Praha – V pořadí jedenáctý z rovného tuctu koncertů aktuálního turné si atmosférou nijak nezadal s regulérním letním festivalem. Už během setu předskakujících Blue Rocket zažívaly plastové záchody horké chvíle, plochu letňanského letiště zasypávaly kelímky od piva a od stánků se linul pach grilovaných klobás. To vše v ukázkové scenérii zapadajícího slunce.
Pokud aktuální turné Kabátu v něčem možnosti běžného festivalu předčilo, pak jednoznačně velikostí a dispozicemi pódia. Řečí čísel: 74 metrů na šířku, 180 tun hmoty, v pohotovosti 28 kamionů. Řečí běžného diváka: něco, co na koncertě české kapely sotva uvidíte.
Megalomanská scéna s efektní průsvitnou střechou na sebe poutala velkou pozornost množstvím barev, sršícím ohněm i obřími obrazovkami. Jenže právě několik sestav obrazovek svůj velký potenciál zdaleka nevyužilo. Kromě záběrů na kapelu, statické projekce jakýchsi zamřížovaných oken ve zdi a Josefa Vojtka coby pekelníka ve skladbě Go Satane Go se na nich nic převratně spektakulárního neodehrávalo. Na druhou stranu netříštila produkce pozornost a největší podíl dopřála samotné kapele na pódiu.
Během necelých dvou hodin se dostalo na většinu materiálu z aktuální desky Do pekla / do nebe, jež vyšla jen krátce před startem turné. Nové skladby nic převratně nového neobjevují, povětšinou odsýpají ve stejně nekomplikované struktuře a rovném tempu, a do stávajícího koncertního programu tak bez problému zapadají. Výrazněji pak vybočují například Bang s hard-rockovým riffem nebo Pakliže s francouzskou vsuvkou, jež zavání lacinou estrádou.
Hodnocení: 70 %
Koncert Kabátu v Praze neměl slabé okamžiky, kapela odehrála po technické, zvukové, instrumentální i vokální stránce profesionální koncert, kterému však chyběla spontánnost a větší uvolnění.
Kabát, 23. 6., Letiště Letňany
Setlistu však podle očekávání kralovaly největší hity napříč celou kariérou teplické pětice a nutno říct, že klasiky jako Na sever, V pekle sudy válej, Malá dáma nebo Bruce Willis dávno zlidověly a ostudu by neudělaly ani v některém z budoucích vydání zpěvníku Já písnička.
Ostatně o své budoucí publikum nemusí mít Kabát obavy: mezi padesátníky v džínových bundách a odrostlými teenagery pobíhali i ti nejmenší. Zvlášť výmluvný byl pohled na blonďatou dívenku kolem osmi let s nasazenými svítícími rohy, která na ramenech své maminky zpívala společně s kapelou text skladby Žízeň. Třígenerační publikum doslova a do písmene.
Pražský koncert neměl slabšího okamžiku a po technické, zvukové, instrumentální i vokální stránce předvedli rockeři zcela profesionální představení. Na druhou stranu však mnoho společných let na pódiu vyvolává místy až profesorské a rutinní vystupování: Pepa Vojtek opakuje ty samé naučené fráze („Schovejte ty mobily. Beztak ten zvuk nebude stát za nic a obraz už vůbec ne.“) a písničky uvádí strojenými, naprogramovanými promluvami bez viditelného vlastního sebeuspokojení. Více uvolnění by kapele jen prospělo. Ale to je jen malý detail celkově povedené show.
