Recenze: Natalie Imbruglia zažívá comeback díky coververzím

Jan Mazura Jan Mazura
2. 9. 2015 9:00
Poslední desku vydala před šesti lety a ta zcela propadla. Její letošní pátá nahrávka Male, ač chudá na původní hudbu, je díky přesvědčivému zpracování a upřímnému projevu povedená.
Natalie Imbruglia - Male
Natalie Imbruglia - Male | Foto: Sony Music

Recenze – Klíč k výběru materiálu na album Male byl relativně tradiční. Tvoří ho oblíbené písničky z dětství a zejména pak z doby, kdy Imbruglia s hudbou začínala, tedy z devadesátých let. Původní verze nazpívali výhradně mužští interpreti, což reflektuje anglický výraz pro mužské pohlaví v názvu nahrávky. Ti, kdo znají pouze zpěvaččin hit Torn z roku 1997 – mimochodem také převzatý song – budou koncepcí desky překvapeni. Rozhodně však příjemně.

Imbruglia si vytyčila za cíl vytvořit nepřekombinované album s minimem syntetických zvuků. To vysvětluje i nečekaně silný vliv country a dalších, převážně akustických žánrů. Ale není třeba se děsit! Špičkově sejmuté kytary, vkusně zaranžované smyčce a košaté vícehlasy přinášejí nefalšované muzikanství a vytvářejí příjemnou atmosféru. Vlivů je na Male nicméně mnohem více a jeden do druhého se nepozorovaně přelévají.

Písničky tedy vznikly převážně v devadesátých letech, ale uslyšíme i několik mladších. Zpěvačce a její kapele se podařilo vdechnout jim svěžího nadčasového ducha a zbavit je stylové zastaralosti. V řadě případů jde navíc o méně známé melodie, a tak jsme schopni vnímat je bez předsudků. Jejich autoři pocházejí z různých koutů světa, Evropy, Austrálie i Spojených států.

Album otevírá Instant Crush od francouzské autorské dvojice Daft Punk. Pojetí je ale trochu zavádějící. Rocková intenzita se pak totiž vytratí a už se nevrátí. Teprve s následující Cannonball od Damiena Rice se nálada stabilizuje do „letně-pohodové“ a v takovém pojetí pokračuje až do konce.

Výjimkou je několik skladeb, přinášejících do konvenční směsi svěží vítr. Známá Friday I'm in Love kapely The Cure vyčnívá skočným a mimořádně strhujícím countryovým pojetím. Zvuk pochodových dechových kapel evokuje Let My Love Open the Door, jejímž autorem je Pete Townshend, kytarista The Who. Imbrugliina verze zaujme svižným pochodovým rytmem a užitím žesťů. Trojici výraznějších skladeb doplňuje Only Love Can Break Your Heart rockového barda Neila Younga. Její krásná melodie zde vyznívá díky prosté úpravě pro hlas a baskytaru.

V případě kolekce coververzí není zcela na místě říkat, co je hit a co není, ovšem pokud chceme vybrat tři nejlepší úpravy, byly by to právě tyto. Jsou dostatečně dobrým důvodem k tomu, abychom Imbruglii dali šanci a album si poslechli. Mezi dalšími autory pak nechybí Američané Tom Petty a Iron & Wine či britští Modern English.

Na novou desku kdysi mimořádně úspěšné zpěvačky jsme čekali šest let. Je tudíž trochu smutné, že jsme se dočkali jen sbírky převzatých písniček bez jediného vlastního singlu. Na druhou stranu je možné, že Natalie Imbruglia se rozhodla nelámat velký comeback přes koleno a udělala „jen“ velmi upřímné a příjemné album, po kterém však – paradoxně – návrat na scénu klidně může následovat.

Hodnocení: 75 %

Natalie Imbruglia - Instant Crush | Video: YouTube
 

Právě se děje

Další zprávy