Recenze: AC/DC jsou pořád na vlastní cestě do pekel. I díky Axlu Roseovi stál koncert v Praze za to

Boris Hokr Boris Hokr
23. 5. 2016 10:07
AC/DC vystoupili v neděli večer v pražských Letňanech, kam dorazilo přes 60 tisíc lidí. Celý koncert měl tu správnou atmosféru záškoláckého mejdanu, který se giganticky, ale nádherně vymkl kontrole a trvá už jářku čtyřicet let a na který zaskočil i kámoš Rose odvedle, píše o pražském koncertu Boris Hokr.
AC/DC v Praze
AC/DC v Praze | Foto: ČTK

Letňanský koncert AC/DC vzbudil ještě před svým začátkem řadu pochyb – na aktuálním turné totiž došlo k náhradě zpěváka Briana Johnsona, kterého trápí problémy se sluchem. Za mikrofon se proto postavil Axl Rose z Guns N' Roses, což je sice skvělý zpěvák, ale rozhodně ne vzor spolehlivosti – což je zrovna ta vlastnost, kterou hardrocková legenda typu AC/DC potřebuje zdaleka nejvíc.

Ovšem na rovinu – jak pregnantně ukázal Lemmy Kilmister se svým neuskutečněným pražským koncertem; pokud tyhle legendy milujete, není co řešit a prostě je třeba jít, jako kdyby byl každý koncert poslední...

Což si nakonec evidentně řeklo podle údajů poskytnutých pořadateli na šedesát tisíc fanoušků. A neprohloupili. Řada z nich navíc dorazila vyzbrojena nejen tričky a proprietami spojenými se skupinou – především emblematické svítící rohy po setmění ladily s podobou pódia –, ale i s transparenty na podporu zmíněného Johnsona, čímž tak trochu doplnili chybějící prvek celé show. Na pódiu se totiž soustředili z 99 procent jen na hudbu a Rose se krom zpěvu spokojil jen s několika stručnými zdravicemi a průpovídkami k jednotlivým písničkám na hraně klišé.

Pokud by měl být jeho výkon hodnocen jen podle této „nadstavby“, rozhodně by tedy nepatřil k premiantům rockové třídy. Naštěstí si ovšem mnohem lepší známku vysloužil samotným zpěvem, ve kterém úžasně prodával svůj ječák, a nasazením. Vizáž woo-doo Cyrana z Bergeracu totiž doplnil o až robotickou botu, kterou nosí kvůli přetrpěnému zranění nohy (několik koncertů musel absolvovat v podstatě vsedě), a poctivě i s touto zátěží nebyl k zastavení.

Ne že by se nějak přehnaně zapojoval do skopičin kytaristy Anguse Younga a jeho populárního poskakování na jedné noze, ale po pódiu se pohyboval podoben cirkusovému vyvolávači, který je na jednu stranu součástí show, na straně druhé se před publikem tak trochu diví, co se to děje a čeho je to svědkem. Což je póza, která mu sedla a dává i ve vztahu k jeho „hostovací“ úloze smysl, stejně jako zapadá do rekvizit jako obří zvon nebo gigantická lascivní ženština na pozadí...

Je pravda, že občas vypadala jeho snaha zbytečně na sebe neupozorňovat a nechat vyniknout Anguse Younga – který ve chvíli, kdy chybí nejen Johnson, ale nahrazen byl i jeho bratr Malcolm Young, coby hlavní garant značky ještě víc, než jsme byli zvyklí – na hard rock až příliš pokorně, ale upřímně: v tomhle asi nemohl vyhrát a zdůraznění Anguse a jeho populárních skopičin, které do diváků „pral“ od první písničky, bylo logické.

Byť i kvůli tomu představení trochu ztratilo na dynamice a plynulosti – každá písnička byla jasně ukončena, následovala kratičká chvíle oddechu a pak začala show nanovo. Celý večer tak mohl místy připomínat pořádně hlasitou a pyrotechnikou ještě vyšperkovanou studiovou kompilaci hitů než tradiční koncert.

AC/DC v Praze
AC/DC v Praze | Foto: ČTK

I na omezeném prostoru samostatných písní dokázal Rose a jeho noví přátelé z AC/DC sebe i publikum pořádně nakopnout. Už od záběrů povedeného intra a následně prvních tónů první položky set listu až po závěrečný ohňostroj bylo jasné, že lidé nemají své AC/DC jen rádi, ale že je doslova žerou.

A to bez ohledu na pohlaví, věk – k nebi letěly ruce sedmdesátníků i sotva školáků – a národnost; vedle sebe neskákali a neukazovali rohy Maďaři, Rusové nebo Češi (a pár dalších), ale prostě nadšení fanoušci „jedné krve“, kteří se neváhali přidat ke zpěvu a v době zmíněných drobných prostojů mezi písněmi byli v takovém transu, že si vystačili sami.

I oni tak přispěli k tomu, že celý koncert měl tu správnou atmosféru záškoláckého mejdanu, který se giganticky, ale nádherně vymkl kontrole a trvá už jářku čtyřicet let a na který zaskočil i kámoš Rose odvedle. Nebyl to nejlepší koncert historie a Angus Young chvílemi vypadal jako kocour, kterého příliš dlouho honíte myší na provázku a on přesto odmítá odpočívat, ale zábava to byla parádní a upřímnost všech těch skvělých odrhovaček na téma ženský, chlast a rock´n´roll byla nezpochybnitelná.

Zpráva z Letňan je tedy jasná: AC/DC jsou prostě pořád na své vlastní cestě do pekel rockového zatracení i vykoupení a jasně dávají najevo, že to jim i fanouškům pořád stojí za to. Na některé jistoty je prostě spoleh. A ano, Axl Rose se zase stal zajímavým a za jeho službu australským harcovníkům klobouk dolů. Nebo i dva.

 

Právě se děje

Další zprávy