Příliš velké Německo. Nový román autora Předčítače je v nejlepším smyslu čtenářský

Aleš Palán Aleš Palán
24. 4. 2019 16:03
Německý právník a prozaik Bernhard Schlink je v českém prostředí znám nejen svým Předčítačem, v jehož filmové adaptaci před 11 lety účinkovala Kate Winsletová a dostala za to Oscara.
Autorem románu Olga je německý právník a prozaik Bernhard Schlink.
Autorem románu Olga je německý právník a prozaik Bernhard Schlink. | Foto: Alberto Venzago, Diogenes Verlag

Na sérii Schlinkových povídek, vydaných v předchozích letech, nyní navazuje román Olga, široce rozkročený příběh pojmenovaný po titulní postavě. Zachycuje zrod ideje silného Německa a v neposledku pád těch, kteří mu kdy uvěřili - i těch, kdo stáli stranou.

Bernhard Schlink.
Bernhard Schlink. | Foto: ČTK/DPA

Olga je ženou překračující konvence, nepoddajná a ambiciózní. V názvu knihy by však s jejím jménem mohl stát i Herbert. Právě jejich vztah Olgu do značné míry určuje. Přesněji řečeno: ona určuje tento svůj životodárný pramen. Děje se tak za Herbertova života i desetiletí po jeho konci.

Razantní pokus vyrovnat se s jeho velikášským sněním z mládí je ostatně Olžiným posledním činem na sklonku jejích dnů. Tento vztah prostě trvá, i když neexistuje.

Německo na přelomu 19. a 20. století, které upevňuje svoje africké kolonie a sní o vůdčí roli v dobývání severní ledové cesty, je pro Olgu příliš veliké. Její Herbert naopak tyto sny sdílí, touží kráčet v první linii avantgardy. On přece dokáže mnohé, a proto to dělat může - tak jako jeho ambiciózní vlast.

Herbert pochází z velkého světa, vlivného a bohatého, kam nadaný, ale neperspektivní sirotek Olga může pouze nahlížet. A pokud dojde k milostnému zážehu, musí se odehrávat v tajnosti - on boháč, ona učitelka, vzájemná partie není reálná. Přesto je tak bolestná.

Bernhard Schlink vypráví příběh zahrnující nějakých 120 let stručně a sevřeně. Mistr povídek neztrácí dech ani na větší ploše románu, byť snad by bylo lépe hovořit o novele. Plynulou četbu umožňuje mimo jiné dělení celku na tři formálně odlišné oddíly.

Ponejprv je Olžin život vyprávěn ve třetí osobě, není tu téměř nic než fakta, děj se zdá být přehledný a lineární.

Druhý oddíl po letech odříkává Ferdinand, k němuž jako malému chlapci přilnula stárnoucí Olga - a on k ní. I jeho snění z přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století se Olze jevilo příliš rozmáchlé a on ji konečně začíná chápat. Ve Ferdinandových vzpomínkách je už mnohé relativizováno. Olga, která ztratila sluch, je představena jako nejednoznačná postava, již je snadné milovat, ale ještě snadnější ji přehlédnout. Na tom prvním jí záleží výrazně méně než na druhém.

Třetí díl pak mnohé z toho, co se zdálo být pochopitelné, staví na hlavu. Ze zdánlivých faktů se stávají domněnky, z jistot cáry. Čteme zde Olžiny dopisy svému jedinému milému, živému či pak už zemřelému. Herbert, který se kdysi v předvečer první světové války ztratil v Arktidě, se zde dozvídá či spíše nedozvídá mnohé, co mělo zůstat skryto. I láska, která nerespektovala dobové zvyklosti, toho mnoho tajila. Čtenáře čeká několik zvratů a údiv nad tím, co to vlastně četl.

Bernhard Schlink se ve svých prózách opakovaně vyjadřuje k německé minulosti - té starší, což je případ Olgy, stejně jako té modernější. Kdyby románová Olga žila dnes, pravděpodobně by se jí koncept společné Evropy také jevil jako příliš veliký.

Právě tuto aktualizační linii nelze přehlédnout, i když sledujeme kupříkladu Herbertův brutální boj v Německé jihozápadní Africe proti domorodým Hererům v prvních letech 20. století. Minulost je pro autora prostředkem k pochopení principů dneška, nadčasové vždy stojí před dobovým. A jednotlivec zasluhuje větší pozornost než epocha, která je pouhým jevištěm. To jsou Schlinkovy axiomy.

Román, jenž začíná tak trochu jako exaktní zpráva o jeho postavách, se brzy noří do silových polí nadějí a tenzí, do protichůdných tendencí, které člověka trhají na kusy. Ve chvíli, kdy při čtení Olžiných dopisů jejímu milému nahlížíme do skrývaných pater událostí, se historický román mění v psychologický. Ani to Schlinkovi nestačí. Čekají nás ještě zvraty, za které by se nemusel stydět ani autor populárních skandinávských thrillerů.

Ostatně nemusí být náhodou, že Olžiny dopisy objeví Ferdinand právě v Norsku. V místě, kde končí poslední stopy po Herbertově polární expedici, odvážné, ale nepřipravené. A marné, i kdyby snad uspěla.

Herbert byl mužem, který problémy dokázal řešit výhradně odchodem - a je podružné, že to bylo na cestě k dalším vytčeným cílům. V dětství, kdy stále pospíchal, se takové odchody jevily rozmarné a adekvátní. Ale Herbertovo dětství skončilo.

Bernhard Schlink: Olga
Autor fotografie: Nakadatelství Odeon

Bernhard Schlink: Olga

(Přeložila Jana Zoubková)
Nakadatelství Odeon 2019, 232 stran, 299 korun

Ačkoliv Bernhard Schlink užívá tří odlišných narativních postupů a příběh chvílemi nemilosrdně párá, jeho Olga není experimentální knihou. Je v nejlepším slova smyslu čtenářská. A tu trochu trpělivosti a soustředění, kterou u čtenáře předpokládá, odmění plnou dávkou křehkého neklidu.

Olga svůj skrytý život prohrála, cosi dokázala, ale zůstala na všechno sama. Až zemře, o jejích bojích nebude vědět už nikdo. Prohra je to ovšem obdivuhodná. Snad až příliš velká na to, aby s ní titulní hrdinka mohla dál žít.

 

Právě se děje

Další zprávy