Velký knižní čtvrtek - Čtenáři mají rádi své jistoty. A nakladatelé jim je rádi dopřejí. Ve správný čas tak přichází první letošní Velký knižní čtvrtek. Tentokrát výrazně laděný do světa záhad a zločinu... ale také plný překvapení ze Slovenska.
Chaim Cigan: Altschulova metoda (Kde lišky dávají dobrou noc I.)
V bravurně napsaném napínavém příběhu rozpjatém mezi různé země, kontinenty, historické epochy a alternativní světy konfrontuje autor čtenáře s důsledky postmoderní technologie, vyvinuté v budoucnosti ze středověké kabaly.
Nakladatelství Torst se rozhodlo vsadit na velikost; Altschulova metoda vzbuzuje svým rozsahem úctu sama o sobě. A to se jedná o pouhou první část tetralogie. Ta nabízí hned několik žánrů – od thrilleru přes alternativní historii po magický realismus. Asi nejvíce však zaujme svou poťouchlou židovskostí.
Málokterý národ má ve své historii tolik utrpení, ale také specifického humoru. V Ciganově světech nalezneme ozvuky nepřeberného množství židovských anekdot, jejich svérázných obratů a hrdinů. Společně s tím, jak se v textu deformuje to, co jsme si navykli brát jako realitu a vlastní nedávnou historickou zkušenost, se tak kniha stává černohumorným průvodcem nejrůznějšími klifoty moderního žití.
Termín z kabaly (a okultismu) nebyl použit náhodou. Altschulova metoda je iniciačním románem, který ukazuje svět jako labyrint, do něhož jeho hrdinové propadli, aniž by tušili jak a proč či kdo řídí jejich osudy. Neustálé návraty a průchody, potkávání a míjení a čím dál fatálnější vědomí, že vše je špatně...
Bylo by to smrtelně depresivní, nebýt onoho již zmíněného anekdotického přístupu, ale i vyloženě geekovských vtípků, jako je zapojení Isaaka Asimova, tvůrce slavných tří zákonů robotiky (kterých bylo vlastně stejně jako mušketýrů více).
Jo Nesbo: Červenka
Harrymu a jeho parťačce Ellen Gjeltenové se podaří zjistit, že stopy pašeráků zbraní vedou až do řad osloské policie. Bezvýznamný případ už není bezvýznamný a roztáčí se kolotoč událostí.
Druhé vydání třetího z románů Jo Nesba o Harrym Holeovi uzavírá kruh. Čtenáři mají konečně všechny česky vydané knihy série v jednotné úpravě a mohou si vychutnat celou cestu svého oblíbeného hrdiny. On si ji totiž vychutnat nemůže. V podstatě v každé knize čeká na Harryho nějaká ta ztráta – a ty tělesné nejsou zdaleka nejbolestivější.
Červenka se dotýká traumatické norské zkušenosti z druhé světové války – a umně na tuto linii napojuje Harryho střet s korupcí uvnitř policie (což bude jeho hnacím motorem i v dalších dvou knihách – Nemesis a Pentagramu). Nesbo tak vytváří další ze svých osudových dramat. Jeho hrdina zoufale bojuje se zločinem i vlastními démony, ale přitom dobře ví, že kdesi už byl dávno rozlit olej...
V rámci kriminálního žánru je na celé sérii holeovek vlastně nejzajímavější, jak je v ní spravedlnost odsouvána na vedlejší kolej a ke slovu se dostává spíše odplata. Za kterou však nakonec musí nejvíc platit právě ten, kdo ji vykonává.
Pro fanoušky autora i Harryho Holea každopádně naprostá nutnost.
Alice Munroová: Druhý život
Nenápadná hloubka, nepředvídatelnost a průzračnost příběhů znovu dokládají sílu autorčina vypravěčského umění, schopného postihnout věčnou proměnlivost, bohatství a jedinečnost i toho nejobyčejnějšího života.
Sbírka povídek Drahý život vyvažuje předcházející dravé či až delirické tituly subtilností. Alice Munroová je zatím poslední laureátkou Nobelovy ceny za literaturu a pověst si získala především schopností vyprávět na malém prostoru o velkých věcech. O zásadních rozhodnutích maskovaných za banální rozhovory, o cestě k sebepoznání na pozadí běžných činností, o vpádu něčeho zvláštního do obyčejného života.
Povídky jsou zbaveny velkých slov i velkých gest. Autorka se opírá o detail, ale je to detail založený na pozorování, ne na popisování. Z každého slova máte pocit, že je na správném místě, že nemůže být jiné. Je radost číst někoho, kdo má o čem psát. A kdo ví, jak o tom psát. Bez přehánění a sebemenšího podbízení, sebevědomě a s grácií.
Drahý život není knihou pro hledače senzací. Je to titul, který oceníte v klidu a u kterého budete obdivovat, jak nenásilně se kanadská autorka dotkne vašich problémů. Protože Munroová rozhodně není, v tom o čem píše, žádná cizinka, ale skutečně jedna z nás.
Mark Lowery: Jenom ponožky nestačí
Podle učitelů má Michael problémy, a tak mu naordinují pravidelná sezení se školní poradkyní a rádoby pohodovým „psychoušem“. Tohle se prostě nedá přežít!
Humoristický román pro dospívající, který je tak trochu deník jednoho terapeutického sezení? Zní to zajímavě – a podobně jako s románem o Pánovi temnot nuceném chodit do školy, který byl součástí minulého Čtvrtku, to i zde Argu vyšlo. Lowery totiž se zvoleným formátem skutečně pracuje.
Před čtenářem tak defilují bizarní postavičky a ještě bizarnější události. Bizarní rodinná traumata jsou koncentrovaná v poznání, že hrdina již nikdy nebude schopen snídat kakaové křupinky... a bizarní snaha vypravěče předstírat odstup vede k nádherným hláškám a postřehům.
A samozřejmě je to příběh o takových těch mladých láskách, mladých nenávistech, mladých ústrcích... jsou tu holky a bratři a soupeři a kámoši.. Jak už to tak bývá, ze všech těch sluníčkovských věcí je brzy jasné, že život je past, ze které se asi živí nedostanete. Ale pořád ještě můžete odejít s plnou parádou.
Máte rádi máslové sušenky? Tahle kniha vám změní život!
Irena Dousková: Medvědí tanec
Irena Dousková nenapsala biografický román o spisovateli, který se dočkal světové slávy až po smrti. Daleko víc ji zajímá existenciální situace vyhasínání sil někoho, kdo se po celý život bohatýrsky bavil, provokoval, a ještě o tom uměl vtipně vyprávět a psát.
Irena Dousková se důsledně vyhýbá grotesce nebo fanfaronství, které si s Jaroslavem Haškem spojujeme. Místo přepisu gejzíru nápadů se dočkáme suchých konstatování, že hrdina románu tehdy a tehdy ležel. A onehdy také. Že mu nechutná. Že sněží. Že jeho život už sakra není v půlce se svou poutí, ale že už dýchavičně dobíhá do cíle a není to žádná sranda.
Ke knize sedí chladná obálka se znepokojivým obrazem židle a kamen uprostřed zasněžené krajiny – pryč jsou stěny, hranice, jistoty. Vše se rozplývá, odevšad útočí chlad a beznaděj. Z Haška se stává stín. Není to veselé čtení. A čím víc máte od autora načteno, tím víc vás ten smích přechází.
Dousková si vlastně vzala naši zálibu v Haškově humoru za rukojmí a nyní nám máchá čumák v lidské bídě. Je to kruté, ale hlavně je to působivé. A nakonec se možná přece jen usmějete. Ne vesele, ale přesto. K Medvědímu tanci se bude vracet málokdo, ale málokdo na něj také zapomene.
Juraj Červenák: Mrtvý na Pekelném vrchu
Napínavý děj se odehrává v Horních Uhrách v době tureckých nájezdů. Svéráznými hrdiny jsou ostřílený kapitán Joachim Stein - drsný, přímočarý a prostořeký válečný veterán a notář Matěj Barbarič - vzdělanec, diplomat a cestovatel se slabostí pro ženy a víno. Ti musí vyřešit případ vraždy šlechtice i pokus o velezradu.
Juraj Červenák má za sebou coby autor zajímavou cestu od Conana a jednoduchých fantasy příběhů k propracovaným historickým eposům, v nichž se čím dál více vzdával nadpřirozených motivů. Mrtvý na Pekelném vrchu je jeho první ryze detektivní knihou (byť o žánr se již několikrát letmo otřel).
Dobrodružství Steina a Barbariče je napínavé i vtipné a plné dobře nastudovaných informací. Ostatně, pro Červenáka je to standard – o kterém si řada jiných spisovatelů může nechat jen zdát. Co ale posouvá knihu nad průměr, je živelnost jejího jazyka.
Nemám na mysli vulgarity, ale obecně šťavnatost jazyka, kterým Červenákovy postavy vládnou. Nápaditá přirovnání, přesně rytmizované dialogy, při nichž doslova slyšíte poklesy hlasu i všechny ty drobné důrazy a změny barvy... Tohle Červenák prostě umí jako málokdo. Rozhodně vyzkoušejte.
Peter May: Muž z ostrova Lewis
Muž beze jména. Muž bez paměti. Muž, který nemá na výběr. V rašeliništi na ostrově Lewis je nalezeno dokonale zachované tělo mladého muže, které nese stopy bodných ran. Policie se domnívá, že jde o oběť rituální vraždy před stovkami let, avšak vytetovaný Elvis na mladíkově pravé paži svědčí, že se vražda musela stát ve druhé polovině dvacátého století.
Mayova Skála se loni vklínila mezi vlnu severské detektivky a i její volné pokračování dokazuje, že ne náhodou. Autor s bravurou vykresluje prostředí ostrova, kde je všechno jasně ohraničeno – prostor i životy zdejších lidí. A ony hranice nejsou žádné metafory.
Příběhy z odlehlých ostrovů jsou vlastně svébytným žánrem a mohou být existenciálním dramatem, hororem, thrillerem i podobenstvím. Odlehlost, jakési bezčasí, pocit, že všechny činy jsou neodvratně propojené a že minulost není nikdy pohřbena dostatečně hluboko... je to prostředí jako zrozené pro temné příběhy o těch nejhorších stránkách lidské povahy.
Peter May to dobře ví. A stejně tak ví, že si nemůže dovolit ke svým postavám ani čtenářům byť jen ždibeček sentimentu. Daří se mu dokonale navodit pocit, že vítr, který profukuje kabáty jeho postav, ohrožuje i vás a že v ohrožení je každý. Cože je pocit, který při čtení detektivních thrillerů zažíváme čím dál méně. Takže díky Hostu za Maye.
Lucie Lomová: Na odstřel
Na tuhle premiéru komisař Oulibský hned tak nezapomene. Jeden z herců umírá na jevišti a brzy je jasné, že to byla vražda. Detektiv se pouští na těžkou cestu bludištěm otazníků. Jak se vyznat ve složité síti vztahů v zákulisí? Snad mu v tom pomůže jeho statečná žena, divadelní kritička Dita…
Lucie Lomová se dostala do povědomí příznivců komiksu i v zahraničí, a tak není divu, že právě ona drží o Velkém knižním čtvrtku prapor obrázků s bublinkami. Její Na odstřel je však v porovnání s třeba takovými Divochy jen hříčkou.
Což není výtka, jen konstatování. A navíc... když hříčka, tak opravdu hravá. Divadelní svět (a nejen her, ale i jejich kritik) je i v černobílém provedení nádherně pestrý. Osoba vyšetřovatelky po dlouhé době opravňuje k použití přídomku „originální“ a příjemná jsou i prostředí, v nichž se příběh odehrává a z nichž všechna umožňují přejít do divadelního módu hraní a přehrávání.
Za pozornost ovšem stojí i práce s úhly pohledu či znázornění komunikace prostřednictvím SMS. Lomová je v komiksu prostě doma, takže její hrátky opravdu stojí za to.
Jess Walter: Nádherné trosky
Počátkem 60. let připlouvá do ospalého italského městečka mladičká americká herečka. Filmová hvězdička zcela učarovala plachému majiteli penzionu, ve kterém se ubytovala. Jenže pak údajně zemřela...
Jess Walter provede svého čtenáře nablýskanými sny o filmu i idylické Itálii. Důraz je třeba klást právě na slovo „sny“. Jeho román se nijak netají, že chce přiblížit především to, jak sami sebe viděli hrdinové těchto vysněných světů – pro něž byl zákonem krásný život a dvě skleničky martini hned po ránu.
Příznivce literatury potěší propracovaná kompozice, příznivce filmu zase Elisabeth Taylor a Richard Burton. Fikce uvnitř fikce a z nich vyrůstající pravda. Která je prostá: život je smutný a plný trosek představ i očekávání a nejdůležitějším okamžikem je vždy ten přítomný.
Nádherné trosky tak tvoří přirozený doplněk k Velké nádheře, která letos získala Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Ovšem vydrží vám déle...
Fréderic Lenormand: případy soudce Ti – Smrt čínského kuchaře
Císařův oblíbený kuchař je zavražděn v samém srdci Zakázaného města. Soudce Ti je povolán do císařských přípraven jídla a musí se mít na pozoru, aby ho nadšení pro dobré jídlo příliš neodvrátilo od vyšetřování případu. Pokud totiž soudce Ti rychle nevyřeší případ vraždy, bude sto císařových kuchařů brzy o hlavu kratší...
Soudce Ti patří k nejslavnějším „velkým detektivům“. Jeho původní autor (respektive šiřitel jeho slávy na Západě) je však již dávno mrtev a jeho odkazu se chopil Fréderic Lenormand. A odvádí dobrou práci. Rozdíly oproti van Gulikovi jsou plně ospravedlnitelné a atmosféru „jakoby“ staré Číny se mu daří udržet na ploše celého románu.
Pro příznivce postavy není třeba psát více. Nováčkům pak nelze než doporučit. A hlavně doufat, že někdy vyjdou i staré van Gulikovy příběhy, které by si zasloužily rehabilitaci po děsivém zacházení, jakého se jim dostalo před lety v nakladatelství Perseus.
Miloš Urban: Přišla z moře
Jednoho dne se na pláži v jihoanglickém městečku objeví tajemná krásná dívka oděná jen v plavkách, která zjevně vyšla z moře. Je promrzlá, nikoho nepoznává, na nikoho nereaguje. Místní noviny v tom vidí senzační zprávu okurkové sezóny.
Miloš Urban patří k nejzajímavějším současným českým prozaikům a v průběhu své kariéry si už vyzkoušel kdeco. Udělal tečku za Rukopisy, zkoumal hranice českého mystického thrilleru, podíval se, jak to bylo s koncem hastrmanů v Čechách, jak to chodí v politice, jak se ulítává na houbičkách i jak se vraždí v Praze devatenáctého století. A nyní napsal knihu, která se hlásí k žánru noir a odehrává se v jižní Anglii. Už zvolená úprava knihy pak hlásá, že Přišla z moře v lecčem připomíná staré snímky Alfréda Hitchcocka nebo Orsona Wellese.
V centru je každopádně femme fatale, nejistota hlavního hrdiny, čemu věřit, a čím dál jasněji se stahující smyčka. Je to staromilské, ale je to staromilské perfektním způsobem. Jen škoda, že to nikdy nezfilmuje Carol Reed.
Ján Rozner: Sedm dní po pohřbu
Husákovský režim se pohřbu Jesenské obával a uchýlil se k masivnímu zastrašování lidí i absurdním praktikám. Záběr je však širší, kniha s charakterem románu je autentickou zprávou o lidech, událostech a poměrech dané doby, o kulturních, společenských a politických poměrech na Slovensku na počátku normalizace.
Ján Rozner pojal svou knihu jako vyprávění ve třetí osobě. Společně s minimalistickou úpravou se tak kniha stává zdánlivě odtažitou. Ve skutečnosti se ale jen zdůrazňuje dopad popisovaných událostí. A přestože je kniha rámována pouhými sedmi dny, daří se jí postihnout celý lidský život se všemi tlaky, kterým musel čelit.
Éra normalizace stále nepatří k těm, které by umění v jakékoliv podobě soustavněji sledovalo a analyzovalo. A naše povědomí o normalizaci slovenské je v podstatě nulové (čest výjimkám). Z hlediska společenského (kvazi)historického povědomí jednoznačně nejdůležitější kniha v nabízeném tuctu.
Přesně ten typ díla a autora, o kterých platí: Měli byste znát. Nebo se snažit znát. Jako varování i jako poučení.
