Z výběru jokerovských příběhů od 40. let 20. století do současnosti získáme ucelenou představu o všech verzích největšího z protivníků Temného rytíře v kontextu proměn komiksového média i dalších vlivů od literatury přes výtvarné umění po film, které v průběhu času batmanovské univerzum zasáhly.
V českém překladu tak máme poprvé možnost sledovat kořeny jednoho superhrdinského mýtu. Antologie je přehledně chronologicky členěná do pěti oddílů, z nichž každý odráží jinou fázi jokerovské historie. Na počátku je Joker jen dalším z vražedných gangsterů, kterému ve stylu starých grotesek čelí dynamické duo Batman-Robin a v následujících dekádách je v důsledku cenzurních požadavků Comics Code Authority zpola žertovnou figurkou.
Od 70. let pak konečně opět čerpá ze své temnější stránky, díky čemuž se v nejaktuálnějších příbězích stává zosobněním anarchie a šílenou protiváhou svému arcinepříteli Batmanovi.
Batmanovské komiksy od počátku obsahovaly prvky noirové estetiky vycházející z expresionismu a využívaly zápletky hammettovské a chandlerovské drsné školy. Temný rytíř nezachraňoval svět, ale bojoval v zapadlých uličkách svého města proti padouchům, jimiž nebyli šílení vědci nebo mimozemšťané, ale lokální zločinci, jimž šlo především o zisk. Ústředním pocitem z takového světa je pak balancování mezi chaosem a řádem, šílenstvím a rozumem, kontrolou sebe sama a rozpadem osobnosti.
Ztělesněním těchto konfliktů je právě postava Jokera a jeho potýkání se s Batmanem. Řešení jejich sporů přitom jednoduše nespočívá ve smrti jednoho z nich; oba jsou nuceni přežívat v jakési symbióze, kdy jeden bez druhého nemůže existovat. Například v příběhu Dostat rozum (1994) se Joker domnívá, že Batman je mrtvý. Paradoxně ovšem nejde o okamžik triumfu, ale ultimátního znejistění v duchu expresionistického pohledu do propasti. Joker pak přestává být sám sebou a snaží se žít spořádaný rodinný život. Svoji pravou tvář nachází až ve chvíli, kdy vyjde najevo, že Batman žije.
S proměnami postavy Jokera souvisí i vývoj vyprávěcích strategií. V počátcích batmanovských příběhů šlo většinou jen o řetězení atrakcí a vizuálních šoků. Většina akce se děje na pozadí výrazných barevných ploch, případně v typizovaném prostředí putyk či přístavních doků, na němž není nic ryze gothamského. Velkou roli pak sehrává vševědoucí vypravěč, který dikcí pouťového vyvolávače komentuje akční střety dynamického dua s Jokerem, jenž je zde nejčastěji zpodobňován v roli zloděje cenných artefaktů.
V průběhu času ale převládly noirové prvky. Vševědoucí vypravěč byl nahrazen Batmanovými monology coby marlowovského vyděděnce. Boxerské souboje střídají akční sekvence čerpající z různých bojových umění a Gotham vystupuje z barevných ploch jako město permanentního deště, stínů a nakloněných vertikál.
Vyprávění se komplikuje intenzivnějším ponorem do charakterů postav zvýznamňujícím především ambivalentní vztah Batmana a Jokera. Vrcholem jsou v tomto ohledu slavná alba Franka Millera (Návrat Temného rytíře, Rok jedna), Jepha Loeba (Temné vítězství, Dlouhý Halloween) i v antologii zastoupeného Scotta Snydera (Smrt rodiny), jenž obohacuje expresionisticko-noirovou linii o hororové prvky. Batman zde zároveň nevstupuje pouze do vztahů s Robinem či věrným Alfredem, ale je součástí širšího, a tudíž variabilnějšího rodinného společenství.
Millerovsko-loebovské univerzum je taktéž nejzásadnější inspirací moderních filmových adaptací, které jsou dobrým příkladem toho, že postava Batmana je právě tak silná, jako je jeho úhlavní protivník Joker. A ať už jím je šílený elegán Jack Nicholson nebo ztělesnění chaosu a anarchie Heath Ledger, bývá tento pochmurný žertéř vždy o krok před Batmanem a ukazuje mu cestu, jak být skutečným Temným rytířem, kterého Gotham právě potřebuje.
Antologie Joker: Oslava 75. výročí je tak především užitečnou pomůckou, jak nahlížet komplikované vztahy těchto komiksových legend, i prostředkem, díky němuž si lze relativně přehledně usouvztažnit potýkání komiksu s ostatními médii i dobovým kontextem. Je jen škoda, že poměrně ambicióznímu projektu schází rozsáhlejší komentář v podobě doslovu či delší studie, které by mohly rozšířit velmi stručné úvody jednotlivých oddílů.
