Eben se stále nenaučil vést rozhovor. Ve Varech trápí hosty i diváky, kteří chtějí víc než úsměvy

Martin Svoboda Martin Svoboda
8. 7. 2016 13:20
Kritizovat Marka Ebena za jeho karlovarské Plovárny se velmi rychle stalo módou. Přinejmenším od loňského střetnutí populárního českého moderátora s Richardem Gerem. A má to své důvody. Více v komentáři Martina Svobody.
Marek Eben
Marek Eben | Foto: Film Servis Festival Karlovy Vary

Loni si na karlovarském festivalu k překvapení všech nedokázal praktikující buddhista z Pretty Woman zachovat naproti zmatenému Ebenovi vážnou tvář a jeho pořad Na plovárně prakticky převzal. Richard Gere myslel na diváky, chtěl je zabavit a udělat pro ně půlhodinu zajímavou.

Letos k ničemu tak výraznému, jako když si Gere začal na pódium zvát, koho chtěl, a Ebena zcela ignoroval, nedošlo. Willem Dafoe, Jean Reno i Charlie Kaufman svou půlhodinu hrdinně přetrpěli, ač na nich bylo pohnutí znát. Tím spíš můžeme vážněji rozebrat, v čem přesně spočívají Ebenovy problémy.

Můžete to zopakovat?

Tím prvním je zjevná jazyková bariéra. Eben nemluví anglicky zrovna obstojně a není mu rozumět. Musí často opakovat otázky kvůli silnému přízvuku (nebo spíš mumlání) a malá slovní zásoba mu zabraňuje smysluplně reagovat a tvořit protiotázky, když se o ně výjimečně pokouší. Co je ještě trestuhodnější, rozumí stejně špatně a musí si nechat občas něco opakovat od hosta. Na posezení se zahraničními přáteli dostatečné, na oficiální reprezentaci nikoliv.

Vlastně by v tuto chvíli mělo být jedno, nakolik kvalitní moderátor Eben je  – zdravý rozum by napovídal, že jakmile člověk nemluví na dostatečné úrovni jazykem hosta, nemůže se pouštět do vedení živého audiovizuálního rozhovoru. Jistá shovívavost snad existuje v tisku, kde se s chybami komunikace perou jen přítomní a mnoho lze zachránit přepisem, vůle organizátorů pouštět do éteru sotva srozumitelného Ebena je mnohem větší problém.

Dále jde o samotné vedení interview. Byl by poslední problém, že Eben má rád lifestylové rozhovory, jejichž cílem není něco se dozvědět, ale vytvořit atmosféru pohody, kde cílem je pouze nakazit úsměvem. Pokud se chce festival profilovat právě takto, má na to nárok. I nenáročnost a pohoda ale mají své zákonitosti.

Předně každý rozhovor, zvlášť audiovizuální, by měl zachovávat určitou kontinuitu. Samozřejmě že moderátor má připraveny okruhy témat i některé konkrétní otázky, občas je potřeba myšlenku utnout a přesunout se jinam, musí se ale přizpůsobovat dění a musí dávat najevo, že vnímá, co slyší.

Jen ne někoho chytrého!

Eben však není schopný reagovat. I kdyby v odpovědi celebrita přiznala, že včera zastřelila svou matku, Eben by se zasmál a přečetl by další předpřipravený dotaz o oblíbené odrůdě brambor. Letos to bylo nejpatrnější u francouzského herce Jeana Rena, kde se Eben tvrdošíjně vracel k olivovníkům či natáčení na první dobrou proti veškeré přirozenosti hercových odpovědí. Však ho také ke konci začal Reno mírně ignorovat a vyprávěl si už, co chtěl.

Nejde pouze o záležitost velkých hvězd se schválenými tematickými okruhy ani o jazyk – totéž dělá Eben s českými hosty v běžné Plovárně. Kdyby své dotazy napsal na papír, nechal na stolečku a odešel na kávu, nevypadal by rozhovor výrazně jinak.

Méně bolestně vyznívá tato neobratnost u herců-showmanů zvyklých házet veselé historky na povel, což jsou Reno a Dafoe. Když ale proti Ebenovi sedí intelektuál Charlie Kaufman, který má tolik co říct, a moderátor naproti němu vybreptává jeden nesmysl za druhým, jeho odpovědi ignoruje (zde se Eben trochu snažil i reagovat, nenacházel ale většinou slova) a sám se viditelně trápí, jde opravdu o smutné pokoukání. Přitom Kaufman není tichý introvert neschopný slova – všichni, kteří měli příležitost s ním promluvit, budou nejspíš souhlasit, že jde o skvělý zážitek. Eben ale udělal z rozhovoru s ním úmornou nudu.

Marek Eben je pravděpodobně milý člověk, který má ve vedení festivalu mnoho přátel. Je ale až příliš očividné, že to jediné mu přihrává hlavní rozhovory navzdory jeho schopnostem. Nejvýznamnější kulturní událost tak těmi nejprominentnějšími rozhovory nestanovuje laťku, ale dře dno. Místo aby ukazovala, jak poskytovat to nejlepší, dovoluje pojímat interview jako ještě o kus volnější žánr, který nemá standardy kvality, a vše je v pořádku, dokud se na sebe přítomní usmívají (i kdyby šlo o smích pouze z taktu, zakrývající na jedné straně bezradnost a na druhé netrpělivost). Další smutný okamžik na jinak skvělé akci.

Chcete mít přehled o aktuálním dění v kultuře? Sledujte kulturní rubriku Aktuálně.cz na Facebooku!

 

Právě se děje

Další zprávy