Praha – "Autor získal možnost popustit uzdu své fantazii a doslova vyhrabal několik zakopaných psů z minulosti Larssonových postav, které jejich vývoj a jednání v řadě ohledů osvětlují," říká o čtvrtém dílu Milénia, který vyšel na popud dědiců Stiega Larssona, překladatelka Azita Haidarová.
Autorství nové knihy, jež se na pulty českých obchodů dostane tento čtvrtek, padlo na zkušeného spisovatele Davida Lagercrantze, který se zapsal biografií s názvem Já jsem Zlatan Ibrahimović.
Lagercrantz opět oživil hlavní postavy Mikaela Blomkvista a Lisbeth Salanderovou kvůli případu, který se bude tentokrát točit kolem amerických zpravodajských služeb.
Jak sama překladatelka švédského thrilleru říká, nový autor Milénia se svého úkolu zhostil dobře. Tuší tak velký zájem čtenářů, nejen díky oblíbenosti Stiega Larssona, ale i literárnímu stylu jeho náhradníka.
Jak se změnily hlavní postavy společně s autorem známého bestselleru? Proč se čtvrtý díl jmenuje Dívka v pavoučí síti a můžeme od Davida Lagercrantze očekávat i pokračování?
Aktuálně.cz: Překvapilo vás, že se Larssonův nakladatel rozhodl pokračovat v příbězích Mikaela Blomkvista a Lisbeth Salanderové i po jeho smrti?
Azita Haidarová: Ano, nesmírně mě to překvapilo. Po Stiegově smrti se rozpoutal velice tvrdý boj o dědictví, o fiktivní čtvrtý díl Milénia. Majiteli autorských práv byli Stiegův otec a bratr, samotné dílo se však nacházelo v notebooku, který byl vlastnictvím Stiegovy celoživotní družky Evy. Vzhledem k velice nepřátelským vztahům mezi oběma stranami nastala patová situace a vlastníci práv se rozhodli postupovat zcela novou cestou – svěřit další díl schopnému zavedenému autorovi – a s touto vizí se obrátili na nakladatele. Takovéto rozuzlení jsem rozhodně nečekala.
A.cz: Poznají čtenáři čtvrtého Milénia, že má nového autora? Dá se něco takového ztratit v překladu?
To je velice těžká a ožehavá otázka. V poslední době jsme svědky "recyklace" mnoha děl zesnulých autorů, většinou přirozeně danou finančním přínosem pro vlastníky autorských práv, na druhé straně výsledky často bývají překvapivě dobré. Technika se žene závratným tempem vpřed, a vlastně se ani nemůžeme divit, že v době virtuální reality a kyberkultury mnohé z oblíbených literárních postav vstávají z mrtvých a úspěšně přežívají i po smrti svých stvořitelů.
Pokračovatelé původních autorů samozřejmě musejí vycházet z daných parametrů, především z charakteristiky a originality postav, které jsou – obzvláště u tak výrazných typů, jako se objevují v Larssonově Miléniu – hnací silou prakticky jakéhokoli příběhu.
Autor je tedy na jedné straně limitován původním dílem, na které musí navázat tak, aby vývoj postav odpovídal takzvaně vstupním údajům a přitom si zachoval jistou svébytnost, na druhé straně lze však právě tyto danosti považovat za ohromný bonus, které novému dílu automaticky zaručí přinejmenším čtenářský zájem.
David Lagercrantz se podle mého názoru daného úkolu zhostil velmi dobře. Téma zpracoval vlastním košatým literárním stylem, který se od původního larssonovského na první pohled liší. Nešlo tedy o snahu za každou cenu kopírovat autora a balamutit čtenáře, nýbrž napsat své vlastní pokračování původního příběhu. Přestože jisté rekvizity – členění na díly uvedené rozličnými citáty, špikování informacemi odborného rázu ze všech možných oborů – zůstaly zachovány, čtenář rozhodně nebude na pochybách, že autorem díla je někdo jiný.
A.cz Jakou změnou prošly hlavní postavy? Přišly vám z pera Davida Lagercrantze něčím netypické?
Nepoznat natolik výrazné postavy jako například Lisbeth Salanderovou není možné. Od posledního Larssonova románu uplynulo již několik let, a tudíž i jeho postavy prošly a zřejmě i nadále budou procházet jistým vývojem. Autor však získal možnost popustit uzdu své fantazii a doslova vyhrabal několik zakopaných psů z minulosti Larssonových postav, které jejich vývoj a jednání v řadě ohledů osvětlují. Odhalil tak definitivně mnohá tajemství, což je možná i trochu škoda. Na druhé straně stvořil nesčetně nových záhad, jež nám budou vrtat hlavou. Nelze však popřít, že novou larssonovskou partii David Lagercrantz rozehrál velice pěkně a zajímavě.
A.cz: Takže se Lagercrantz dokázal vyrovnat původnímu autorovi?
Zní to možná jako pouhý alibismus, ale v této chvíli jsem do té míry zahlcena novým příběhem a usilovnou prací na něm, že na ni nejsem schopna objektivně odpovědět. Snad až mi po nějaké době vychladne hlava a opadnou emoce, budu schopna román posoudit střízlivěji.
Práce na překladu se přirozeně lišila vzhledem k odlišnosti stylu obou autorů, přesto však vykazovala mnohé shodné rysy – především ohromné množství všemožných faktografických údajů, což byl i při překladech Stiega Larssona velký oříšek.
A.cz: Ve švédštině se kniha jmenuje Det som inte dödar oss, do češtiny volně přeloženo jako Co tě nezabije. Nepřijde vám originální název příhodnější?
Souhlasím, původní název mi přišel zcela případný, jelikož výše uvedená část citátu Fridricha Nietzscheho je červenou nití, které se románem táhne na mnoha úrovních. Rovněž se domnívám, že právě tímto názvem, nezačínajícím na ono obligátní slovo Dívka, se chtěl David Lagercrantz do jisté míry distancovat od svého předchůdce a naznačit, že byť jde o pokračování osudů nezapomenutelných Larssonových hrdinů, zároveň se jedná o svébytný příběh z pera jiného autora. Původní titul mi od samého začátku připadal jako mnohem šťastnější řešení než překlad anglické verze Dívka v pavoučí síti – vlastně bych o jiném ani neuvažovala, ale v této věci jsem bohužel neuspěla.
A.cz: Larsson původně psal Milénium jako desetidílné. Dají se podle vás očekávat i další knihy od Lagercrantze?
Vznik dalších dílů přímo osudově závisí na přijetí a úspěchu Lagercrantzova Milénia IV. Sám autor si je nepochybně od počátku vědom své nesnadné situace, dokonce veřejně prohlásil, že pokud ve svém úkolu neobstojí s dostatečnou ctí, vezme si život. Drama tedy, jak vidno, stále pokračuje.
A.cz: O Larssonovi se říká, že byl průměrný novinář, a autorství Milénia někdo dokonce připisuje jeho družce, protože je Milénium psané hodně žensky. Souhlasíte s tím?
Stiegovy novinářské schopnosti posoudit neumím, protože jeho příspěvky neznám, soudím pouze podle Milénia. Po Stiegově smrti se vyrojila spousta velice vyhraněných a nepříliš lichotivých názorů na jeho tvůrčí schopnosti, rozhořela se drsná soudní bitva a Milénium je stále obestřené mnoha nejasnostmi.
Nepochybuji o tom, že se Eva Gabrielssonová na Stiegově práci nějak podílela – přinejmenším svou obrovskou podporou, loajalitou a tolerancí. Skutečný podíl na Miléniu však zná jen ona sama a obávám se, že navždy zůstane jednou z nevyřešených larssonovských záhad. Pokud jde o feministické ladění Milénia, Stieg Larsson byl skutečně zapálený idealista a bojovník za práva žen, takže tento aspekt jeho románů mě nijak zvlášť nezaráží.
A.cz: Přeložila jste pro české čtenáře všechny díly úspěšného Milénia od Stiega Larssona. Jak na vás jeho knihy zapůsobily?
Larssonovy knihy mě fascinovaly v mnoha ohledech: svou čtivostí, nezapomenutelnými hrdiny, patosem, ironií, parodičností, nadšením, morální nekompromisností, rozsahem a především pohádkovostí. Jde o nanejvýš současný příběh prošpikovaný moderními technologiemi a aktuálními společenskými problémy, a přesto z něj přímo čiší prastarý boj mezi dobrem a zlem, který ještě podtrhuje bizarnost mnoha postav.
Stieg Larsson nebyl uznávaným spisovatelem, a zřejmě proto nebyl zatížen dosavadním přísně realistickým a ponurým duchem švédské literatury a zdaleka nejde pouze o kriminální žánr. Byla to jedinečná osobnost, jakýsi hyperaktivní nadšený idealista, který hltal prakticky vše od sci-fi, detektivek, politicky angažovaných děl až po komiksy a veškeré tyto suroviny dokázal ve svém mozku přetavit v neuvěřitelnou románovou trilogii.
Chcete mít přehled o aktuálním dění v kultuře? Sledujte kulturní rubriku Aktuálně.cz na Facebooku!
