Trentemøller: Slyšet Roberta Smithe zpívat mou píseň? Skvělé

Pavel Zelinka
2. 10. 2014 8:18
Dánská hvězda alternativní scény se po koncertu na Colours of Ostrava vrací do Prahy. A v rozhovoru pro Aktuálně.cz Anders Trentemøller říká, že čistě elektronická tvorba už ho neláká.
Trentemøller.
Trentemøller. | Foto: Profimedia

Rozhovor - Dánský klubový producent Anders Trentemøller se na scéně taneční elektronické hudby pohybuje od roku 1997 a má za sebou tři dlouhohrající desky. Poslední v pořadí – nazvaná Lost – je autorovou zprávou o definitivním odtržení od taneční minulosti.

Loňskou kolekci nejprve představil na letošním ročníku festivalu Colours Of Ostrava, aby se již za pár měsíců vrátil do České republiky znovu. Ve čtvrtek 2. října vystoupí popový chameleón, který se, alespoň dle odpovědí v rozhovoru pro Aktuálně.cz, chystá jít v budoucnu ještě rockovějším směrem, v pražském klubu Roxy.

Aktuálně.cz: V Praze vystoupíte jen pár dnů před svými dvaačtyřicátými narozeninami. To může být záminkou ohlédnout se v krátkosti za vaší kariérou. Co byste zpětně označil za zásadní momenty své kariéry?

Podívejte se na video k songu Deceive z Trentemøllerova posledního alba Lost.
Podívejte se na video k songu Deceive z Trentemøllerova posledního alba Lost.

Trentemøller: Za klíčový moment beru především vydání mého prvního autorského alba The Last Resort, kdy jsem byl vydavatelství vděčný za fakt, že vůbec vyšlo. Měl jsem štěstí v tom, že jsem při jeho přípravě ještě nebyl v hledáčku talentskautů, a tak jsem ho nahrál přesně tak, jak jsem chtěl, aby znělo. Úspěch debutu pak přinesl nabídku na hromadu koncertů a během turné jsem pochopil, že koncertování mě neskutečně baví. Miluju živé hraní s kapelou!

A.cz: V současné době se všemožně snažíte vymanit ze škatulky DJe a tanečního producenta. Čistě elektronická taneční hudba už vás neláká?
Mám pocit, že většina posluchačů už ví, že taneční elektronik nejsem. O čistě elektronické desce opravdu neuvažuju. Vůbec mě ta představa neláká.

A.cz: Loňské album Lost je plné hostů. Podle jakého klíče si vybíráte spolupracovníky do jednotlivých skladeb?

Trentemøller.
Trentemøller. | Foto: Profimedia

Každou písničku jsem psal konkrétním muzikantům na tělo. Někdy dokonce tyhle představy předběhly samotné oslovení zpěváků. Naštěstí všichni mé pozvání na spolupráci přijali, za což jsem jim opravdu vděčný. Mám za to, že tenhle adresnější způsob spolupráce je z novinky v pozitivním slova smyslu slyšet i cítit.

A.cz: Posloucháte hodně nové hudby? Co vás zaujalo nejvíce v poslední době?
Stále novou hudbu sleduji, i když už nemám tolik času jako dříve. Z kapel, které mě v poslední době zaujaly, musím zmínit Suuns, Sunn O))), Savages, Moon Duo, White Hills, Grouper, Tame Impala nebo Beak>. Na hromadu dalších oblíbenců jsem si zrovna nevzpomněl.

A.cz: Jste velký fanoušek postpunkových novátorů The Soft Moon nebo kytarových hlukařů White Hills nebo A Place To Bury Strangers. Můžeme tedy očekávat, že další deska Trentemøller bude kytarově hlukovější?

Trentemøller live.
Trentemøller live.

Připravovaný materiál je opravdu takový, ale ne z důvodu, že bych miloval právě tyhle tři kapely. Vždycky jsem měl rád skupiny jako My Bloody Valentine nebo Jesus & Marie Chain, které hrály přímočarý rock a přitom donutily své kytary pěkně hlasitě skučet. Mám za to, že tahle láska konečně vychází zřetelněji na povrch.

A.cz: Nedá mi to, aby se nezeptal, jak jste se potkal s thereministkou Dorit Chrysler, známou spíše z undergroundových kruhů?
Nejdřív jsem se poznal s jejím manželem, videoumělcem Jesperem Justem. Skrze něho jsme se poprvé potkali. Slovo dalo slovo, několikrát jsme si vyzkoušeli vzájemnou spolupráci ve studiu a teď s její výpomocí počítám tak nějak automaticky. Na posledním americkém turné podporovala mé koncerty i svými sólovými vystoupeními.

A.cz: Čím dál tím více jsou slyšet ve vašich skladbách dávní post-punkoví hrdinové jako The Cure nebo Joy Division. Nechtěl byste někdy členy těchto kapel přizvat jako hosty na natáčení svých písniček?
(smích) ... slyšet Roberta Smithe zpívat jednu ze svých písní? To by bylo skvělé, ale mám pocit, že bych toho chtěl asi příliš moc.

A.cz: Jak vlastně vzpomínáte při této příležitosti na turné s Depeche Mode?
Šílený a zároveň skvělý zážitek! Depeche Mode byli jednou z kapel, kterou jsem jako teenager poslouchal opravdu často. Na tyhle okamžiky, kdy hraju před narvanými stadiony svých idolů, nikdy nezapomenu.

A.cz: Vaše skladby si do svých filmů vybrali Oliver Stone (Divoši), Pedro Almodóvar (Kůže, kterou nosím) nebo nejnověji Jacques Audiard. Nechtěl byste se filmové hudbě věnovat více?

Podívejte se na video k písni Gravity.
Podívejte se na video k písni Gravity.

Abych to uvedl na pravou míru. Skladby, které v těch filmech zní, nebyly psány přímo pro film, ale režiséři si je vybrali z mé předchozí, již vydané tvorby. Jsem jejich volbou upřímně poctěn. Nic to ale nemění na mé snaze i v budoucnu se věnovat především autorské tvorbě pro budoucí desky Trentemøller. Pokud si některou písničku vyberou režiséři k sobě do filmu i v budoucnu, ještě lépe.

A.cz: Máte na svém kontě i produkci několika desek jiným muzikantům. Podle jakého klíče si vybíráte kapely nebo hudebníky, kterým pak ve studiu pomůžete?
Ve skutečnosti jsem vysloveně produkoval vlastně jen dvě kapely (domácí dámské partičky Darkness Falls a Giana Factory – pozn. red.). Jejich hudba mi musí konvenovat, to je snad jasné. Osobně nemám ambice výrazně zasahovat do nápadů samotných umělců, natož přibližovat jejich sound svému vlastnímu. Chci jim jen pomoci přiblížit se jejich vlastním vizím o tom, jak by jejich album mělo znít.

A.cz: Jste také známý jako vynikající remixér. Chystáte v současné době zase nějakou předělávku?
Tvorba remixů mě naplňuje. Moc se mi líbí remixy na mém zbrusu novém EP Lost Reworks. Jedná se totiž to předělávky, které se odvážily vzít originální píseň a dát jí zcela nový směr. A co se týče mé vlastní práce, tak jsem opravdu hrdý na svou verzi skladby Too Insistent od The Dø. Použil jsem vokály, ale všechno ostatní jsem změnil k obrazu svému.

A.cz: Před dvěma roky jste se poměrně ostře vyhradil vůči Rusku v kauze Pussy Riot. Jak hodnotíte, jak celá kauza skončila?
Jsem samozřejmě rád, že Pussy Riot byly nakonec propuštěny, protože věřím ve svobodu projevu. K téhle kauze jsem se snad dokázal vyjádřit jako umělec fundovaně.

A.cz: S jakou reakcí jste se setkal při svém vyjádření?
Dostal jsem opravdu velké množství opravdu nenávistných komentářů. Některé navíc lidé umístili jak na mé stránky, tak Facebook profil projektu. Někteří z nich mi v nich doporučují, abych se v Rusku už nikdy neukázal. Některé mají opravdu nechutně nenávistný obsah zaměřený vůči homosexuálům. Nehodlám takové chování tolerovat, a tak jsem přestal na tyto komentáře reagovat.

A.cz: Hrál už jste od té doby v Rusku?
Ne, ale právě toto turné nás poprvé do Ruska po delší době zavede. Před chvílí jsem odpovídal, že jsem získal od ruských fanoušků řadu nehezkých komentářů. Já si ale uvědomuji, že tyto debaty a připomínky byly vyvolány hlasitě křičící minoritou. Z toho důvodu cestuji do Ruska klidný. Těším se na hraní i na setkání s mými místními fanoušky.

A.cz: Jak se bude lišit váš klubový koncert od toho, který jste v létě odehrál s kapelou na festivalu Colours of Ostrava?
Když hrajeme na festivalech, dostaneme maximálně prostor pro hodinový set. To v klubu nehrozí. Zde většinou hrajeme nejméně o půl hodiny déle, ale často ještě delší dobu. Během ní máme mnohem větší možnost vybudovat společně s fanoušky unikátnější atmosféru. A to je skvělé.

A.cz: A co chystáte do budoucna?
Po absolvování evropského turné vyrážíme v listopadu ještě na stejně dlouhou šňůru koncertů do Spojených států. Takže k tomu, abych začal pracovat na své nové desce, se nejspíše dostanu až po novém roce.

 

Právě se děje

Další zprávy