Eddy Bellegueulle alias Eddy Držtička, hrdina v češtině právě vydaného románu Skoncovat s Eddym B. je chudý kluk z vesnice na severu Francie. A na dětství "nemá jedinou šťastnou vzpomínku". Jeho osud určuje prostředí, z něhož pochází, a to, že od dětství se touží převlékat do sestřiných šatů, nakrucovat se, mluvit vysokým hlasem a máchat u toho rukama "jako nějaká tetka".
Ponižující utrpení mladého homosexuála už bylo ve světové literatuře podáno mnohokrát různými způsoby. Jenže příběh Eddyho B., což je autobiografický román jednoho z nejuznávanějších mladých francouzských prozaiků Édouarda Louise, se ostře vymyká. Nejen námětem, ale především zpracováním - je prostý jakékoli sebelítosti.
Autor vyrostl v severofrancouzské Picardii, ve vesnici o tisíci obyvatelích zvané Hallencourt. Své dětství a dospívání popsal způsobem, jež má blízko k dokumentárnímu filmu, zároveň je navýsost literární, bravurní a klade otázky. Spolu s autorem si je může položit každý český "městský" volič, jenž se marně snaží pochopit, proč v nedávných prezidentských volbách uspěl Miloš Zeman a v těch parlamentních Tomio Okamura.
Édouard Louis by klidně mohl psát o českém pohraničí nebo romských osadách. Čtenářům odhaluje vrstvu společnosti, které v současném světě přijde, že ztrácí půdu pod nohama.
Iracionální strachy a chování chudiny jednadvacátého století mladý autor popisuje s chladnou hlavou, minimalisticky, zároveň však v jeho popisu nechybí hluboké porozumění. Vždyť pojednává o vlastní rodině a prostředí, z něhož pochází.
Skoncovat s Eddym B. v románu nechtějí jen dva brutálně suroví spolužáci, kteří "buznu, tetku či buchtu" Eddyho pravidelně mlátí v rohu za školní knihovnou, ale především sám Eddy.
Svou orientaci nechápe a touží být jako ostatní muži či chlapci z vesnice - surový drsňák, co se umí ohnat po ostatních, balí holky a bude pracovat v továrně jako jeho otec, děda i praděda.
Eddy chce sám sebe "vyléčit", převychovat své tělo a jednou provždy skoncovat se svým "přiteplalým" já. Nedaří se mu to. Naštěstí je natolik inteligentní, aby pochopil, že jeho jedinou šancí je z rodného prostředí uniknout co nejdál od rodiny a příbuzných.
Když vycítí šanci dostat se na umělecky zaměřenou střední školu, ani vteřinu neváhá. Sen se mu plní, nicméně také v novém prostředí jej trápí hendikepy světa, z nějž pochází. A zároveň, což je na Eddym nejpozoruhodnější, nedokáže nenávidět své nejbližší.
Édouard Louis: Skoncovat s Eddym B.
Vydalo nakladatelství Paseka
2017, 212 stran, 269 korun
Překlad: Sára Vybíralová
Chce je především pochopit a popsat. Svého otce alkoholika, surovce, co s rozkoší topí koťata, podřezává prasata a pije jejich ještě horkou krev. Matku, "věčně nazlobenou ženskou", která neví, co si počít se svou neustálou nenávistí. Bratra, který se Eddyho pokusí v záchvatu opilosti zabít, protože mu připadá příliš zženštilý.
Všechny ty ztroskotance Édouard Louis ve svém románu nehájí, avšak ani neodsuzuje. Nikdy nesklouzne do pasti moralizování, ani sociálního apelu, jež se tolik nabízí.
Eddy se především dívá. A my s ním. A čím déle se na vesnici někde na severu Francie rozhlížíme očima Eddyho B., tím více toužíme skoncovat s vlastní nevědomostí, s níž žijeme - a ještě se neustále divíme, kdo že to vedle nás žije.
