Rozhovor - Obdivovatelé po celém světě loni slavili 130. narozeniny Franze Kafky, jehož dílo stále nepřestává fascinovat. Nejnovějším důkazem na české scéně je Kafka Band, literárně-hudební projekt, který vznikl v létě loňského roku z popudu Jaromíra Švejdíka aka Jaromíra 99 a Jaroslava Rudiše. Zatímco Švejdík zpívá, Rudiš recituje texty z Kafkova nedokončeného románu Zámek.
Do kapely si pozvali na post kytaristy Dušana Neuwertha, na baskytaru a mandolínu hraje a.m.almela, na klavír a klávesy Jura Hradil a na bicí a perkuse Zdeněk Jurčík a Tomáš Neuwerth.
Ano, Kafka Band má dva bubeníky, skrytý význam zdvojení Jaromír Švejdík vysvětluje v následujících řádcích, stejně jako přiznává zcela pragmatický důvod vzniku skupiny i osobní nadšení, které v něm Kafkovo dílo vzbuzuje. Důkazem toho je loňské vydání komiksové podoby Zámku, na nějž navazuje.
Aktuálně.cz: Věděl jste hned u příprav Kafkova komiksu, že s ním budete pokračovat hudebním směrem?
Jaromír Švejdík: Popravdě ani ne. Sice mám zkušenost s přípravou soundtracku ke komiksu v rámci Jaromír 99 & The Bombers, tady jsem o tom ale nepřemýšlel. Šlo o nabídku z Literaturhaus Stuttgart, která přišla díky výstavě k Aloisi Nebelovi. Šlo tehdy o velkou putovní výstavu napříč dalšími Literaturhausy v Německu, Švýcarsku a podobně. Jim se tehdy pojetí moc líbilo, a tak když přišel nápad na Kafku v komiksu, což byla výstava, kterou zaštítil David Mairowicz, scenárista komiksu.
Pak nás napadlo, že bychom vytvořili i hudbu. Během pauz mezi kreslením komiksu jsem byl hodně napuštěný atmosférou příběhu, ale věděl jsem, že jen sám na kytaru hrát nemůžu. Nejdřív mě napadlo, že by šlo o produkci v němčině, proto jsem požádal Jaroslava Rudiše. Celý projekt Kafka Bandu je ale vytvořený na základě objednávky z Německa, nešlo o spontánní rozhodnutí.
A.cz: Jak těžké bylo najít správný směr hudby ke Kafkovi?
Obvolali jsme kamarády s Dušanem Neuwerthem, u Jury Hradila jsme se pak ve studiu na Kadově zavřeli na tři dny. Já jsem fungoval jako dramaturg, protože jsem se cítil opravdu naplněný atmosférou příběhu. Za tři dny jsme dali dohromady osm písní, rozebírali jsme s klukama Kafku na místě a nápady se rodily přímo tam, každý přinesl něco. Nultý koncert jsme odehráli v rámci KomiksFESTU, tam s námi hrál náš bubeník Zdeněk Jurčík z Priessnitz, ale později musel odjet do ciziny. Zastoupil ho tedy Dušanův bratr Tomáš, a když se původní bubeník vrátil, rozhodli jsme se nechat si oba. Skvěle se doplňují a vytváří surovou atmosféru, která se k příběhu hodí.
A.cz: V písních se setkává němčina s češtinou, nebáli jste se, že to bude na posluchače příliš náročné?
Němčinu jsme tam nechat museli, šlo o objednávku z Německa. Už když jsem přemýšlel o komiksu, představoval jsem si, jaký K. asi byl. Pravděpodobně chlápek z velkého města, trochu sešlý, vlastně se podobá Kafkovi, ve věku, kterého se nedožil. Představoval jsem si třeba, jak K. vchází do hospody na vesnici a ta celá najednou ztichne, všichni se po něm okamžitě otočí. Znám to, taky jsem z malého města. K tomu mi hned vytanula v mysli zemitá hospodská kapela – to máme být my. Proto tam jsou lidové nápěvy a dechovkářské party. Společně s němčinou to vyvolává zajímavý kontrast, což i zapadá do doby života Kafky, kdy byly tyto dva jazyky v podobném střetu.
A.cz: Jste nadšeným čtenářem Kafkových děl, berete jej jako přetrvávajícího vypravěče?
Kolem dvaceti let jsem začal číst Proces a jeho povídky a taky Zámek. Ten jsem ale nedočetl a vrátil jsem se k němu teprve loni. Pečlivě jsem jej přečetl, nastudoval filmové a rozhlasové adaptace a uvědomil jsem si, jak fascinující a nadčasovou osobností Kafka je. Samotné teorie vzniku jednotlivých děl jsou úžasné. Kafkova díla mají skvělou svébytnou atmosféru, je potřeba si ale najít čas a opravdu se do něj ponořit. Němčina má sloužit i k doplnění té atmosféry.
A.cz: Zámek je nedokončeným Kafkovým dílem, využil jste toho při tvorbě komiksu?
David Mairowicz už měl skoro napsaný scénář a mezitím viděl film Alois Nebel a přečetl si v němčině taky komiks. Ke spolupráci mě prý oslovil proto, že jsem ze střední Evropy a víc si dokážu celou atmosféru tehdejší doby představit. David za mnou přijel do Prahy a vysvětloval mi, jakým způsobem chápe Kafku. Kromě temnoty vidí v jeho díle i grotesknost a také jsme se bavili právě o tom konci. Původně jsme chtěli nějaký vymyslet, ale pak jsme od toho ustoupili a nechali jsme jej na lidech a jejich fantazii. Stejně podezírám Kafku, že to tak udělal naschvál.
A.cz: Jaké jsou další plány Kafka Bandu?
V Čechách jsme moc o koncertech neuvažovali, pokud ano, tak k nějaké speciální příležitosti. Například na zahájení KomiksFestu, poté v Opavě, kde mám výstavu svých děl a bylo přáním kurátora, abychom tam vystoupili. Další koncert budeme hrát v předvečer úmrtí Franze Kafky, půjde o takovou mši.
Máme několik nabídek v zahraničí, některé jsou potvrzené a některé jsou stále ve fázi jednání. Jsme rádi, že zájem je. Projekt postupuje dál, David Mairowicz je také rozhlasový režisér a připravuje dokument o Kafkovi a lehce ho shazuje z piedestalu, opouští myšlenku nedotknutelné osoby. V dokumentu budou i rozhovory se mnou nebo Robertem Crumbem, komiksovými i hudebními tvůrci. K dokumentu chce použít naši hudbu a chce, abychom vytvořili titulní píseň k dokumentu. Něco podobného dělali například Notwist. Neděláme nic nového, v Německu to opravdu není zvláštní.
A.cz: Kde byste řekl, že jsou posluchači ke Kafka Bandu otevřenější?
V Německu jsme hráli v literárních domech, kde jsou lidé připraveni na náročnější projekty, byli vstřícní a vřelí. Samozřejmě pomáhá i jazyk. Z hraní v Čechách máme jen dvě zkušenosti, obě skvělé, ale přeci jen v Opavě už probíhala nějaká diskuse. Nedivíme se, hráli jsme navíc v rockovém klubu, kam jsou lidé zvyklí chodit na jinou muziku. Za diskusi jsem rád, lidé o tom musí přemýšlet. Zavedený model v našich klubech „tak nás bavte“ pro ně najednou neplatil, lidé se museli soustředit. Nechceme ustupovat, například aby Jarda recitoval česky. Přijde nám, že by to byla škoda, ztratili bychom atmosféru, kterou jsme si tam přáli mít.
A.cz: Dá se Kafka přenést i do kin?
Samozřejmě dá, ale je to opravdu hodně náročné. Po zkušenosti s Aloisem Nebelem vím, že najít prostředky v Čechách pro realizaci je opravdu těžké. S Aloisem jsme začínali před krizí, získali jsme finance z Čech i ze zahraničí. Moc o tom popravdě neuvažujeme. Pokud by nás někdo oslovil, možná bychom do toho šli, ale je to ale opravdu náročná práce. Na Nebelovi jsem strávil pět let práce. Uvažuji spíš o dalších projektech v rámci komiksů. Cítím budoucnost tímto směrem. Zde si jsem totiž jistý, že se dostaneme až do konce, u filmu ta jistota není.
A.cz: O jaké nové projekty se jedná?
Máme s Jardou tři příběhy. První je o hrdinovi jménem Eskymo Welzl, chceme se zaměřit na závěr jeho života v zlatokopeckém městečku Dawson city. Půjde o můj první barevný komiks.
Studujeme také už několik let postavu herce Rudolfa Rittnera od nás z Bílého Potoka, hvězdu němého i hraného filmu v Berlíně. Chodíme po archivech a příběh nám neustále košatí. Jako třetí věc bychom chtěli opět zpracovat adaptaci. Komiksové adaptace jsou neustále podceňované, máme ambici dokazovat, že i komiks dokáže adaptovat velká díla. Chceme ještě pár lidí naštvat (smích).
