Recenze: Duchovnyho literární debut Kráva nebeská je vydařenou pohádkou pro dospělé

Petr Nagy
19. 4. 2016 10:17
Herec David Duchovny debutuje humoristickou prózou Kráva nebeská, originální a moderní pohádkou o trojici zvířat, která se vydala na dobrodružnou pouť za lepším životem. „Duchovny napsal vydařenou humoristickou prózu a současně se zařadil po bok autorů dobrodružných příběhů se zvířecími hrdiny,“ tvrdí v recenzi Petr Nagy.
Foto: ČTK

Kniha napsaná hercem není jevem nijak neobvyklým, stačí vzpomenout nedávný bestseller Marie Doležalové Kafe a cigárko, málokdy se však poštěstí natrefit mezi podobnými tituly na skutečnou (a nadto kvalitní) beletrii.

Jedním z příjemných překvapení tohoto druhu se ukazuje být kniha Davida Duchovnyho Kráva nebeská (Holy Cow) z roku 2015, kterou v překladu Jany Jašové vydal Knižní klub. Předem chci ušetřit možného zklamání všechny fanoušky seriálu Californication – navzdory poutavému názvu a slibnému podtitulu „pohádka pro dospělé“ se nejedná o text, pod který by se podepsal autor typu Hanka Moodyho (seriálové postavy, pozn. red.).

Úspěšný americký herec David Duchovny, známý především jako speciální agent Fox Mulder ze seriálu Akta X nebo jako představitel již zmiňovaného spisovatele a sukničkáře Hanka Moodyho, měl přitom k psaní blízko odjakživa.

Po odchodu otce, novináře a spisovatele Amrama Duchovnyho, dbala Davidova matka (povoláním učitelka) o to více na synovo vzdělání. Dostalo se mu vskutku těch nejlepších škol – bakalářský titul z anglické literatury získal na prestižní soukromé Princetonské univerzitě a ve studiu téhož oboru pak pokračoval na Yaleské univerzitě.

Davida Duchovnyho – mezi jehož profesory patřil i Harold Bloom – dělilo už jen málo od získání doktorského titulu, nakonec v něm však vášeň pro herectví zvítězila nad akademickými ambicemi. S čím však Duchovny ani coby začínající herec nepřestal, bylo psaní – pokoušel se o poezii, prózu i drama. Když jej pak natáčení seriálu Akta X přinutilo literární ambice na delší dobu odložit, podílel se alespoň na řadě epizod svými nápady, a některé z nich dokonce vznikly podle jeho námětu.

To takhle jdou kráva, vepř a krocan...

Knižní prvotinou Davida Duchovnyho se ovšem stala až loni vydaná humoristická próza Kráva nebeská, vcelku originální a čtivá moderní pohádka o trojici zvířecích přátel na dobrodružné cestě za vidinou lepšího života. Hlavní hrdinkou a vypravěčkou příběhu, který se odvíjí poměrně svižným tempem, je kráva Elsie Bovaryová z malé rodinné farmy ležící ve státě New York na východě USA.

Hrdinčin poklidný a spokojený život v prostředí, které ani vzdáleně nepřipomíná Farmu zvířat, jednoho dne převrátí naruby Událost, kterou se stává náhodné zhlédnutí dokumentu o nelidských praktikách masného průmyslu.

Z počátečního šoku se zrodí Elsiin úmysl opustit rodnou farmu a odjet do Indie, kde jsou krávy posvátné. Jejími společníky na této bláznivé road-movie se stávají vepř Jerry, přezdívaný pro své zapálené židovství Šalom, a krocan Karl se slabostí pro psychoanalýzu a touhou létat jako pravý pták, jejichž zaslíbenými zeměmi se mají stát Izrael, kde se vepřům úzkostně vyhýbají jakožto nečistým zvířatům, a Turecko, neboť země takového jména (ang. Turkey) přece musí být tím pravým místem pro všechny krocany a krůty (ang. turkey).

Pohled do zákulisí spisovatelského řemesla

Dynamičnosti prózy, poskládané z necelé půlstovky kratičkých kapitol, nepochybně prospívá Elsiin hovorový jazyk, smysl pro humor a dosti žoviální tón, s nímž celý příběh – jak praví závěrečná douška – nadiktovala svému „spoluautorovi D. Duchovnymu“. Dalším charakteristickým rysem textu je výrazná dialogičnost, která čtenáře od počátku staví do pozice přímého adresáta Elsiina vyprávění, jemuž se hlavní hrdinka nezdráhá otevřeně popisovat své narativní prostředky a postupy. „Vidíte, jak to zvládám? Kapitoly, co mají čísla a názvy. Dělám to už od začátku. Já vím, trochu přehnané, ale chci tak zvýraznit koncept.“

Tematizace aktu psaní a literárního světa vůbec ostatně představuje sice vedlejší, avšak neopominutelnou a čtenářsky velmi vděčnou linii procházející napříč celým textem. Četné pasáže zachycující Elsiiny rozhovory s její nakladatelskou redaktorkou totiž autorovi umožňují komentovat současný Hollywood, nakladatelskou praxi či americkou kulturu vůbec. („Zlato, v Hollywoodu v žádném případě nenatočí příběh o židovském praseti, které v Izraeli kamenují muslimové. To je příliš kontroverzní. Moc nezávislé. Musíme myslet na reklamu a publikum.“)

Barvitý jazyk němých zvířat

Způsob spisovatelova pojetí zobrazeného zvířecího světa a jeho polidštěných obyvatel naznačuje již úvodní darwinovské motto, shledávající v myšlení člověka a zvířat stejnou podstatu, byť rozdílného vývojového stupně. Duchovnyho zvířecí hrdinové hovoří společným jazykem (jakýmsi zvířecím esperantem), a přestože si o některých jiných druzích často myslí své, žádná velká řevnivost, natožpak přísná hierarchie mezi nimi nepanuje.

Významnou roli tu hraje jazyk, přičemž je třeba vyzdvihnout zdařilý a nápaditý český překlad Jany Jašové, která již tak bohatý rejstřík zvířecích metafor a úsloví ještě rozšířila o několik ryze českých špílců, počínaje samotným názvem knihy (kde vtipně a smysluplně využila oblíbené „štrosmajerovské“ repliky) a některými názvy kapitol konče (úryvek písně „Sbohem, lásko, nech mě jít“ ovšem mylně spojila se jménem Karla Gotta namísto Matušky).

Je přitom vskutku s podivem, jak hojné využití mají v naší řeči výrazy spjaté s turem domácím (někdo je dobytek, vemeno, vůl, kráva, či dokonce tlustá nebo šílená kráva, neudělá to ani za zlaté tele, je zabejčený atd.), jejichž množství autor ještě zvyšuje parafrázemi jako „malý krůček pro krávu, ale velký skok pro skot“ či „rozhněvaná mladá kráva“.

Neméně humoru a vítaného osvěžení do příběhu vnáší postava Šaloma, která svou originalitou místy zastiňuje i samotnou hlavní hrdinku. Spojení vepře a žida sice leckomu nemusí připadat zrovna košer (jen pro zajímavost – ve slavném komiksu Arta Spiegelmana Maus byli jako prasata zobrazováni nežidovští Poláci a George Orwell z nich ve Farmě zvířat udělal vládnoucí soudruhy), ale v přítomné knize daná kombinace funguje na výbornou, zvláště dojde-li na Šalomovo oblíbené jidiš (však se také David Duchovny může z otcovy strany pochlubit rusko-židovskými kořeny).

Komu Elsie vypráví svůj příběh?

Ptáte-li se, komu je vlastně Kráva nebeská určena, a pod jakou obecnou literární kategorii tudíž spadá, jednoznačné odpovědi se bohužel nedočkáte. Na jednu stranu text obsahuje celou řadu výrazů, motivů a témat, které ocení spíše čtenář dospělý – kupříkladu zmíněné dialogy idealistické Elsie s její pragmatickou redaktorkou –, což platí i pro autorovu hru s jazykem a množství jím vložených (pop)kulturních odkazů.

Na druhou stranu, coby próza využívající antropomorfizovaná zvířata po způsobu klasických pohádek, tj. bez alegorického interpretačního klíče, by se dala Duchovnyho knižní prvotina považovat za titul určený dětskému, či spíše mladistvému čtenáři. Tomu ostatně nasvědčuje i jistá míra didaktičnosti, která je přítomnému textu vlastní (viz zvířecí glosování lidského chování a jednání), a stejně tak poučky typu „všichni jsme zvířata“ nebo „jedna zeď vytvoří dvojí vězení“ (nemluvě o roztomile naivních ilustracích Natalye Balnovy, které z originálu převzalo i české vydání).

Ať už budeme za cílové čtenáře Krávy nebeské považovat náctileté, děti a jejich rodiče, nebo jen dospělé, faktem zůstává, že David Duchovny napsal vydařenou humoristickou prózu a současně se zařadil po bok autorů dobrodružných příběhů se zvířecími hrdiny, jako byl například americký spisovatel E. B. White (autor slavné Šarlotiny pavučinky z roku 1952). Na literární řemeslo přitom David Duchovny nezanevřel – je tomu jen několik dní, co v USA vyšel jeho další román s názvem Bucky F*cking Dent.

 

Právě se děje

Další zprávy