Cílová skupina: do 25 let. Na koncertě Twenty One Pilots znalo publikum každé slovo

Byl to výborný koncert. Kdo chtěl, ten se bavil.
Foto: Václav Vašků
Josef Vlček Josef Vlček
17. 2. 2019 13:32
Už když se americké duo Twenty One Pilots v únoru 2016 poprvé objevilo v Praze, tehdy ještě v komorním Lucerna Music Baru, dalo se tušit, že v blízké budoucnosti bude patřit ke superskupinám nové generace.

Po třech letech se nyní Twenty One Pilots vrátili, včera vystoupili už ve vyprodané O2 areně, tedy největší zastřešené sportovní hale v metropoli. A před publikem, které znalo nazpaměť každé slovo jejich písní, potvrdili očekávání. Na dvou pódiích předvedli podívanou, v níž se hudba mísila s vizuálními prvky moderního divadla a kinematografie.

Foto: Václav Vašků

Nejdřív trochu kontextu. Twenty One Pilots jsou elektronické duo původem z amerického státu Ohio. Tvoří ho bubeník Josh Dun a zpívající multiinstrumentalista Tyler Joseph. Společně vystupují desátým rokem, vydali pět desek, z nichž ty tři poslední obsahovaly neuvěřitelných 17 hitů. Jeden z nich, Stressed Out, získal cenu Grammy. Cílová skupina? Do 25 let.

Do Prahy se nyní Twenty One Pilots vrátili na turné nazvaném Bandito, které propaguje jejich loňské album Trench. Ze včerejších 21 skladeb jich 12 pocházelo právě z Trench.

Těžko pojmenovat, co Twenty One Pilots hrají. Samozřejmě: na prvním místě je elektro-pop, ale jeho složky působí neuvěřitelně eklekticky. Sahají hluboko do minulosti.

Je známo, že ještě nedávno duo na některých koncertech hrálo Hey Jude převzatou od Beatles. Ta včera tentokrát chyběla, ale beatlesácký smysl pro výraznou melodii a využívání různých aktuálních žánrů zůstává pro dvojici hlavní tvůrčí metodou.

Včera byl slyšet například pop-punk ve stylu kapely Green Day - v písni We Don't Believe What's On TV, jinak známé ze soundtracku předloňských filmových Power Rangers: Strážců vesmíru -, zatímco baladu Bandito by mohla v jiném aranžmá hrát kdejaká prog-rocková kapela ze sedmdesátých let minulého století.

Zaznělo několik stylových odrůd reggae, od klasického až po dancehall. Soudě podle písně My Blood se na kapele nejspíš podepsala také hymnická jižanská církevní hudba. Frontman Tyler Joseph navíc výtečně rapuje a dává to hodně znát.

Skladba My Blood pochází z aktuálního alba Trench. | Video: Warner Music Group

Dále není pochyb, že v písních Twenty One Pilots lze najít silný vliv Depeche Mode. Za některé pasáže ze skladby Fairly Local by se "Depešáci" určitě nestyděli. A na okraj: vazba na Depeche Mode je přítomna také v dress codu fanoušků, kde depešáckou čerň doplňují jasně žluté pruhy. Tolik žlutých lepicích pásek pražská O2 arena pravděpodobně ještě nezažila.

Eklektický přístup má výhody i nevýhody. Na jednu stranu z koncertu dělá posluchačsky pestrou záležitost, na druhou kapela nemá svůj typický zvuk. Když Twenty One Pilots končili hymnickou melodií skladby Trees, všechno se spojilo dohromady a člověk si, s nadsázkou řečeno, nebyl jistý, zda šel opravdu na vystoupení Twenty One Pilots: nebyli to náhodou Coldplay?

Bubeník Dun i multiinstrumentalista Joseph jsou vynikající muzikanti, ten druhý navíc velmi dobře zpívá, ale jenom ve dvou se taková show utáhnout nedá.

Foto: Václav Vašků

Odhadem 60 procent toho, co jsme včera slyšeli, tvořily různé playbacky, spouštěné operátory od mixážního pultu. Nejčastěji šlo o ambientní zvuky: vytvářely hmotu, která vyplňovala zvuk mezi bicími a klavírem nebo kytarou, ale jindy počítače generovaly vše, co souviselo se syntetickým zvukem, tedy i melodii nebo další hlasy ve skladbě My Blood - v momentech, kdy se na pódiu děly různé přesuny, zaskakovala dokonce bicí.

Kde jsou ty časy, kdy kritici vyčítali umělcům, že používají playback. Soudobá hudba už se bez něj dělat nedá.

Twenty One Pilots se také postarali o velkolepou podívanou. Chvílemi jako by hudba byla až na druhém místě. Základ tvořila klasická "blikačka", při níž se v Temelíně musely roztočit všechny budíky. Nechyběly převleky, přičemž důležitou roli hrál Josephův červený kulich, karnevalové brýle, bubeník svlečený do půl těla, nebo dnes už trochu ordinérní obleky kostlivců.

Jeden z vizuálních prvků lze dokonce považovat za revoluční. Normálně je zvykem, že kamery po obou stranách pódia snímají kapelu při práci, přibližují to, co je neviditelné pro diváky usazené v zadní části haly.

Twenty One Pilots

O2 arena, Praha, 16. února

Včera ale muzikanti hráli přímo pro kamery: přestávali být součástí dokumentu a stávali se něčím jako filmovými herci.

Byl to výborný koncert. Kdo chtěl, ten se bavil. A kdo chtěl, mohl si zameditovat, jak se současná hudba mění a kam spěje. Do nebíčka, nebo do peklíčka? Nejspíš i to bylo úmyslem tvůrčí party filmařů, scénografů, designérů a programátorů se dvěma tykadly na pódiu, kteří si říkají Twenty One Pilots.

 

Právě se děje

Další zprávy