádány. | Video: Zuzana Hronová

A.cz: Tohoto rozhodnutí zřejmě nelitujete…

Jsem moc ráda, že jsme tehdy měli tu odvahu. Začátky byly těžké. Nemáte příbuzné, nemáte peníze, nemáte nic. Musíte se sám k něčemu prokopat, aby vám lidé věřili, a naučit se jazyk, abyste mohli ve svém oboru dál pracovat. V Kanadě jsem známá autorka dětských knih, ne jako dcera Karla Zemana. 

A.cz: Co považujete za vrchol své tvorby? Epos o Gilgamešovi, Pána nebes? 

Gilgameše. Je to slavný epos o králi Gilgameši, první příběh napsaný člověkem, který byl přeložen z klínového písma. Krásný, ale taky hodně filozofický poem, který do té doby nikdo ještě nevyprávěl pro děti obrazem, jak je to v mých třech knížkách. 

A.cz: Jak vás tehdy napadlo vrhnout se právě do pozapomenutého, a přitom tak zásadního díla?

Bylo to v době, kdy mi zrovna umřel otec, který byl taky můj velký kamarád. Bylo to pro mě velmi bolestivé. Navíc jsem byla v emigraci v Kanadě a nemohla jsem mu ani přijet na pohřeb. V této těžké chvíli jsem si vzpomněla na prastarý příběh o Gilgameši, který vypráví o nesmrtelnosti.

A.cz: Jak těžké je ilustrovat něco, o čem přesně nevíme, jak vypadalo?

Jsou za tím dlouhé hodiny bádání a studia. Sháněla jsem všechny artefakty z Mezopotámie z dnešního Iráku a skládala je dohromady. Táta mně často zdůrazňoval, že historie se nesmí šidit. Abych mohla pravdivě znázornit dobu a města, ve kterých Gilgameš žil, navštívila jsem světová muzea, studovala archeologické nálezy a všechny poznatky potom skládala jako mozaiku do knihy o králi Gilgamešovi. Sama jsem tím získala úžasné znalosti o lidské civilizaci. 

A.cz: A povedlo se…

Nakladatelka se rozhodla mou knihu poslat do britského muzea, aby ji zkontrolovali. Říkala jsem si "No to je můj konec". Ale byli nadšení a říkali, že ty artefakty nikdo takto ještě nedal uceleně dohromady. Kniha se stala součástí výuky, například v celé Americe, Kanadě, Brazílii a Mexiku…

A.cz: K jakému otcovu filmu máte největší vztah?

Největší vztah mám k těm animovaným filmům – Pohádky tisíce a jedné noci, Čarodějův učeň, Pohádka o Honzíkovi a Mařence, protože na těch jsem s otcem pracovala i jako výtvarník.

A.cz: Pohádky tisíce a jedné noci jste také převedla do knihy…

Ano, chci klasiku dostat do povědomí dětí a dát tomu moderní formu pro dnešní děti. Na svých přednáškách jsem se setkala s tím, že mi děti říkaly: "A co to jsou Pohádky tisíce a jedné noci?" Dneska je život hrozně uspěchaný, není čas si sednout ke knize. Převyprávím proto pro ně klasické příběhy do obrazu jako film. Určitě si později přečtou i originál. Snažím se jako můj otec takto za ty malé duše bojovat v dnešním těžkém světě, přeplněném technologiemi.

A.cz: V knize je také bohatý materiál k filmu Vynález zkázy. Nedávno jste se podílela na jeho restauraci a digitalizaci. Jak pracné to bylo?

Hodně. Teď pracujeme stejnou metodou na digitalizaci Barona Prášila. Film se musí nejprve naskenovat a pak následuje ta velká práce. U tátových snímků je to ještě víc komplikované, neboť pracoval s grafikou a film barvil jinak, než je to u normálních reálných filmů. Digitalizace se děla v UPP v Praze, kde k tomu přistupují velmi zodpovědně a na výsledku je to vidět. Je skvělé, že se tato umělecká díla zachovají a mohou je vidět i další generace diváků.

A.cz: Jsou některé postupy vašeho otce stále ještě používané?

Ano, ještě se možná používají. Je to mravenčí práce a taky se to musí vymyslet. Táta se proto nikdy nebál, že by ho někdo kopíroval, říkal: "Nikomu by se nechtělo to tak pracně dělat."

A.cz: Co říkáte současné úrovni animovaného filmu? 

Do kina moc nechodím. Mám spoustu přátel tady i v Kanadě a říkáme si: "Kdy jsi byla naposledy v kině?" – "Možná vloni…"  Dneska to není ten zážitek, chybí dobrý příběh, spíše chtějí všichni šokovat s novou technologií. 

A.cz: Jaký mají podle vás dnešní animáky vliv na děti?

To přesně nevím. Důležité je, jaké prostředí rodiče dětem vytvoří. Pro výchovu je důležité, aby děti byly obklopené dobrými knížkami a dobrými filmy, proto si myslím, že je úžasné, že se podařilo vybudovat v Praze Muzeum Karla Zemana, kde můžou rodiče s dětmi chodit a tříbit jejich vkus.

A.cz: Kdyby váš otec žil v době současných moderních technologií, dokázal by je využít pro své dílo, pohrát si s nimi?

Kdyby byl mladý a plný síly, tak rozhodně. Určitě by si s tím poradil a fantasticky to využil. Byl by nadšený z počítače, z toho, jak se tam dají skládat a upravovat vrstvy přímo za stolem. 

Edvard Beneš národu nedůvěřoval, Češi by podle něj jeho diplomatické blafování nedokázali pochopit, říká o svém novém filmu Ztraceni v Mnichově Petr Zelenka. České vlády prý hrají s lidem často hry. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy