Hurts patří mezi kapely, pro které jsou pódiová prezentace a celkový vizuál přinejmenším stejně důležité jako samotná hudba. Zároveň neopakují ty samé triky a studnu invence mají prozatím plnou. V jejich začátcích jim například na pódiu pochodovaly praporčice, z nichž se později vyklubaly tanečnice, na aktuální šňůře zase hrají s diváky krátkou variaci stínového divadla.
The Fellas
Ještě než Hurts připravili svým fanouškům další z nezapomenutelných zážitků, pódium si propůjčili domácí The Fellas (kdysi Goodfellas). Akusticko-rokenrolová parta zažívá po úspěšných letech a následném útlumu malé zmrtvýchvstání. Jejich nenásilná a vřelá show a také ukázky nové tvorby z chystané desky dávají tušit, že tohle obrození je na velmi dobré cestě.
Na úvod vystoupení totiž schovali kompletní doprovodnou kapelu za svými zády za poloprůhledné plátno a jejich siluety vytvořily vcelku poutavou podívanou. V polovině druhé písně, kdy plátno spadlo na zem, pak způsobily očekávaně nadšený ryk publika. Samozřejmě nechyběly bílé růže, spolu s uhlazenou gentlemanskou image obou členů jakési poznávací znamení kapely.
Aktuální deska Surrender zní oproti předchozí tvorbě znatelně „současněji“ a tanečněji, což naživo ještě umocnily zuřivé stroboskopy. Nové skladby jako Some Kind of Heaven nebo Why tak nakoply koncert směrem k taneční party. A publikum jako by vyslyšelo zvolání z další novinky Lights „I just wanna see you dance“, kapelu v jejich aktuálních choutkách bez většího otálení podpořilo.
Přesto se Hurts stále cítí dobře i v melancholičtějších polohách, které pro ně byly dlouho charakteristické. Dodnes se rádi vyráchají ve svých vlastních emocích a bolístkách a tuhle intimitu dokáží přenést i na diváky. Krasobolné písně jako Illuminated nebo závěrečná Stay či okamžik, kdy se v potemnělé hale rozzářilo několik stovek displejů, spojily kapelu a několik tisícovek fanoušků v jeden pevný, neoddělitelný celek.
Hurts u nás znovu zanechali ten nejlepší dojem. To už je vlastně v případě Thea Hutchcrafta a Adama Andersona taková jistota.
